Omešený

[Drobnosti]

(pdf)

-

(F. K.) Tvar omešený vznikl z původního tvaru omšený přidáním e (podle mech); Přír. slovník jej označuje za řídký vedle pravidelného tvaru omšený a dokládá jej z Heyduka a Pflegra Moravského. Podobný ráz má i dvojice omšelý — omešelý; tvar omešelý zaznamenal již Zubatý v NŘ. XII, 1928, 27 s dokladem z J. Jahody a s poznámkou, že nedovede říci, je-li to tvar umělý, vytvořený jednotlivcem, či vznikl-li někde v mluvě lidové. Čtenář nám oznamuje, že tvaru omešený užil také Vl. Skalička v překladu románu A. Kiviho Sedm bratří („šumění omešených smrků“ 126, „jako by se valil veliký, omešený kámen“ 132). Zdá se, že spisovatelům slouží tento tvar někdy k přesnějšímu rozlišení významu; příd. jméno omšený, omšelý mívá totiž dnes častěji přenesený význam „starý, zestárlý, sešlý, opotřebovaný; nepůvodní, často již užitý, zevšednělý“ (podle PS.), kdežto význam „mechem porostlý, pokrytý“ se — aspoň zdánlivě — jednoznačněji vyjádří tvarem omešený, omešelý; obnoveným e v něm se zesiluje sdružení právě s podst. jménem mech. Bylo by snad zbytečně přísné, kdybychom tvar omešený pokládali přímo za nesprávný; vždyť podobných tvarů s analogickým e jerovým máme v jazyce mnoho (srov. na př. domeček m. domček, mládeneček m. mládenček, mechu m. mchu, četla m. čtla, vešel m. všel a mn. j.). Místo, které mají tvary omešený, omešelý v dnešním jazyce, vystihl asi nejlépe PS. tím, že je označil za řídké.

Naše řeč, ročník 27 (1943), číslo 7, s. 166

Předchozí jh. (= Jiří Haller): Z našich časopisů

Následující Příslovečné spřežky