Co dělat?

[Drobnosti]

(pdf)

-

Redakce Naší řeči i Kruhu přátel českého jazyka stále docházejí rozličné rady a návrhy, co všechno by se mělo dělat, aby se spolu s budováním lepšího života zvýšila i úroveň našeho vyjadřování. Téměř všichni pisatelé svorně žehrají na tisk a na rozhlas, zvláště na úřední zpravodajství, a dožadují se povinné jazykové censury. Na doklad uvedeme návrh p. dr. Jaroslava Podobského, neboť je hned také podrobně promyšlen. P. dr. Podobský píše: S radostí jsem v Naší řeči četl o činnosti Kruhu přátel českého jazyka za nesvobody a dává mi to představu o jeho plánech pro přítomnost a budoucnost. Ale zdá se mi, že to všechno bude málo a že soukromá péče nestačí; měly by zasáhnout i naše úřední instituce. Především by měl být zřízen ústav českého jazyka, a to pro theoretické bádání i pro praktické šíření jazykové kultury. — V rozhlase je třeba zase zavést krátké relace jazykové poradny, a to buď denně, nebo aspoň jednou až dvakrát týdně. Je ku podivu, že nebyly dosud obnoveny; že by na ně ne[189]bylo místa dnes, kdy Praha vysílá čtyřmi stanicemi? — Denní tisk by měl denně nebo aspoň jednou až dvakrát týdně otiskovat ve výrazné úpravě třířádkové až pětiřádkové noticky dodávané z jazykové ústředny, asi jako bývaly noticky propagující spoření, zdraví, sběr. — Mnoho by mohla vykonat škola. Odborný tisk učitelský by měl v každém čísle věnovat 10—12 řádek na krátké poučné (nebo i opravné) noticky z jazykové ústředny. Rozumí se, že největší význam má sama jazyková příprava učitelů, a to nejen odborných učitelů a profesorů češtiny, nýbrž všech učitelů bez výjimky. — Jazykové kazy pronikají také do dekretů, do vládních nařízení a p. a z nich se ovšem šíří zase dál. Proto by měl být v úřadě předsednictva vlády i u předsednictva Národního shromáždění ustanoven vynikající jazykový odborník, který by byl s to bez porušení smyslu opravovat kazy v jazyce. Podobného opatření by bylo třeba i pro ministerstva a ostatní ústředny, neboť i ony vydávají mnoho výnosů, často nedokonalých po jazykové stránce. A to ještě zbývají úřady II. a I. stolice; také u nich by mělo být spolehlivě postaráno o jazykovou úroveň aspoň všech oznámení veřejných. — V knižní produkci a v divadlech je zvláště třeba důsledné péče o jazyk, a to péče co nejdokonalejší a přitom na výsost taktní; u produkce básnické by korektor neopravoval sám, nýbrž upozornil by básníka na vady jeho mluvnice. Je však otázka, zdali na to postačí soukromá péče nakladatelů (divadel); podle dosavadních zkušeností je to většinou velmi pochybné. — S tím souvisí i potřeba jazykových poraden pro každého: pro reklamu, nápisy, pro vnitřní písemnosti podniků atd. — A konečně zbývá potřeba jazykových buněk v rozhlase (pro jazykovou censuru jeho vlastních relací), v ČTK a v redakcích novin. — Jak veliké jsou to úkoly, jakého množství dobrých a zároveň taktních strážců jazykové správnosti je tu třeba! Vypadá to jako úkol nadlidský, ale myslím, že jen pro lidi nestatečné. —

K tomuto návrhu a ke všem ostatním připojujeme stručnou zprávu o tom, co se už dnes dělá ke zvýšení jazykové úrovně. Na prvním místě uvádíme jazykovou poradnu při Naší řeči a při Kruhu přátel českého jazyka, která pracuje pro několik nakladatelství a je žádostmi o revisi rukopisů takřka zaplavována. Také ona by ovšem potřebovala několik dalších znalců jazyka, kteří by dovedli texty spolehlivě a pohotově opravovat. Mimo to denně vyřizuje jazyková poradna množství dotazů písemných i telefonických; zvláště ráda slouží redakcím denního tisku, které si zvolna zvykají užívat jejích výhodných a nezištných služeb. Z jazykové poradny je řízena také práce, kterou na očistu jazyka v novinách koná tiskový odbor ministerstva informací: pásmo stručných pokynů o správném jazyce a o chybách, které se v tisku vyskytnou, a stručné výklady o rozličných stránkách vyjadřování, určené hlavně pro tisk krajinský; obojí tyto práce vycházejí na pokračování v Československých informacích, které tiskový odbor vydává. Dále užila jazyková poradna nevšední ochoty Československé obce sokolské a šíří zájem o mateřský jazyk také s její vydatnou pomocí a jejím prostřednictvím, [190]a to tak, že připravuje pro Pokyny ČOS stručné proslovy o jazyce, určené žactvu, dorostu i členstvu všech jednot. Tato práce jazykové poradny se setkává s velikým porozuměním, jak svědčí dopisy docházející od tělocvičných jednot sokolských. Podobná součinnost by se měla nyní rozšířit i na jiné kulturní instituce, ale zatím nemáme k tomu dost pracovníků; ti, kdo jsou schopni a ochotni pracovat, jsou už dnes tak přetíženi prací, že nemohou ani pomyslit na další rozmnožování svých úkolů.

O tom, co dělá nebo chystá český rozhlas ke zvýšení své jazykové úrovně, přinesla zprávu „Práce“ 17. 10. 1945. Podle ní všichni hlasatelé, reportéři, zpravodajové a redaktoři, herci a recitátoři i učitelé v jazykových kursech dostanou tištěný přehled všeho, v čem se nejčastěji chybuje, a projdou krátkým kursem s thematem „Hleďme my sobě své mateřštiny!“ V kursu přednáší prof. dr. Fr. Oberpfalcer; on bude také řídit jazykovou poradnu při rozhlasovém odboru ministerstva informací. Hlasatelé budou mimo to mít povinná týdenní shromáždění pod vedením profesora fonetiky B. Hály. Doufá se, že se tím jazyková úroveň rozhlasu zvýší. Ostatní úkoly, o kterých mluví p. dr. Podobský, jsou patrně mimo dosah a mimo iniciativu jazykových odborníků; jistě nás mrzí, když v úředních projevech i z nejvyšších míst čteme a slýcháme vážné chyby jazykové, a byli bychom šťastni, kdyby právě takovéto projevy byly po jazykové stránce vzorné, — ale podnět k nápravě v této oblasti by asi musil vyjít z úředních míst samých. Doufejme, že se i toho časem dočkáme.

Hlavní úkol čeká české školy; na jiném místě tohoto sešitu NŘ jsme už řekli, že bude třeba učitelů dokonale vzdělaných v mateřském jazyce a bude třeba nových, dokonalých učebnic českého jazyka, které by neučily jen mluvnickému názvosloví a pasivní znalosti jazyka, nýbrž přímo a především dobrému vyjadřování. Výzkumný ústav pedagogický je nám zárukou, že takové učebnice budou co nejdříve, stejně jako bude provedena jazyková revise všech učebnic ze všech oborů a ze všech škol. Jen jedné věci jsme se dosud nedočkali: aby byl náležitě zvýšen počet hodin věnovaných ve škole mateřskému jazyku, a to na všech stupních. Co se nám za války zdálo samozřejmé a nevyhnutelné, bude si dnes musit svoje uskutečnění patrně teprve vybojovat. Ale v tom s jazykovými odborníky půjde zajisté celá česká veřejnost, neboť mateřský jazyk je a musí být hlavním zájmem české školy.

Na zřízení ústavu pro český jazyk se pomýšlí, jako se na ně pomýšlelo po první světové válce. Nevíme však, zdali se ho dočká ještě naše pokolení. Nebylo by také dobře, kdybychom s hlavní prací čekali teprve na něj. Nechť každý začne sám u sebe a podle svých sil a prostředků napravuje chyby v svém vyjadřování, neboť to je jediná záruka, že se úroveň jazyková opravdu začne lepšit. Bez tohoto společného úsilí by nám žádná jazyková instituce nemohla pomoci.

Naše řeč, ročník 29 (1945), číslo 7-8, s. 188-190

Předchozí Květnová soutěž na nové knihy pro mládež

Následující Mauric Remeš: Lamor