[Drobnosti]
-
(J. L.) Závorky jsou značky dvoučlenné, na př. ( ), [ ], — — a pod., a je tedy zcela přirozené, když jednotným číslem „závorka“ označujeme jeden díl té složené značky a množným číslem „závorky“ značku celou. Mluvíme potom o první nebo druhé závorce (srov. na př. výklad ing. E. Prandstettera v NŘ. XXII, 1938, 106 n.), ale o výraze v závorkách, nikoli „v závorce“. Také Pravidla čes. pravopisu LXII píší o závorkách (v množ. čísle), když mají na mysli značku celou; není ovšem dost přesné, když pak v druhé půli svého výkladu užívají Pravidla čísla jednotného: „Závorku píšeme, chceme-li naznačiti, že v slově některé písmeno nebo některá slabika nemusí být.“ Jednotné číslo nelze tu vyložit ani jako synekdochickou záměnu čísla množného a jednotného, neboť k něčemu takovému tu není naprosto žádného důvodu věcného ani slohového. Budeme tedy mluvit a psát o výrazech v závorkách, stejně jako říkáme jezdit na lyžích, na bruslích, a ne „na lyži, na brusli“, chodit v punčochách, v botách, a ne „v punčoše, v botě“, když mluvíme o celém páru. Totéž platí také o výraze uvozovky.
Naše řeč, ročník 28 (1944), číslo 4, s. 92
Předchozí J. Bš.: Thám a Tamele
Následující Předplatné na rok 1944 činí K 35