Parkos

Karel Adam, V. M. (= Václav Machek)

[Drobnosti]

(pdf)

-

(NŘ XXIX, 141) Nezdá se mi, že by původní jméno samostatných výhonků stromů, zvláště sliv, bylo pastorek. Soudím, že tento výraz, označující v litomyšlském nářečí zakrslé stromky a ve valašském nářečí přírostky stromů, vznikl přesmykováním z původního, dobře srozumitelného označení *parostek. Ve jméně parostek, zcela podobném jménu výrostek, předpona pa- má význam zhoršovací, jako je tomu na příklad ve jménech palist, paroh. V našem slově předpona pa- vhodně označuje „odnož nemilou, málo užitečnou, ubírající vlastnímu stromu sílu“ nebo také „stromek neduživý, vzrůstem zaostalý, řádně nevyvinutý“. Parostek - pastorek je podobné přesmykování, jako se jeví ve dvojici letorast - ratolest. Možná, že toto přesmykování podporovala chybná etymologie, připínající se k slovům pásti, pastva. (Pastorky spásávají zajíci a kozy.) Jméno parkos lze, tuším, snáze odvodit ze jména parostek nežli ze jména pastorek. Pravděpodobný vývoj nastiňuje řada parostky > parosky (zánik t) > parkosy (přesmykování). Shrnuji: Předpokládané slovo parostek (bylo by možno je doložit?) dalo dvojí výsledek: jednak pastorek, jednak parkos).

Karel Adam

K této domněnce p. K. Adama poznamenávám: Kdyby slovo parostek vskutku existovalo, dalo by se slovo parkos odvoditi i od něho (i bez spojování s pásti, pastva). Ale doloženo není; z toho důvodu trvám na tom, co jsem napsal. Ze dvou možností si zajisté vybereme tu, při které dané slovo má předky skutečně doložené (nikoli jen předpokládané).

V. M.

Naše řeč, ročník 30 (1946), číslo 6-7, s. 140

Předchozí K. Nováček: Nesprávný pořádek slov

Následující V. M. (= Václav Machek): Tratoliště