Thám a Tamele

J. Bš.

[Drobnosti]

(pdf)

-

Do nedávna mi byla tato dvě příjmení nejasná. Ani Kotík si jich v „Našich příjmeních“ nepovšiml. V Mukačevě mě kdysi maďarský kolega poučil, že se Thamové vyskytují i mezi Maďary a že je to „dobře maďarské jméno“. Teprve při pročítání jedné vlastivědné knížky[1] se mi vyjasnilo. Místní jméno Thomingsdorf (1304 Tamichsdorf, 1350 Tamingdorf) spojuje tam na str. 163—164) dr. J. Roller se starým německým osobním jménem Thamo, pro něž má doklad z tamějšího kraje. Upozorňuje, že uvedené místní jméno bývá spojováno se slovem Thomas, jež se vyskytuje v rozličných obměnách, jako Thoma, Domes, Thomke, Denke, Demel, Tamel. V knížečce „Reclams Namenbuch“ je vyloženo staroněm. jméno Tammo jako hornoněmecký domácký tvar jména Dankmar; myslím, že může býti i z jiných jmen začínajících Ta- neb Da-.

Jméno našich buditelů bratří Thámů,[2] jejichž rod (podle Jakubce) pocházel z Rožďalovic, a zdrobnělinu Tamele lze bez obtíží vyložit ze starého jména T(h)am(m)o nebo je spojit se jménem Thomas. Záměnu samohlásek o a a můžeme vysvětliti tak, že ve tvaru Tom (uvádí jej Kotík, str. 32) a Tomele (u Kotíka je na uv. místě tvar Tomala) etymologické -o- bylo považováno za nářeční, lidové (srov. pražská příjmení Olbert, Olbrecht, Olt, Orct, Švorc, Najmon, Pachmon) a „opraveno“ při úředním zapisování. Lze snad myslit i na to, že stará jména bývají spojována s novějšími, jako se na příklad u nás jméno Hynek stalo v době baroka překladem jména Ignác a jako dnes považují mnozí jméno Ivo za hypokoristický tvar [92]k jménu Ivan. Thámové jsou také stará rodina novoknínská; ve Valentových „Pamětech… N. Knína“ čteme: Thám (k r. 1713, 1718), Thán (1771, 1814), Chám (1713) — v posledním případě je asi špatně čteno neb napsáno písmeno T. V Pražském adresáři jsou tvary Thám, Thamm, Tamm, Thán, Tame, Tamme.

V něm. obcích u Ústí nad Orlicí se vedle jména Tamele (v Praž. adresáři i Tamelle, Tamel a Tamml) vyskytují též jiná příjmení se zdrobňující příponou -ele (známější je nám její tvar -el: Franzel), původně to domácké tvary křestních jmen: Janele i Jahnel (snad z Johann), Portele (asi z Bartholomäus; s nářečním -o-), Hamele, Murkele a p. V Praze (Praha má obyvatelstvo ze všech krajů) jsou vedle nich i podobná jména Jendele, Jiřele, Remele a j. Z Kotíka cituji: Jankele, Petele, Sebele.

---

[1] Landskroner Gemeindenbuch von Dr. Emil Lehmann.

[2] Aspirace (h)je zde asi jen podle staršího písařského obyčeje, ale dnes se toto jméno s ní zpravidla i vyslovuje.

Naše řeč, ročník 28 (1944), číslo 4, s. 91-92

Předchozí P. Drobný: Pobřeží vraků

Následující Výraz v závorkách