Lidové názvy rostlinných částí a společenstev ze Vsetínska

Valentin Pospíšil

[Drobnosti]

(pdf)

-

Soupis tento se týká povodí Horní Bečvy až k Brňovu na jih od Val. Meziříčí, jakož i povodí Senice od H. Lidče k Ústí. Obce, v nichž jednotlivé názvy byly zjištěny, uvádějí se v tomto pořadí:

a) od Vsetína na sever po pravém břehu Horní Bečvy:

1. Vsetín. — 2. Jasenka. — 3. Růžďka. — 4. Jablůnka. — 5. Bystřička. — 6. Malá Lhota.— 7. Brňov;

b) zpět po levém břehu Horní Bečvy až k ohbí u Ústí:

8. Mikulůvka. — 9. Pržno. — 10. Kateřinice. — 11. Ratiboř. — 12. Hošťálková. — 13. Semetín. — 14. Rokytnice. — 15. Lhota. — 16. Liptál. — 17. Ústí;

c) k jihu po Senici až k H. Lidči a zpět po pravém břehu až k Ústí:

18. Leskovec. — 19. Polanka. — 20. Seninka. — 21. Lužná. — 22. Horní Lideč. — 23. Lidečko. — 24. Střelná. — 25. Pulčín. — 26. Zděchov;

d) dále proti toku Horní Bečvy až k pramenům:

27. Johanová. — 28. Hovězí. — 29. Halenkov. — 30. Nový Hrozenkov. — 31. Vel. Karlovice.

Zkratka „ob.“ znamená, že název byl zjištěn aspoň ve dvaceti z uvedených obcí.

1. Údy rostlinné a jejich části

Kúče (j. č. kúč m.) — silné kořeny stromů nebo pařezů vyčnívající ze země: 25.

Kŕč (m.; „chytať ryby v kŕču“) — a) spleť kořenů pobřežních stromů zasahující do vody: 1, 13, 14, 20, 28; b) díra vymletá do břehu pod hladinou: 1, 2, 3, 11, 13, 14, 18, 20, 27, 28.

Pařezy jsou pně (j. č. peň m.): ob.; 16 také krple. — Část pařezu nebo [44]kmene hned nad kořeny je odzemek (nejtvrdší dřevo, hotoví se z něho „klátky či nátoně na ščípání drev“): 1, 3, 4, 6, 8, 9, 12, 14, 16, 24, 25, 28, 31;

klát: 1, 13, 14. — Obecněji znamená klát kmen zbavený kůry: 1—4, 7—10, 13—16, 22, 23, 28, 31.

Snět (m., v Karlovicích ž.) = kmen stromu: 1—5, 8, 9, 13, 14, 15, 17, 18, 20, 22, 27, 28.

Koruna (horní část koruny) jehličnatých stromů je vŕšek: 1—4, 6, 8, 9, 10, 12, 13, 14, 15, 16, 20, 21, 22, 25, 28, 31; vršák: 1, 2, 4, 8, 13, 14, 15, 26, 28. Větve = haluze (j. č. haluz, haluza ž.): ob. — Slabší větve = halúzky, halúščí: 1, 3, 4, 8, 9, 12, 14, 28 (někdy halúščí = napadané větvičky: 21, 23, 27). — Silné větve = gonáre (konáry): 1, 2, 7, 9, 12, 14, 15, 21, 23, 25—28, 31; krnále: 1, 2, 8, 9. — Gonár (konár) znamená často jen odumřelé silné větve: 1, 2, 4, 5, 9, 13, 14, 15, 17, 18, 20, 24, 25, 28, silný kořen u pařezů: 1, 2, 4, 8, 14, 21, 22, 24, zlomený kmen („zlomený pod poly, když vrch je pryč“): 1, 3, 4, 6, 14, 21, 28. Zlomený kmen se jmenuje také pahýl: 1, 2, 3, 7, 8, 9, 12, 14, 21, 28.

Plodnice hub mají hlavičku: 1, 2, 4, 5, 14, 16, 17, 22, 24, 28; klobúk: 1, 2, 3, 9, 13, 14, 17, 22, 23, 27, 28, a hlub: 1, 2, 4, 5, 13, 14, 16, 28 nebo hĺb: 16.

Sklidí-li se zelná hlávka, zůstane v zemi hlub: 1—6, 8, 13, 14, 17, 23—28; húb: 9, 27, 28; hĺb: 16; košťál: 1, 5.

Chrást je nať u bramborů: 2, 10, 14, 17, 27, nebo listy u zelí, dokud nejsou uzavřeny v hlávku: 1, 4, 5, 13, 24, 27, 28. Vnější listy zelné hlávky tvoří podléščí: 25, 26, 28, 30.

Listy s velkou plochou čepelí (devětsily, lopuchy, ze Zděchově i palmy) jsou lopúny: ob. — Listům devětsilu bílého se říká také dešníky: 1, 8, 9, 14, 15, 16, 18, 20, 21, 27; klobúky: 9, 16, 27. — Listy mečíků jsou kohúty: 1, 28; šavle: 1, 4.

(Příště ostatek.)

Naše řeč, ročník 28 (1944), číslo 2, s. 43-44

Předchozí Jiří Haller: Tvář plná světla

Následující Předplatné na rok 1944 činí K 35 —