Časopis Naše řeč
en cz

Divoké kvítí

[Drobnosti]

(pdf)

-

Zájem pro tuto rubriku vzmáhá se v čtenářstvu našem měrou nanejvýš potěšlivou. Ala pohříchu jest zájem tento také svědectvím, co divokého kvítí jazykového bují [246]na všech stranách a jaké práce nadlidské bude třeba, aby se vyplelo. Není nám naprosto možno uveřejniti všechno toto bejlí, ale vybereme z každé zásilky něco; neboť i naše zásoby jsou málem nevyčerpatelné.

I. V oboru slovesa

»Nár. Listy«: Nebožtík pracoval 25 let u firmy, věnujíc jí celý svůj mladý život (m. věnuje). — Proč byla (dívka) tak záhadna, kladouce jej (prstýnek) tam? (m. kladouc).

Zoologie od A. Noska: Různých živočichů pták hledá v bahně, nabírajíc je širokým zobákem (m. pták hledá různých živočichů v bahně, nabíraje atd.).

»Pozor«: Hrabě opustil pokoj bouchnouc dveřmi (m. bouchnuv).

»Nár. Listy«: Vlivné kruhy se obávají, že Kornilov opět hodlá natrůniti (!) carství (m. obnoviti, nastoliti). — A život (!) nelze se naučiti (m. a životu se nelze naučiti). — Kornilov každopádně (!!) nabyl přesvědčení, že Kerenský není již se situace (m. není již se situaci, nebo: nestačí již stavu věcí). Vazba je: býti s něco, býti s tu věc; při záporu tady nelze klásti druhého pádu!). — Nastane otázka, je-li Clam-Martinicova vláda s tohoto velkého spletitého chaosu! (m. s tento…  chaos). — I letohrádku královny Anny odejmuta všechna výzdoba obrazová (m. odňata). — My víme dobře, komu platily ty blesky (m. Víme dobře, na koho mířily, koho se týkaly ty blesky). — Kornilov dosadí opět carství na trůn (m. cara nebo m. zavede carství v zemi). — Výňatků z »Nár. Listů« bylo nám vůbec posláno mnoho, a to takových, že jde z toho hlava kolem, jak mohl tak zrůdnou češtinou psáti representativní list českého vzdělanectva.

»Večer«: Zásobování vojska jest vysazeno váznutí a nebezpečí (m. jest vydáno; ale celá věta jest nečeská; stačilo říci, že může uváznouti neb že jest vydáno mnohonásobným nebezpečím). — Časopis varuje, aby se nebudily přehnané naděje (m. přepjaté, nemírné naděje). — Jirásek byl jmenován čestným měšťanem pro zásluhy, kterých si získal (m, které…). — I s Rusíny nebude s to prý dr. Seidler počítat (m. Ani na Rusíny nebude prý moci spoléhati). —Trestáni budou odejmutím živnosti (m. budou potrestáni odnětím živnosti). — (Není) možno v Rakousku vládnouti, aniž bude brán ohled na národy (m. neohlížeje se, nemaje zření, bez ohledu na národy). — Lid přeje si čestný mír (m. lid si přeje čestného míru). — Anglie počítá s větší franc. pomocí (m. spoléhá na…). — Nepočítá-li se v Berlíně s našimi výsostnými právy (m. nedbá-li se). — Stojíme před hotovým činem. Jsme však úplně ochotni s ním počítati (m. jsme ochotni jej uznati, míti k němu zření a p.). — Tážeme se: ví o tom páni ve Vídni (m. vědí). — Jádro armády nové vlády tvoří sbory československé, kozáci a několik důstojnických oddílů (m. jádrem armády jsou). — Jádro tvoří 45.000 Čechů (m. jádrem jest). — Na takové husté proudy vod jsme zvyklí (m. takovým hustým proudům vod…). — Podobně vyváží se z Haliče do Ukrajiny potraviny (m. vyvážejí se; roz[247]kazovací způsob: vyvážej!). — Kdosi přišel na myšlenku odpomoci nedostatku bot výrobou obuvi z plechu (možno přijíti na zábavu, na balkon, vůbec někam, ale na myšlenku přijíti je přece jenom poctivému Čechovi nemožné a nepředstavitelné. Tomu přichází na mysl, připadlo, napadlo, nebo měl ten nápad, pomoci nedostatku). — Znak ruské republiky sestává v srdci a kladivu na rudé půdě a ve zlatých slunečních paprscích. (Sestávati v něčem jest zcela nová vazba nestvůrná. Posud se chybně psávalo: sestávati z něčeho. Správně by se řeklo: znak se skládá z…, nebo: znakem jest…). — Sotva Karel VI. shasl oči (! m. zavřel oči, zesnul, zemřel).

»Venkov«: Byla zardousena (m. zardoušena). — Bylo mu však vyhraženo právo (m. výhrazeno). — Bitva na západě dostoupila vrchole (m. vrcholu).

Večerník »Práva Lidu«: Komise, sestávající z praktických úředníků (m. složená). — Propast mezi oběma národy, obývajícími naši krásnou vlast (m. obývajícími v naší krásné vlasti).

»Nár. Politika«: Nebylo u něho nalezeno ničeho (m. nic) podezřelého a jmenovitě ne částka peněz, kterou měl uloupiti (m. kterou prý uloupil). — Policie zastihla v tajné herně 70 osob, které vesměs byli zjištěni (m. byly zjištěny). — Vlak vykolejil (! m. vyšinul se z kolejí). — Byly chráněny bitevními loděmi (m. loďmi).

Všecky noviny uveřejnily beze změny úřední zprávu válečnou, podanou jim od korespondenční kanceláře a znějící: »Nabyli jsme 250 zajatých«. Je to pokrok proti nedávným zprávám, podle nichž jsme zajaté »dělali«. Čech by ovšem řekl, že jsme zajali 250 mužů nebo nepřátel. I ve větách, kde předloha nemá určitějšího předmětu, Čech se dovede obejíti bez takovýchto směšných sloves; tak na př. obsah jiné věty »naše vojsko donutilo nepřítele, aby ustoupil, při čemž jsme nabyli zajatců«, bez velikého násilí lze povědíti také tak, že jsme část útočícího vojska zajali. Což si překladatelé takových zpráv nedovedou pomysliti, že »nabytí« zajatých je nesmysl? A nedovedou opravdu pracovati jinak, než že v potu tváři opravdu »přesazují« německé slovíčko za slovíčkem do češtiny?

II. V oboru slohovém a překladovém

Obecnou pozornost vzbudil svou krásou nadpis stati ve »Venkově«: Zpětné vzetí fronty skokem. — Také ve »Večeru« se potěšili milovníci drahé mateřštiny naší výkladem o převratě v České Filharmonii, kde bylo mimo jiné řečeno: Tímto náhlým nastolením Čelanského místo dle svých sil snažně pracujícího pracovníka dr. Zemánka předskočena úprava uměleckých i správních poměrů, zamýšlená Českým Filharmonickým družstvem. — Ve »Venkově« také nechtěli zůstati pozadu a vytiskli v květnu: Zde pod čarou upředňujem (!) postavu, veškeren její vztah i umělecké vybytí (!). Postava sama nezdvíhá se k mimořádné výraznosti. Není bez vrásek, jež do povahy vrývá život, ale není vyřešena do té míry, aby znamenala pojem a nikoli pouze pojmový vztah. Je tedy na pěvci, aby ji rozdýchl do životní plnosti, ve které nám zmizí (zmizejí!) drátky divadelní postavy, zaměněné nervy. — V »Nár. Listech« se čtlo zase: Byl tak získán základ pro tím bezprostřednější výraz [248]Smetanovské jarosti a radosti ze života, kterým Smetana zhudebňuje přírodní krásy své vlasti. — A v jejich Večerníku se napsalo, že »četník pojal podezření, že krádeže provádí proti 21letému nočnímu hlídači ve dvoře Františku Sládkovi«.— »Večer« měl zprávu, že nepřátelé »hodlají se nyní plně rozděliti s Francouzi o námahy příštího válečného dění«.

V »Právu Lidu« jsme četli: Nebude možno učiniti z něj (!) pouhý podstavec pro sochy, které se domnívají už od narození v národě míti vždy první místo a prvé právo. Jaké sochy asi to jsou?

»Pp. Spurný a Rozsíval pěkně odlišili vlídnou dobrotu i fanatický asketismus farářův i kaplanův«. (Nár. Pol. 8. června.) Hned dva fanatikové na jedné faře — a dokonce snad dobří a vlídní! — Kdo zná Halbovo Mládí, domyslí se ovšem, že tu řeč o vlídné dobrotě farářově a fanatickém asketismu kaplanově. Či nám chce kritik namluviti, že všichni farářové jsou vlídní a všichni kaplani fanatičtí?

»…  aby všecky projevy, tedy také ony neněmecké byly doslovně zanášeny do protokolu«. (Nár. Pol. 17. června.) Budou ty řeči a protokoly takhle vypadat? Slepice zanášejí!

»Odezíráme-li od jednotlivých přehánění dřívějších dob a pohlížíme-li pouze na základní moment a vlastní smysl asketismu, pak jej musíme míti za hluboký názor světový«: tak jsme čtli v brněnské Hlídce (34, 663), která jinak dbává jazykové správnosti. Je to věta přeložená a člověk nemusí býti ani vševědoucím, aby uhodl, že německá předloha měla sloveso absehen: překladatel byl tak pohroužen v původních slovech německých, že zapomněl i česky mysliti, sice by byl řekl »nehledíme-li k… « nebo tak nějak. Celá ta věta je ukázkou, jak nečesky se u nás překládává do češtiny. Krásné slovo je přehánění: přeháníme dobytek, stříbro, tekutiny, někdy také nezdárného kluka holí, ale jinak přestřelujeme, přepínáme. A to množné číslo, »od jednotlivých přehánění«, aby ani vlásku německé větě neubylo! Ode jmen na -tí a -ní přece je množné číslo možno jen výjimkou (»dones ta psaní na poštu«), kde mají význam docela hmotný, a i tu se čeština množnému číslu raději vyhne (neuslyšíme v lidu množného čísla jmen jako čtení, pití, šití, stlaní); Čech by zde mluvil na př. o nezdravých výstřelcích dřívějších dob neb o dokladech přepínání. Také »pak« na začátku hlavní věty páchne cizotou.

»Zítra či pozejtří má býti znovuzahájeno mírové jednání v Brestu«: tak slíbily »Nár. Listy«, bezpochyby zásluhou šťastného vynálezce slov jako odbřemenění, spoluzaviniti, spolupodepsati, spoluzakládati, spoluhájiti, spolucítiti (v č. 182, 284, 309 minulého ročníku; srv. »N. Ř.« I, 305). Mohlo by se také říci, že bude jednání obnoveno: ale kdo pak by z toho vycítil, že Němec říká wiedereröffnen?

Ve výkladní skříni »Nár. Listů« jest obraz, označený za Prohlášení spravedlivých soukeníků. Jest to patrně překlad z německého: Verkündigung der Gerechtsame (t. j. práv) soukeníků.

V překladě Czerninovy řeči, jejž nám dodala c. k. kor. kancelář, bylo také místo toto: »Naše politika churaví zlomeninou systému!« Poněvadž to byl nesmysl, tak(!) jsme místo ono neotiskli. Dnes, kdy máme něm. text v rukou, vidíme, co se stalo. C. k. kor. kancelář přeložila tak tato slova: »… dass unsere Politik an dem [249]Gebrechen des Systems krankt«. Tak se dovídáme z »Venkova« (20. čce); slavná kancelář něm. Gebrechen měla přeložiti slovem vada, nedostatek atp.

»Nár. Politika« měla v čísle ze dne 2. září nadpis jedné zprávy: Bombardované město ve vzduchu. Podle toho Němci umějí vyráběti stavivo ze vzduchu, čemuž učil už dávno Immermannův »Munchhausen«.

Ve »Venkově« se opět jednou objevil starožitný inserát o vlasech Anny Csillagové. Při úctyhodném stáří má mnoho vad, k jazyku neuctivých…  se svým dlouhým — obrovským Loreley-vlasem (se svým vlasem, dlouhým, obrovským, jako má Lorelei), který (kterého) jsem nabyla používáním mnou vynalezenou pomádou (používajíc masti, kterou jsem sama vynašla). Táž (dieselbe) jest atd. Po této mnohoslibné větě je druhá, hodně kostrbatá i chybná a oznámení se končí takto: Poštovní zásilky denně po předem zaslání obnosu nebo na dobírku do celého světa z továrny. Nejen nečesky, ale i nesrozumitelně. Lépe: zásilky z továrny do celého světa vypravujeme poštou na dobírku nebo: bude-li nám částka napřed zaslána.

A na konec několik zvláště pěkných perliček: V jednom překladě ze Suarèse se mluví malebně o luně z medu (lune de miel, líbánky). V jiné revui, rovněž v překladu ze Suarèse, ztratila dívka »svůj květ«; v češtině ovšem ztratila více, totiž celý věneček. Nedávno jsme dokonce četli v knižním překladě, že sebevrah »si spálil mozek« (il s´est brûlé la cervelle, t. j. prostřelil si hlavu). — Musíme poctivě doznati, že i »Národní Listy« jsou bohatým nalezištěm podobných perel, jednou na př. nepřítel vpadl do Bresche (ist in die Bresche gefallen) a naši za to dobyli Meierova dvora (Meierhof). V posledních dnech ukradl zloděj ve šlechtickém sídle jednu staromeisnerovskou a jednu meisnerovskou porculánovou figurku; patrně altmeissner Porzellan, česky Stará Míšeň.

Naše řeč, ročník 2 (1918), číslo 8, s. 245-249

Předchozí V krátkém čase

Následující Hrstka nových germanismů