Časopis Naše řeč
en cz

Aniž, aniž by

Otakar Smrčka

[Drobnosti]

(pdf)

-

Bylo již častěji vytýkáno, zejména v Naší řeči, jak se mnohdy nesprávně klade spojka aniž ve spojení aniž by (aniž + zp. podmiňovací), na př.: Píše, aniž by na to pozorně myslil. — A tak chytrák [139]bohatne, aniž by jen prstem hnul (Več. Č. sl. 2/2 1944). — Zmizel, aniž by kdo věděl, kam. — V těchto a podobných větách je aniž by (t. j. aniž + kondiciál) nesprávné, nikde tu není příčiny ke způsobu podmiňovacímu, nikde tu výpověď nemá smysl podmínečný. (Příruční slovník stanoví pod heslem aniž pravidlo: „Sloveso po spojce aniž je kladné a v kondicionálu jen tehdy, má-li výpověď smysl podmínečný.“ Škoda, že PS. pak uvádí jen jediný doklad, z Boženy Němcové!) V uvedených větách má všude býti při spojce aniž příslušný způsob oznamovací: Píše, aniž… myslí;… bohatne, aniž… hne prstem, zmizel, aniž kdo věděl. Nedosti pečlivý pisatel si z poučení o této spojce zapamatuje jen tolik, že četl nebo slyšel kárat aniž by jako nesprávné místo aniž, a vyvodí si z toho pro sebe mylné poučení: Nepiš aniž by, nýbrž jen aniž! Spravedlivě třeba uznati, že k takovému bludu mohou svést také takové nepodařené pokyny, jaké bylo lze čísti ve velmi rozšířeném denním listě ve zvláštním „jazykovém koutku“ literární přílohy: „Nesprávné je aniž by místo aniž“ — a dost.[1] Podobně mohou mýlit neinformovaného čtenáře takovéto příliš stručné výtky v časopiseckých referátech o knihách: „V překladu ruší obraty: nachází se, do něj, aniž by,“ nebo: „Překlad má jen několik nedopatření: obdivovati něco,… aniž by“ — nic víc. Kdo není důkladněji poučen odjinud, mohl by z takto stylisovaných poznámek vyrozumět, že spojení aniž by je chybné vůbec. — Doklady nesprávností vznikajících z řečeného nepochopení byly v NŘ již častěji uvedeny (zvl. v r. XXII, 63 n.); připojuji tu k nim několik zvláště křiklavých příkladů z poslední doby. Pisatelé se chrání napsat aniž by, kde je právě důvod ke kondicionálu: Takový umělec podobal by se básníku, který by skládal verše jen v mysli, aniž svět o nich měl tušení m. aniž by měl (Červená pečeť). — Muž, jenž by žil odříznut od lidské společnosti, vkročil by do nového roku, aniž vytušil, že stojí na novém lánu… m. aniž by vytušil (Lid. nov. 5/1 1943). — I kdybychom Měsíc jen obletěli, aniž jsme na něm přistáli, spotřebovali bychom aspoň 20 tun pohonné látky k brzdění dopadu zpět na Zemi m. aniž bychom přistáli (v liter. příl.). O tom nemůže básník sám k množství hovořit, aniž se při tom rděl m. aniž by se rděl nebo: aby se při tom nerděl (Lid. nov. v liter. příl. 1/6 1943). — A tak chtíce, se uvarovat káraného aniž by, zbloudí mnozí pisatelé ještě i tím, že mechanicky vypustí by a ponechají z kondicionálu zbylé příčestí min. činné, a tak se z něho stane ve větě určité sloveso oznam. způsobu v čase minulém, i když si [140]smysl nutně žádá času přítomného: Muž rád ukazuje, že žena fysicky nestačí na tu či onu práci, ale stejně samozřejmě ji nechá dřít právě pracemi nejtěžšími, aniž si lámal (m. láme) hlavu touto nesrovnalostí (Člověk kritisuje přírodu). — Kniha vzněcuje… problémy, aniž se jimi vtírala (m. vtírá). — Vyprávění se soustřeďuje na chvíle, zrcadlící osud a věčnost, aniž se ztrácelo (m. ztrácí) v mlhavých oblastech symbolu (z časopiseckých referátů). — Takovým způsobem se bloudí namnoze dále přes jasná poučení, jež byla o této věci podána, jimž však nevěnovali pisatelé vždy dosti potřebné pozornosti. Nejnověji obšírně pojednal o větách se spojkou aniž prof. Fr. Trávníček v 1. čísle IX. ročn. časopisu Slovo a slovesnost a J. Haller v NŘ XXVII, 164 n.


[1] Bylo by docela chvályhodno, kdyby denní listy občas věnovaly trochu místa upozornění na některé nesprávnosti jazykové spolu s náležitým poučením. Co však říci tomu, objeví-li se v takovém listě (tuším r. 1942) dva sloupce obsahující všelijak rozházenou snůšku pokynů „Pro správnost češtiny“ a mezi nimi o koncovkách 3. os. mn. přít. č. u sloves na -ěti a -iti poučení: „Rozhoduje tu vždy tvar infinitivu“ a mezi příklady, ledabyle nahromaděnými, uvádějí se pak jako chybné tvary: Louky leží u lesa — místo ležejí, hodiny visí místo visejí (autor článku se podepsal!) ? Nežli takové poučování, raději žádné!

Naše řeč, ročník 28 (1944), číslo 6, s. 138-140

Předchozí Vl. Čermáková: Soutěž na nejlepší slohovou práci

Následující Vokativ „Velasce“?

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1