Časopis Naše řeč
en cz

Jej místo jeho, ho

Antonín Dostál

[Drobnosti]

(pdf)

-

V 8. čísle XXVII. ročníku Naší řeči, str. 190 a n., vhodně upozornil J. Beneš na nesprávné užívání akusativního tvaru zájmena on v platnosti genitivu v nářečích, v obecném jazyce i v jazyce některých spisovatelů a uvedl doklady. V Naší řeči XXIII, str. 94 a n., vykládá se jej místo něho po předložkách pojících se s 2. p. (bez něj, do něj a pod.) vlivem jazyka lidového. Také J. Beneš připouští, že snad někteří příslušníci těch nářečí, v nichž žije tvar jej, něj v platnosti genitivu, užívají vlivem svého nářečí těchto tvarů nesprávně při vyjadřování spisovném. Myslí zde zvláště na moravské nářečí, na př. té oblasti, kterou F. Bartoš v Dialektologii moravské II, str. 159 a n., vymezuje jako okruh města Blanska, Brna, Židlochovic a Klobouk a kde se tvaru jej, t. j. ňé, užívá ve významu prostého akusativu i genitivu. Příslušníci tohoto nářečí jej pak kladou v genitivu místo v akusativu i v projevech spisovných. Že tvaru jej místo ho a pak také místo jeho, něho v genitivu užívají i příslušníci jiných nářečí, zvláště českých, vysvětluje J. Beneš snahou rozlišovat životnost a neživotnost a přehlédnutím toho, že jde o genitiv, nikoli akusativ. Sám se domnívám, že vedle vysvětlení, které jistě správně pro některé případy podává J. Beneš, jsou ještě jiné příčiny, proč proniká tvar jej do genitivu.

1. V některých nářečích se dnes v řeči mladé generace tvar jej, něj vůbec nevyskytuje. Tak je tomu na př. na Konicku; můžeme tam sice na některých místech ještě dnes slyšeti v řeči starých lidí, tedy jako archaismus, tvar jé, ňé, ale mladí lidé, t. j. až čtyřicetiletí, říkají i na Konicku obecně něho, jeho. Stejně je tomu na Litovelsku: Di pro něho. To máš (v)od ňeho. Co je tě do ňeho? Za ňeho já nemužo. Bez ňeho nemužem nic dělat (nikoliv bez ňé, pro ňé, do ňé). Podobně v Prostějově a okolí se říká jeho, ňeho, nikoli ňé, jé. Tvar jej, něj, který nemá opory v nářečí, se tu pak pokládá za typický tvar spisovného jazyka (srov. jenž : který), a často se klade [65]tam, kam nepatří, t. j. po předložkách s genitivem, jen proto, aby se tvar spisovný co nejvíce odlišil od tvaru hovorového. To vidíme dobře v žákovských komposicích příslušníků těchto nářečí a podřečí. Příčinou, proč se klade tvar jej, něj v genitivu, nebylo by pak všude jeho obecné rozšíření v lidovém jazyce, nýbrž někdy právě naopak neznalost tohoto tvaru v některých nářečích a z ní plynoucí nejistota v jeho užívání.

2. Někdy způsobila nesprávné užití tvaru jej, něj také změna vazby některých sloves. Je tomu tak na př. u sloves užíti, užívati. Také v dokladech, které uvádí J. Beneš, čteme slovesa použíti, užíti se zájmenným akusativem místo genitivu. Žáci na Prostějovsku často píší v úlohách: odpadky užíváme, odpadky se užívají v průmyslové výrobě, starý papír se užívá, starý papír jest používán atd. Když se akusativní vazba u sloves užíti, použíti a pod. vyjádří zájmenem, objeví se u těchto sloves jej, něj místo ho: „průmysl jej (t. j. papír, místo ho = papíru) užívá“ a podobně je tomu i jinde. Poslední tři Benešovy doklady bych zařadil do této skupiny, kde je příčina záměny ho a jej ve změně vazby u slovesa užíti v jazyce lidovém.

Naše řeč, ročník 28 (1944), číslo 3, s. 64-65

Předchozí Karel Říha: Milovati

Následující Bš., š.: -ismy

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1