Časopis Naše řeč
en cz

Lidové názvy rostlinných částí a společenstev ze Vsetínska

Valentin Pospíšil

[Drobnosti]

(pdf)

-

U „pampelišky“ (smetánky obecné) jsou:

listy = pléšky (j. č. pléšek m): 1—4, 7—9, 13—18, 20, 21, 26, 27, 28; mléče: 1, 7, 13;

úbory = pampeliška: 1—4, 8, 13, 14, 15; slunečko: 1; zlaté slunečko: 7;

plodenství (lůžko s nažkami) = stařík: 6, 8, 12; hodiny: 1, 2, 3, 5, 8, 15, 16; staříkovy hodiny: 2, 3; fúsáči: 13, 15; pápěří: 16; chmýří: 1, 2, 4, 7, 9, 28; dědeček: 26;

jednotlivé nažky s chmýřím = padáky: 1, 2, 3, 14; chmýr: 1, 3, 4, 9, 16, 20, 28; péří: 1, 4, 27; pápěří: 10.

Květenství lopuchu = vlky: ob.; kocúři: 18, 28; kudlovačky („když to hodí do vlasů, tož to kudlí“)“. 1; žebráci („sa to chytá za šaty“): 1, 28; knoflíky: 2, 26.

Vrbové jehnědy = kočičky: ob.; též kocánky: 27, 28; převislé jehnědy (lísky, břízy, olší) = řísa: 1, 3, 4, 9, 10, 14, 26, 28.

Plody jalovce = jalovinky: 1—4, 9, 11—16, 18, 20, 21, 24, 25, 27, 28; jalovčinky: 1—9, 14.

Míza břízy = březůvka: ob.; borovice = borůvka: 1, 3, 4, 6, 9, 13, 14, 15, 17, 20, 22, 24; habru = hrabůvka: 1, 4, 9, 13, 20, 27; javoru = javorůvka: 1—5, 8, 9, 13, 14, 16, 17, 20, 25, 28; javorka: 18, 26, 28; javůrka: 26, 27.

Názvy květenství, plodů, listů, nejčastěji metaforické (pléšek, deštníky, klobúky, šavle: kocúři, žebráci), přecházejí často na celou rostlinu. Někdy se tak děje s názvy dvou částí téže rostliny, aniž si je lid vědom, že obě patří k témuž druhu. Tak ve Vel. Karlovicích „lopúny sú listy, co rostú vedle kukačky“ (devětsil bílý). To je jeden z pramenů hojných souznačných lidových jmen rostlin.

2. Části rostlin v určitém vývojovém období

A. Mladé:

Letošní světlezelené konce jehličnatých větví (u smrku, jedle) = vršíčky, vršky: 1, 2, 4, 9, 14—17, 28; vršáčky: 4, 14; mladé listnaté výhonky = letina (suší se na zimu pro dobytek): 1, 2, 3, 5, 6, 9, 13, 14, 15, 16, 25, 27, 28; nové větve na vrbách v zimě osekaných = omládí: 2, 21, 28; omlády jsou letošní konce větví listnatých i jehličnatých: 1, 2, 3, 10, 13, 14, 28, 31.

Kukačka je vlastně tupě kuželovitý, ztuha stojící křehký tvar, jímž některé rostliny v jistém stadiu podle lidové představy „vykukují“ ze země. [67]Odtud šíře tohoto názvu v lidové systematice: vstavače, pětiprstky, devětsily, zběhovec, podbílek šupinatý i přeslička rolní (jarní lodyhy).

B. Odumřelé („suché“):

Odumřelé větve pod zelenými korunami jehličnatých stromů v zapojeném (= hustém) lese = podpalačka: 1, 2, 3, 8, 10, 14, 27, 28; práskačka: 1, 2, 17, 28; rozkládka: 14, 18, 22, 24, 26, 27, 28; šáší: 1, 2, 6, 14; bzdinky (i na zem spadlé): 28.

Oklestí-li se silnější větve (čerstvé nebo „suché“), zůstanou z nich u jehličnatých stromů „sporé“ krkoše, krkošky (j. č. krkoška ž.): ob.; a „nesporé“ (málo vydatné) chábí: 1, 4, 8, 9, 10, 14, 16, 28; u listnatých klest (m.): 1, 10; a šústí: 1, 6, 9, 10.

Nalámané větve (na topení) jsou roždí: 1, 2, 3, 14, 22, 28; roščí: 2, 4, 8, 9, 13, 14, 17, 20, 25; chrastí: 1, 4, 13, 20; méně cenné (trouchnivějící a pod.) = chabaždí: 1, 3, 4, 8, 9, 17, 22, 24, 28; habaždí: 1, 9, 13; havaždí: 28; větve jehličin, pokud je na nich jehličí = četina: ob.

Na zem napadané (odumřelé) jehličí = špenčí: 1, 3, 4, 6—10, 13; štinčí: 31; jehličí se zbytky větviček, s mechem a pod., pokrývající půdu v lese = múr: 1, 2, 8, 9, 13, 14, 16, 28, 31; hňus: 15—17.

Napadané listí, stel, shrabuje se jako múr i hnus za stelivo: 1, 2, 4, 6—10, 12, 13, 14, 16, 18, 27, 28.

3. Abnormity rostlinného těla

Nádory nebo suky = hrče (j. č. hrč ž.): ob. — Strom s mnoha nádory = hrbál: 9; hrgál: 3, 8; zakrslý strom = kŕs: 1, 7, 10, 16; zákrsek: 1, 2, 4, 10, 17, 20, 22, 24, 26, 27, 28, 31; krsák (krsáček): 2, 3, 9.

4. Porosty

A. Obecně.

Les = hora: ob.; lesík = horka: 1, 2, 3, 10, 13, 15, 16, 17, 20, 22, 23, 27, 28, 29; rozsáhlý, starý (jehličnatý) les = huboč: 31.

Mladý porost = mláščí: 10; mlází: 1, 2, 9, 13, 20; šústí: 2, 3, 9, 13—16, 18, 20, 26, 28.

Mladá lesní kultura = saděnica: 1—5, 8—11, 14, 15, 16, 22, 27, 28; sazenica: 1, 9, 18, 28; hajnica: 31.

Jehličnatý nálet = omládí: 2, 14, 15, 17, 28; omladina: 1, 13, 16.

Spleť stromků a keřů, „kde sa není možná prodrať“ = húšč: (m.) 1, 10, 13, 15, 16, 27, 28; (ž.) 1, 2, 3, 5, 14, 17, 24, 28; „když sa ešče přejde“, je to húščina: 1, 2, 3, 14, 28.

Porost jehličnatý 15—25letý = tyčovina: 15; tyčkovina: 1, 10, 28; špinglovina: 3, 8, 15; starší (25—40 let) = laťák: 1, 10.

Křoví husté = húščí: 1—5, 8, 13—17, 20, 24, 27, 28; „pichlavé“ — tŕní: ob.; řídké (větší, listnaté) = chrástí: 1—4, 6, 8, 9, 11, 13, 14, 16, 18, 20, 22, 24, 25, 27, 28; osamělé mezi poli = kříbí: 2, 4, 8, 10, 13; skládky: 1. — Tŕní znamená též švestky a slívy: 1, 2, 3, 8, 14, 15, 16, 24, 25, 27, 28.

[68]B. Určitého rostlinného druhu.

Mladý porost bukový (i bukové křoví) = búčí: 1—4, 12, 16, 17, 18, 21, 24, 28; „prostřední buková horka“ = bučník: 1, 2, 3, 7, 13, 14, 27, 28; starší bukový les = bučina: 1, 8; starý, rozsáhlý bukový les = bukovina[1]: 1—4, 6, 14, 16, 20, 26, 28; bukový lesíček nepatrné rozlohy, často jen několik stromů velmi rozdílného stáří = bukáči: 25; bučáčí: 1, 3, 16, 28.

Význam těchto názvů je zvláště kolísavý. Jestliže se však v obci užívá pro porost jistého druhu dvou nebo několika názvů, znamená zdrobnělina vždy porost mladší, méně rozsáhlý.

Březičí: 2, 3, 4, 6, 8, 9, 21, 22, 24, 25, 27, 28; březí, břézí: 1—4, 6, 8—12, 16, 17, 18, 20, 24, 25, 28; březina: 1, 14, 16, 20.

Bořičí: 2, 6, 8, 27; borčí: 1, 3, 4, 9, 14, 27, 28; boří: 2, 3, 4, 6, 8, 9, 12, 13, 14, 16, 17, 18, 20, 21, 26, 28; borovina: 1, 14.

Dubčoví: 4, 9, 10; dubčí: 1, 2, 8, 18, 20, 27, 28; dúbí: 1—4, 10, 11, 13, 20, 24, 28; dubina: 1; dubovina: 13.

Hraboví: 21, 26; hrabčí: 1—4, 6, 8, 9, 13, 20, 28; hrabí: 1, 2, 4, 16, 24; hrabník: 1, 2, 3, 14, 15, 20, 27; hrabina: 1, 10; hrabovina: 16, 20.

Smrčí: 1—4, 6—9, 12, 13, 14, 16, 17, 20, 25, 28; smréčí (smrečí): 1, 2, 3, 6, 8, 16, 18, 22, 26—29, 31; smrkovina: 1, 13, 14, 20.

Jedličí: 1, 3, 6, 8, 9, 16, 18, 22—25, 28; jedlí: 3; jedličník: 2, 4, 8; jedlovina: 1, 6, 9, 13—16, 18, 25.

Olšičí: 1, 3, 8, 22, 24, 27; olší: ob. — Dříní (modřínový porost; „v dříňú“): 27, 28. — Léščí (smíšený listnatý porost s lískou): ob.

Porost jalovcový — jalovčí: 1—4, 6, 13—16, 18, 20, 25, 27, 28; borůvkový = haferáčí: 1—4, 6, 8, 10, 11, 15, 27, 28; hafeří: 1, 2, 8, 13; haferčí: 3; brusiní: 1, 18, 23, 25; brusiňáčí: 1, 26; maliníkový i ostružinový = maliňáčí: ob. (někdy se ostružiníkům říká černé maliňáčí: 10, 25); jahodníkový = jahoďáčí (jahodáčí): 1—6, 8, 9, 11, 13—16, 20, 28; pryskyřníkový (pryskyřník prudký a zlatožlutý) = žáruží: 15, 16.

Lopúní je skupina lopuchů: 1, 2, 3, 14, nebo častěji listí devětsilů a podbělu u horských potoků: 1, 2, 4, 5, 8, 9, 14—17, 20, 21, 22, 24, 25, 28; podobně je listí jahodníku jahodiní: 1, listí smetánky = pléščí: 1.

Valentin Pospíšil. (Kateřinice u Vsetína.)


[1] Příponou -ovina se označuje také dřevo příslušného druhu: jedlovina: 1, 28; smrkovina: 1, 26, 28; borovina: 28; hrabovina: 26, 28; bílkovina, olšovina: 10, 16.

Naše řeč, ročník 28 (1944), číslo 3, s. 66-68

Předchozí Bš., š.: -ismy

Následující Josef V. Bečka: O souměrnosti složitějších větných celků

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1