Lamor a lamoral

Josef Brambora

[Short articles]

(pdf)

-

(NŘ XXIX, 191) Když jsem v září 1910 začal chodit do první třídy obecné školy (IIA obecná škola chlapecká na Smíchově ve Vltavské ulici; v téže budově byla i IIB obecná škola chlapecká), četl pan učitel Ludvík Felber v seznamu spolužáků i dva Čížky. Josef byl mým spolužákem 13 let, spolu jsme i maturovali, druhý se brzy — snad už po dvou letech — z naší třídy vytratil. Jak se jmenoval křestním jménem, nevím, pamatuji se zato velmi dobře, že se mu na rozlišenou říkalo Čížek Lamoral. Nechápal jsem to slovo tenkrát a nerozumím mu dodnes — jisté však je, že se milý Čížek pro tu přezdívku moc durdil a že si vynutil, aby se mu tak neříkalo. Jak se stalo, že se rozšířila — a rozšířila se snad hned v první den našeho spolužákovství —, také nedovedu povědět. Nejspíše ji mezi nás přenesl někdo z chlapcova sousedství. — Později, když jsem poznal francouzštinu a její slovo la morale (= morálka), domníval jsem se, že z toho slova je nutno vykládat i nové jméno bývalého spolužáka. Ale proč to neobvyklé spojení Čížek - Morálka? Když jsem se začal zabývat přezdívkami, poznal jsem, že to je jistě výklad nesprávný.

Z nedávného výkladu dr. Remeše vyplývá, že ta spolužákova přezdívka je asi v nějaké spojitosti s lamorem, ale odvozování od jména kapitána Lamora se mi zdá příliš násilné.

Naše řeč, volume 30 (1946), issue 4-5, p. 99

Previous Václav Machek: Dodatek o názvech jídel

Next Ing. C. Dobroslav Nič: Lidové výrazy z rozličných krajů