Časopis Naše řeč
en cz

Spojka aniž v novinářské češtině

[Drobnosti]

(pdf)

-

Jeden z našich čtenářů nám poslal množství výstřižků, z kterých je vidět, že spojka aniž stále ještě působí našim novinářům velké nesnáze. Jako se dříve napořád psalo aniž by bez zřetele k způsobu slovesného děje, tak se teď ze strachu před tím by píše napořád aniž, a to i tam, kde se jím připojuje věta zcela nepochybně kondicionální. Na př.: „Dosud se nepodařilo najíti dokonalejší zařízení, které by jiskření lokomotiv úplně zabránilo, aniž při tom nemělo(!) škodlivý vliv na výkon lokomotiv.“ Kdybychom zde spojku aniž rozvedli, zněla by ta věta asi tak: …zařízení, které by jiskření lokomotiv úplně zabránilo a které by při tom nemělo atd. Nejraději bychom se tu ovšem vyjádřili vůbec bez spojky aniž (…zařízení, které by jiskření zabránilo a nemělo při tom vliv…); ale chce-li už někdo této spojky zde užít, musí ji spojit se slovesem kondicionálním, a to kladným, tedy: aniž by při tom mělo škodlivý vliv atd. Podobně je tomu i v těchto souvětích: „Znamená to, že nikdo nemůže s Německem ujednat žádnou smlouvu, aniž tím Rusko zrazoval?“ (Smysl je: tak, aby tím Rusko nezrazoval; chceme-li zde užíti spojky aniž, musíme vyjádřiti kondicionálnost věty jí uvozované: aniž by tím Rusko zrazoval.) „Lidé by se mohli stěhovat z jednoho bytu do druhého, aniž to zpozorovali.“ (Smysl: a ani by to nezpozorovali; se spojkou aniž by ta věta měla tedy znít: aniž by to zpozorovali.) „(Otázka,) jak zjednat zastoupení všem hospodářským vrstvám a dát jim zákonem zaručený vliv, aniž tím byla porušena svrchovanost parlamentu.“ (Smysl: tak, aby tím nebyla porušena, tedy: aniž by tím byla porušena.) „Mohu-li usnesením sněmovny dosíci pro ni (manželku) svolení, aby byla chotí královou, aniž zaujímá místo královny.“ (Smysl: tak, aby nezaujímala n. a aby při tom nezaujímala; mělo tedy být napsáno: aniž by zaujímala). „Francie může podle této záruky a podle obecného závazku článku 16. úmluvy Společnosti národů přijíti Československu na pomoc, aniž porušila rýnský pakt [64]smlouvy locarnské a tím vynutila zakročení garančních mocností.“ (Smysl: tak aby neporušila a tím nevynutila; tedy: aniž by porušila… a tím vynutila…) „Postavení Anglosasů v mezinárodní konstelaci je tím významnější, že hra je opravdu světová a že není možno vysledovat všechny důsledky na jedné polovici globu, aniž jsme se dostali na druhou.“ (Smysl: tak, abychom se nedostali; tedy: aniž bychom se dostali na druhou.) „Je dosti dobrého, co je možno říci o Josefu Vraném, aniž se člověk musil přetvařovat.“ (Smysl: tak, aby se člověk nemusil přetvařovat; tedy: aniž by se musil…)

Příznačný rys dnešní spojky aniž je, že se ve větách jí uvozovaných ztrácí smysl pro náležitý slovesný čas; klade se v takových větách napořád čas minulý, i když je řeč zřejmě o ději současném. Na př.: „(okolnosti,) které často sahají až na existenci jednotlivce, aniž ten měl nějakou možnost dovolat se proti tomu soudní ochrany.“ Smysl této věty je: okolnosti ty sahají na existenci jednotlivce a on (při tom) nemá možnosti dovolat se soudní ochrany; i když tedy zde užijeme (arci zbytečně) spojky aniž, musí v druhé větě zůstat čas přítomný, jen tvar záporný se změní v kladný: aniž má možnost atd. Táž chyba v čase je i v těchto větách: „Samostatní architekti jen stěží získávají placenou práci a soutěží je stále příliš málo a jsou pro projektanty nákladné, aniž jim zaručovaly, že dostanou zpět aspoň to, co na ně vynaložili.“ (Smysl: a nezaručují jim n. a ani jim nezaručují; tedy: aniž jim zaručují.) „Polsko zůstává ve spojeneckém svazku s Francií, Japonsko sleduje svou politiku v Číně, aniž zasahovalo do evropských rozporů.“ (Týž případ, tedy: aniž zasahuje). „Všichni, kdo přemýšlejí o velikých událostech mezinárodních, aniž musili býti honěni ve všech otázkách zahraniční politiky, větřili již ode dávna, že…“ (Smysl: a ani nemusí být honění n. a nemusí být při tom honění a pod.; tedy: aniž musí býti honění.) „Často toužívají i nevdané ženy po mateřství a jim se podobají i spisovatelé, toužící psáti, aniž ještě jasně věděli, co vzejde z jejich pera.“ (Smysl: spisovatelé, kteří touží psáti a ještě ani jasně nevědí, co…, tedy: aniž jasně vědí. Příd. jméno toužící by tu bylo třeba rozvésti celou větou.) Připojování slovesné věty s aniž k výrazu jmennému, jako tomu je v tomto příkladě, je vůbec nevýhodné, neboť pravý smysl spojení jím nebývá někdy vyjádřen dost zřetelně a mimo to působí spojení takové dojmem stylistické neumělosti jako neúmyslný anakolut, na př.: „Je třeba vzdát se hesla vědy pro vědu, aniž bylo žádáno pravdy, je třeba přijmout požadavek synthesy, věnovat se historické noetice a metodice.“ Hádáme, že věta „aniž bylo žádáno pravdy“ tu patří k výrazu „heslo vědy pro vědu“ a že smysl je asi: je třeba vzdát se hesla, jež hlásá pěstování vědy pro vědu a nežádá při tom pravdy. Teprve v této rozvité podobě by bylo možné užít spojky aniž bez újmy zřetelnosti: hesla, jež hlásá pěstování (n. potřebu a pod.) vědy pro vědu, aniž při tom žádá pravdu.

Naše řeč, ročník 22 (1938), číslo 2, s. 63-64

Předchozí Snésti prádlo s půdy a j.

Následující Josef V. Bečka: O slově velkoměsto a pod.

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1