Časopis Naše řeč
en cz

Fragnářka

Petr Bezruč, Redakce

[Drobnosti]

(pdf)

-

(NŘ XXIX 26) Národní básník Petr Bezruč posílá k posledním třem řádkům Šimkova článku o „frajnařce“ tuto humornou poznámku: „Již jako drobný syneček jsem mluvil plynně německy, stýkaje se stále s německou brněnskou mládeží. Ale slovo Fragner jsem dlouho neznal, až jako poštovský úředník jsem je našel v adresářích města Brna, v řeči úřední, kde při jméně obyvatele poznamenáno bylo vždy zaměstnání, tedy X. Y., Fragner. Drobným kupčíkům se říkalo v Brně v české i německé hovorové řeči Kahlstecher, což je zvráceno ze slova Kaselstecher = ten, jenž nabírá tvarůžky (vidličkou) z drobné bečky. Kase, sýr, má sice deminutivum Käsel (syreček), ale německé nářečí brněnské užívalo formy Kasel. My brněnští studenti v Praze znali jsme jen slova tvarůžek a sirky, co je to syreček a zápalka, jsme nevěděli. V Praze zase neznali termíny moravské. Jednou poslal moravský kolega bytnou za šesták pro sirky. Bytná k jeho úžasu donesla pět tvarůžků (po 2 kr), domnívajíc se, že student chce sýrky (= syrečky). — V Brně kvetlo před 70 lety divné nářečí, jemuž Němec odjinud přišlý nerozuměl. Tak t’Hulla značilo bez (Holler), t’Futa byl otec (Vater), t’Móla malíř (Maler), t’Kupp hlava (Kopf), wás-i vím (weiss ich).“

[141]A nyní svým čtenářům pro radost, že náš uctívaný a milovaný národní básník je v čas svých osmasedmdesátých narozenin stále ještě tím starým statečným turistou a že stále stejně pozorným zrakem hledí na svůj drahý kraj, uvedeme jinou stránku Mistrova milého psaní: „Vypluli jsme s mým vzácným hanáckým hostitelem a starým souputníkem drem A. Pírkem na Ostravici, kam jsem tři léta podle dané výstrahy nesměl, a vydrápali jsme se na Lysu (1325 m), odkud posíláme pohlední lístek. Na Lysé byly dvě útulny, jedna náležela KČT, druhá, stará, řečená Schlesierhaus, turistům německým. Ale Němci obsadili českou útulnu nesympatickou německou dívčí mládeží a vyzdobili chatu velikými prapory s hákovými kříži, vřesk německých bojovných písní zněl tam celý den. Nájemce Schlesierhausu, dobromyslný Němec Dörfl (od Karlových Var pocházející), najal ještě druhou chatu, t. zv. Ostrauerhütte — goralé jí říkali Butuřonka podle bývalého vlastníka Butory — a zanechal tam vrchního, čiperného našeho šuhaje Lichnovského, jenž zaměstnával jen český personál (ten tam byl i za Dörfla, neb němečtí číšníci tam žíti nechtěli). A tak ve Schlesierhausu nebylo slyšet německého slova, zato česká útulna zněla jen hlaholem německým. Tož jsme chodili do chaty německé. Nešťastný Dörfl, který nezasluhoval zlého osudu, slouží nyní na statku a paní »Dörflica« — rodem z Darkova a věčně na Poláky nadávající, bylať »Šlonzačka« — jako kucharka v české útulně.“

Z upřímného srdce přejeme Mistrovi ještě mnoho a mnoho takových výletů na jeho milou Lysou.

Naše řeč, ročník 29 (1945), číslo 5-6, s. 140-141

Předchozí Příklad hodný následování

Následující Václav Machek: Parkos

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1