Z našich časopisů

[Reviews and reports]

(pdf)

-

V „Časopise československých houbařů“ (XXIV, 1945, 19 n.) napsal Jar. Němec rozmarný článek „Houby, houbaři a jazyk“ a v něm mimo jiné čteme:

»Náš tatíček říkával, že doubravníci už rostou. Zesnulý p. vlád. rada ing. Václav Sak se nerozpakoval napsat „severoafričtí kukmáci, italští [52]kukmáci“. Mám dojem, ale netvrdím to s naprostou jistotou, že jsem kdesi (ve Velenovského Českých houbách, v Pilátových Choroších?) četl cosi, že „choroši rostou…“

Houbaři mají k svým houbám docela zvláštní poměr. Jim není houba pouhým předmětem odborného zájmu, nebo nejvýš něčím, co lze labužnicky polykat. Ne. Jim je houba živou bytostí, řekl bych bytostí skoro lidskou; tak živou a lidskou, že s ní lze zcela lidsky důvěrně hovořit, svěřit jí své radosti a strasti… Zacházím trochu daleko, ale dojista nelze prostě houby zařadit mezi věci neživotné, jak káže přísná mluvnice, říkat, že doubravníky hodně porostou, choroše jsou a kukmáky nejsou. Stroj se mi ježí při psaní těchto bezbožností.

Jak by ovšem vypadaly ty útržky vět v čase minulém? Doubravníci rostli či rostly? Kukmáci byli či nebyly? Věru nevím, jak bych to správně napsal, a nikterak bych se nevzpíral napsat, že doubravníci rostli, za nic na světě ale doubravníky rostly. Snad by puklo moje srdce houbařské.«

K tomu poznamenáváme, že tvary jako kukmáci, doubraváci, choroši nejsou docela nic nesprávného. Jazyk dává právě takovými tvary životnými možnost vyjádřit citové zaujetí i pro věc neživou. Shoda je při nich ovšem jako u jmen životných vůbec, neboť se koncovka příčestí řídí životností nebo neživotností koncovky jména, tedy: doubravníci rostli…, ale: doubravníky rostly. Ani tento tvar neživotný totiž nelze pokládat za nesprávný nebo za nevhodný.

Naše řeč, volume 30 (1946), issue 2-3, pp. 51-52

Previous Jaroslav Přikryl: Čeština chirurgova

Next Jiří Daňhelka: Oslovování presidenta republiky