Časopis Naše řeč
en cz

K Novákovům nebo k Novákům?

František Cuřín

[Články]

(pdf)

-

(Ostatek)

Největší jednoty dosahují česká nářečí i čeští spisovatelé v genitivu plurálu. Tu je tvar na -ů: u Nováků, od Nováků. Nenáleží nejspíš k nom. Novákové, nýbrž je to starý jmenný gen. příd. jmen přivlastňovacích, a patří tedy k nom. Novákovi (srov. známé „kdež přívuzných králóv nenie“). Později se však tento tvar začal spojovat s nom. pl. Novákové a podle toho vznikaly i ostatní tvary, hlavně dativní tvar Novákům. Tvar gen. má jednak -ů (dlouhé): na Bechyňsku, Táborsku, jednak u (krátké): na Ještědsku (ČMF. 26, 351), v Rychnově, na Boskovsku, v Protivanově. Ve Slezsku je -uv. Vedle toho je druhý tvar, -ových, ten však má v mnohých nářečích jiný význam: u Nováků = v rodině, ve stavení, uvnitř statku, u Novákovejch = u stavení, před ním. Tento rozdíl je znám v sev. Čechách (podle Hujera, LF. 49, 288; Mil. Wajs v ČMF 26 to sám ze svého pozorování neuvádí), na Hradecku, na Boskovicku na Moravě, na Bechyňsku, Táborsku v již. Čechách. — Tam, kde se říká „Josef Novotnů“, je ovšem i u Novotnů. Jinak je v čes. nářečích u Novotnejch, na Boskovicku u Novotnéch. Podle těchto příjmení je někde (na Podluží) i u Novákových. Ve stř. a jz. Čechách se objevuje tvar -ovic: u Novákovic.

V literatuře má genitiv dokladů poměrně mnoho; skoro všechny mají koncovku -ů. Zřídka je -ových.

[242]Drda: vrátka bývalého domova u Větrovců 10, 292, odejít od Kličků 315.

Glazarová: u Podešvů 166; kravka Plesníkových 79.

Herben: u Gráců měli (divotvorné dítě), u Vajů, u Lukášků 92, v kuchyni u Jaborníků 70, u Plašilů měli po obědě 146, byli u Malinů 147, slúží u Bařinů 214, u kupců se cítili zavázáni 236, u myslivců nebylo neznámo 241. Jednou je bez předložky v přívlastku: zahájila chválu Malinových 147. V povídce mladého Fabiše je: u Balátových stálo zase houf kluků 245.

Herrmann: u přednostů 100, 117, 130, 141, u Petrnoušků 131; obraz Štědrého večera Petrnouškových 114.

Hilbert: u Walbingrů 101; poss.: Aninka a Berta Bulovových 104.

Holeček: u Špírků 75, 218, 380, 383, 263, překážky, které by vycházely od Špírků 86; bez předložky: dále vlastní rodinné paměti Špírků nesahaly 102, příčina zámožnosti Špírků 102. V posledních dvou dokladech bychom spíš čekali tvar na -ových, jak bývá u jiných autorů. Takto se tu klade důraz na jednotlivce proti celku. Podobný jev byl u Holečka v nom. pl. — Ještě -ů: u Klokočníků 84, u Kojanů 41, u Bakulů 41, u Šindelářů 9, u Mundrmílků 327.

Jahn: po předl. vždy -ů; aby se zastavil u Kubjatů 28, pod. 38, 61, 206, co se sběhlo u Kejnárů 177, vyběhl od Kubjatů 204. Poss.: na bílém stavení Trusinových 52.

Klostermann: u Kubatů zachovala se … kaplička 162, sloužil u Mrázků 164, u Potužáků 174, ve Zlivi u Bulků 111, odcházel od Potužáků 161. Ale poss.: ze statku Potužákových 634. Rozdíl mezi tvarem -ů a -ových Kl. nezachovává, jak je vidět z dokladu: za městem, u Maxů, uhnul vpravo na cestu k Hlavatcům 559.

Knap má jen -ů: u Kašparů 37, 60, 66, 109, 124, od Kašparů 28, 98, od Chrtků 28, 37, 67, 83, 91, od Hronů 131 a pod. Všude tu gen. znamená rodinu nebo vnitřek obydlí.

Mrštík zná -ů i -ových: u kmocháčků 23, přinesla od kmocháčků plný talíř hroznů 78; u Sokolářů hráli chlapci na harmoniku 10; ale později o téže věci: chlapci posud byli u Sokolářových 18 (chlapci hráli venku pod hruškou). Mrštíkové asi také rozdíl obou těch tvarů znají.

Rais si třikrát upravil konc. genitivní na -ův podle tehdejšího učení o hiátu: děti uvelebily se u Žežulíkův 122. „Tak udělejte, [243]povím to jen u hospodářův,“ a již vyběhl 65. (Špáta) obcházel kolem Křančilův a vyhlédal… 126. Jinak je -ů: u oficiálů 14, u Voříšků 31, u Buřilů 44; zahlédli dětskou postavu, letící s kopce od Voříšků 31. Na dokladu „kolem Křančilův“ je vidět, že R. tvary -ů a -ových významem nerozlišuje.

Stránecká: kdož ví, jestli tam s Antoškou u Talákových nepobude 65.

Strettiová: kuchařka od Lauermannů 54, vedle Ostermannů (t. j. vedle domu) (je) Salmovský palác 55; dole u Špinků … se nasedalo 19, zvyk z domova…, od Jungmannů 19.

Vrchlická: u Sládků 144, 146, u Heritesů 146, u Kratochvílů 220, u Kučerů a u Kejřů 167, od Frídů 145; rodina Bezdíčkových 267.

Nakonec shrnujeme: po předložkách užívají naši spisovatelé skoro veskrze tvaru na -ů. Dokladů je mnoho a téměř napořád jsou s předložkami u, od. Mají-li autoři označit něco jako majetek rodiny, hlavně tam, kde stojí označení rodiny v přívlastku, užívají raději tvaru na -ových. Jen Holeček v tom kolísá mezi tvarem -ů a -ových. Významový rozdíl mezi tvary -ů a -ových po předložkách, jak jej znají některá nářečí, většinou spisovatelům uniká; je to vidět zvláště u Raise, Klostermanna. Ví o něm Herben a jistě i Mrštík. Dokladů na tvar -ovic v gen. pl. (na př. od Novákovic, u Novákovic) jsme v probíraných knihách nenašli.

Starých dokladů na gen. pl. je velmi málo. Gebauer jich nemá, Zubatý zná Hájkovo u Nastojtuov a z r. 1510 u kancléřuov. Ani Oberpfalcer, z něhož v tomto článku můžeme uvést leckterý doklad, gen. pl. neuvádí. Z táborské smolné knihy známe doklady s předložkou u: navozoval mne, abych voheň položil u Chochrdův u Tábora 1533; prodal sem jej (pytel) u Břekovců tý ženě, která šenkuje 1555; Jan Sládek byl při tom mordu, bejvá u Sedláčků v Praze 1556; u Slanařů sem klobásy pokradl 1562; na Písku na hospodě u Hánů 1573. Thir cituje ještě: tu sem já s bratrem svým pil u Kozlů nic více než tři peníze piva 1560; nejvíce sem za ně u Strouhalů píjel 1575; matka těchto sirotků byla v podružství u Kazků 1621; šla od Kletečků zase a já jsem jí řekl 1563. V smolné knize milevské, kterou vydal 1939 J. Kytka, je vyznání: Léta Páně 1562 vyznavše na trápení…, že jsou obě spolu u Třísků a Kalivodů u řeky nějaké šaty … ukradly, a z r. 1595: že jest v městě Neveklově u Průšů s jistou pannou … takový skutek spáchati úmyslu byl. Tvar na -ových ze starších dob nikde doložen není. Zato jsou v táborských knihách doklady [244]tvaru -ovic po předložkách. Ve větě z r. 1449 můžeme viděti elipsu: Machna Framburgéřová prodala … zahradu svú … vedle Kabátovic. Dva doklady z 16. stol. znamenají obydlí rodiny: bydlejí vedlé Kolářovic po hořejší straně 1565; a která stoka podlé Koldovic, tu má Matěj vyvézti 1528.

Dnes všude obvyklý je gen. pl. příjmení adjektivních: u Novotných. Starší doklady jsou: nechal jsem ty děvečky na Písku na hospodě u Hánů, u Mladejch u nich říkají 1537; bejvá v Čerňovicích u Horskejch 1578; Thir uvádí: nevím, co jest lila u Poněšických 1563.

Nejvíce nejistoty, kolísání, zmatku je v dativu plurálu. Nejenže jsou rozdíly mezi autory, ale mnozí sami u sebe nejsou jisti, otázku o správném tvaru si nepoložili a píší jednou tak, po druhé onak. Základ toho je zase ovšem v rozdílech nářečních. Zubatý je zaujat pro starý tvar Novákovům, po něm jej jako jediný přijímá Ertl. Tak se dnes říká i v nářečí středočeském. Určiti nějak přesně rozsah tohoto území nelze. Jižní mezí je Bechyňsko, Soběslavsko, Milevsko (podle vlastní zkušenosti; viz i NŘ. XXVI, 30, LF. 60, 1923, 64), na severovýchodě velmi pravděpodobně Sobotecko, Rožďalovicko, Královéměstecko (tam je všude ještě -ovům; mám svědectví prof. Kutmonové z Hradce Kr. pro Sobotku a Rožďalovice; pro Královéměstecko pak pozorování Jos. Cuřína, učitele v Chroustově, a vlastní). Tvar Novákům je znám z jihoč. území blatského, jak jsme je vymezili vpředu, Novákům z Protivanova, z Boskovic (Svěrák 52), Tišnova, Dačic, Telče, Třeště (Bartoš I, 128, II, 192). Snad je i na Štrambersku; Kellner ten tvar sám neuvádí, ale v ukázkách je: Jednuc přyšel k Špačkum jeden stařyček (str. 106). Ve slezských nářečích se však většinou dativu pl. neužívá; místo něho je dat. sg. Na rozsáhlém území vých. Čech je tvar Novákom; tak na Ještědsku, Hořicku, Hradecku, Rychnovsku (pudu Šmídom, bez předložky; viz i Wajs l. c.), na Vysokomýtsku (du Finkom, Kolářom). Podle Bartoše zasahuje dativ na -om i na Moravu na Novoměstsko (II, 252) a je i na pomoravském Slovácku (I, 138). Vedle všech těchto tvarů je na mnohých místech ještě slož. tvar adjektivní k Novákovejm s významem odlišným: k Novákovům (-ům, -om) = k rodině, do stavení, k Novákovejm = ke stavení. Je to podobný případ, jako byl v genitivu, a je doložen z týchž míst týmiž autory.

V novinách a v krásné literatuře je tu značná volnost. Denně však můžeme pozorovat vzrůstající odklon od tvaru Novákovům k Novákům. Zubatý i Trávníček jej vykládají působením gen. [245]Nováků. Výklad ten je dozajista správný. Co je domů (zvl. hostinců) s názvy jako „u Fleků“, „u Rozvařilů“ a pod.! Když pak je u těchto jmen třeba dativu, je nasnadě tvar k Flekům, jak často slýcháme a jak čteme i v inserátech. O tom, jak se tento tvar šíří v již. Čechách, jsme již mluvili. A spisovatelé? U těch jsou poměry různé.

Baar má jednou tvar dialektický: „to huž de pampáter Viťákom 57, jinde všude upravuje koncovku na -ům: k Viťákům 55, k Říhům 65, jděte k Machům 67, k sousedům 341, patří Rezkům 349.

Bass: jdou to ještě dorazit naproti k Buckovům nebo k Rozvařilovům II, 247, k Hagenbeckovům II, 220; ale bez předložky: můžeš jít a zvěstovat to Kostečkovým II, 354.

Drda: -ovům pětkrát, jednou má: vběhl k novým, neznámým Větrovcům 135.

Herben: ke kupcům 57, k Jaborníkům 69, k Balátům 245, k Máčalům 261, přišel Vašinům na svět Hantošek 85; asi šestnáctileté poupě, jež správcovům obstarává posilky 193, ta rána navždy zavřela myslivcovům vrata do dvora panského 241; chodili spolu…, myslivcovým okázale se vyhýbajíce 241.

Herrmann: k přednostovům I, 115, 117, 129, 130.

Hilbert: ten (život) rozléval se brzy i … k Bulovovům, Fořtovům 78. Je vidět, že H. cítí tento tvar jako živý, když ho ani dvojí skupina -ov- nezmate.

Holeček: k Špírkovům 75, 100, 257, k Mundrmílkovům 326. Bez předložky jednou -ovým: Buď toho dbalá, aby Klokočníkovým ani jednou nenapadlo, že… 99.

Jahn: ke Kubjatům 200, 201, 205.

Klostermann má jen -ům: Vehnala se jako velká voda Potužákům do sednice 578, šel k Potužákům 174, ke Kobrčům 321, 366, Fišmajstrům jdu 318, a Bulkům do Zlivi se taky podívám 399. Zajímavé je, že Kl. vynechává předložku k; v nářečí je ten zjev znám z Rychnovska, Ještědska a Podřipska.

Knap: k Chrtkům 64, 86, k Hronům 71, 73, 131, Kašparovům 29, Chrtkovým 56.

Kosmák: ke Krebsům 96, ke Koudelkům 185, 186, k Popelkům 248.

Mrštík: ke kmocháčkům 11, 34, 90, k Odseďálkům 71; jednou bez předložky: Bavlnkovým se vede dobře 108.

[246]Rais: k Voříškům 31, k Žežulíkům 64, 65, 100, 101, 120, 121, ke Špátům 96, ke Křančilům 126. Je jednou bez předložky: Klabice pomáhala Špátovým s úklidem 85. Strettiová: lítaly (jsme) k Štupartovům 18, obstarávala všechno … Wollmannovům do Zbirova 19, ale: podívat se k Lüftnerům na velikého koně 57.

Vrchlická: k Náprstkovům 165, k Rottovům 172, Gollovům zemřel synáček 181, tatínku, vzkaž Canizzarovům 186, k Bezdíčkovům 190.

Snad bude dobře, když si sestavíme tabulku a seřadíme autory podle toho, které tvary se u nich nejvíc vyskytují, a podle rodiště nebo podle kraje, jemuž se v tvorbě věnovali.

 

 

-ovům

-ovým

-ům

-om

Baar, Chodsko

—

—

5

1

Klostermann, jz. Čechy

—

—

7

—

Holeček, Stožice u Vodňan

4

1

—

—

Drda, Příbram

5

—

1

—

Hilbert, Louny

2

—

—

—

Bass, Praha

3

1

—

—

Vrchlická, Praha

5

—

—

—

Herrmann, od Chotěboře, žil v Praze a o ní psal

4

—

—

—

Knap, vých. Čechy

1

1

5

—

Rais, vých. Čechy

—

1

9

—

Kosmák, Č.-mor. vysočina

—

—

4

—

Mrštík, Jimramov, Slovácko

—

1

4

—

Herben, Slovácko, stř. Čechy

2

1

5

—

Jahn, Valašsko

—

—

3

—

Vidíme, jak se původ autorů jeví i v tvarech, kterých užívají. Může se namítnout, že uvádím většinu realistů, kteří chtějí zachytit řeč svých lidí, a že tento dativ je pro nářečí charakteristický. Ale Baar píše své vyprávění jen výjimečně nářečím, Holečkova věrnost dialektická je známa, Knap, Rais, Kosmák, Jahn nářečí jinak skoro neužívají, píší spisovně. Jinak si všimněme, že tvar složený (-ovým) je právě u spisovatelů, kteří dá[247]vají přednost tvaru -ům. Ti totiž neznají ze své zkušenosti starší tvar -ovům, a tvoří novotvar podle nom. -ovi (sousedovi, sousedovým). Je také zajímavé, že z těch šesti dokladů koncovky -ovým je jen jeden po předložce. Ostatní jsou bez předložky a po jiných slovesech než po slovesech chůze, pohybu. Rozdíl významový v tvarech -ovům (-ům, -om), -ovým, který je v nářečích, u žádného z našich spisovatelů se neobjevuje.

Starých dokladů na dativ bylo donedávna velmi málo. Zubatý i Trávníček citují vzácné Chelčického k sousedovuom. Dnes známe dokladů víc, ale pořád je to málo k určitějšímu soudu. Oberpfalcer uvádí z rokycanské smolné knihy z r. 1630: pohůnkovi, který se po něm na službu k Juliasovům dostal. Z táborského archivu můžeme doložit: též i také s tím místem, které jest přes cestu proti Tezaurovům 1531; ten vzatek donesli k Sukovům do Mličkova 1533; pláštěk sem prodal do Branic Strejčkovům 1582. Thir má ještě šest dokladů.

Co však překvapuje, je tvar -ovým již v 16. stol.: šel (se) se mnou (k) Klamfarovým napíti 1533. Nedá se zjistit, není-li to snad určení „před stavení Klamfarovo“. A konečně i tvar -ům je doložen, také už k r. 1533: Korbelům dali pacholci postavy schovati. Je těžko říci, zda se tu už tenkrát projevily nějaké dialektické rozdíly. Ale z převahy dokladů na -ovům lze soudit, že to byl tvar živý. O jeho starém původu mluví jmenné skloňování. Co však soudit o tvaru složeném? Řekli jsme už, že je pokládán za novotvar dost pozdní. Je však ještě možné, že už v 16. stol. tento tvar žil, když se dnes vyskytuje v několika nářečích, je ho využito sémanticky a je ostatně v 16. stol. také už doložen. U dnešních autorů je to však novotvar, ne formální, ale významový. Místo tvaru -ovům utvářejí podle nom. -ovi dativ -ovým, pro nějž mají oporu v systému, kdežto tvar -ovům je dnes isolován, držen jen setrvačností.

Akusativ pl. má podle Ertla a podle Zubatého lepší tvar Novákovic, později i zřetelnější novotvar Novákovy, „který snad někde v nářečí žije“. Dnes je jisté, že opravdu žije. Je na jihu na Bechyňsku, Soběslavsku, Táborsku, ve vých. Čechách podle Havránka a jiných od Ještědska až na Litomyšlsko a dál na Moravu (Protivanov); „je pak tento typ vůbec v nář. hanáckých a lašských“ (Havránek o skloňovaném typu -ovi). Ovšem v nejvýchodnějších nářečích se velmi často užívá sing. místo plurálu. V některých nářečích čes. se koncové -y mění v -a. Tak se podle NŘ. 16, 1932, 93 dodnes říká na Sobotecku „chodit do polí skrz Havlíkova, Pečova, skrz zahradníkova“. Redakce NŘ. ten zjev spojuje s podobnou změnou j. Malvazinka, Cibulka, a [248]zajisté správně. Sotva je pravděpodobné, že bychom mohli pomýšlet i na elipsu na př. výrazu „skrz Havlíkova humna“. Podobný zjev znám i z Bechyňska: za Duškova, za Kocourkova (Smoleč). Takovéto určení je původní jen v akusativu; přenáší se však i do instrumentálu; tedy „jdu za Duškova“, potom i „byl jsem za Duškova“.

V literatuře najdeme dokladů akusativu tuze málo. Znám jen z Knapa: Lída předstoupila v závoji před Chrtkovy 83.

Starší doklady na -ovic uvádí Oberpfalcer z Rokycan: šla z rynku před Dejnarovic 1617. Dva má Thir: jeli až před Košťálovic 1603, přišli před Šrámkovic 1616. U Oberpfalcera je také vzácný tvar -ova: toho jelena, … z něho střeva zakopali za Šafránkova (Pard.).

Lokál má tvar -ovic, -ových, v laš. snad i Novácích. Lit. doklad zase u Knapa: zůstala tam jedna jalovice po Kašparových 90. Starý doklad z Tábora: na Podlahovic vzal nejprve 6 čberů 1533.

V instrumentále může být — zase podle nářečí — koncovka -ovic, -ovy, -ovými; koncovka -ovy je jen po předložkách místních: před Lejčarovy, za Novákovy. Uvádí ji Beneš ze Soběslavska, znám ji i z Bechyňska, Táborska. Je i v Protivanově na Moravě, snad z akus.: má pole za Markove. Ve smyslu „rodina“ je -ovými: naše styky s Mauderovými ochably Vrchlická 157.

Starší doklady významu „dům, obydlí“ jsou u koncovky -ovic z archivu táborského: vzal sem sekeru před Zadražilovic 1546; dva sem vzal u nový brány z vozíku před Kotlářovic 1573; prodal duom svuoj, kterýž jest měl na předměstí k řece mezi Mácovic 1535; nesl sem je k tomu soukeníku pod Žábkovic 1573. Thir uvádí: před Košťálovic, před Klouzalovic, před primasovic. Oberpfalcer zná z Rakovníka: před Urbánkovic 1588. Koncovku -ovy uvádí Oberpfalcer z Boleslavě: před Rudovy, před Urbánkovy, před Bastlovy 1598, před Homolkovy 1608, ze Solnice: za Ptáčkovy 1585.

*

Tím jsme zhruba dokončili přehlídku tvarů, jak se s nimi dnes shledáváme v nářečích a v literatuře a jak jsou ze starších dob doloženy. Je tu mnoho tvarů starobylých. V dřívějších dobách byl dost hodně rozšířen typ Novákovic; zdá se, že byl i na územích, na kterých je dnes docela cizí. Dnes se drží v rozličných obměnách v jz. Čechách. Ze středoč. nářečí, hlavně z Prahy, v poslední době ustupuje. Udržuje se někdy i uměle a stává se pomalu v cítění mnohých lidí tvarem knižním. Je starobylý, zajímavý, ale na území zhruba od Vltavy na východ cizí. Na jeho místo nastupuje čím dál tím víc příd. jméno přivlastňovací sklo[249]ňované: Josef Novákův, Josefa Novákova, Anna Novákova. Není to však žádná novota; příkladů starých je velmi mnoho a od 14. a 15. stol. je to typ docela obvyklý. I dnes je tento způsob v literatuře nejživější. V poslední době se v nářečích i v hovorovém jazyku rozmáhá nesklonný tvar přivlastňovací (Josefa Nováků, Anna Nováků). Je domovem v jižních Čechách, odtud se šíří k severu, ku Praze. Proklestil si už cestu i do literatury. Zůstává však tvarem nespisovným, zachovává si jistý nádech důvěrnosti, familiárnosti, někdy i vulgárnosti.

V plurálu je starobylý tvar -ovic, ale vedle něho vystupuje a nad ním snad ještě důrazněji než v sing. vítězí tvar příd. jména přivlastňovacího Novákovi, gen. Nováků. Východomoravský a slezský typ Nováci zůstává na ostatním území i v literatuře neznámý, cizí. Užije-li se ho, označují se jím toliko jednotlivci téhož jména, nikoli však rodina jako celek. V gen. je starý jmenný tvar Nováků hlavně po předložkách významu místního: u Nováků, od Nováků. V přívlastku (hl. possessivním), t. j. není-li genitiv po předložce, užívá se dnes čím dál tím víc složeného tvaru Novákových; je tedy: přišel od Nováků, byl u Nováků, ale (celkem zřídka) děvčata Novákových, statek Novákových, skoro vždy: bez těch Novákových, to se netýká Novákových (viz Zubatý). Jmenný tvar Nováků, v základě přece tak neobvyklý, nepociťuje se jako cizí; zapadá do systému, neboť je shodný s gen. pl. podst. jména Novák.

Avšak největší potíže jsou s tvarem dativním. Starý doložený a dnes v již. a stř. Čechách žijící tvar Novákovům stojí mimo systém. Na veliké části území českého jazyka je neznámý, mnohde nepochopitelný. Odraz toho je vidět i v literatuře; v dativu je tu největší kolísání. Velmi je rozšířen tvar kratší -ům, který vznikl nejspíš působením genitivu na -ů, nebo -om, jehož vznik je nejistý. V nářečích je tvar kratší víc rozšířen než tvar delší, v literatuře má aspoň tolik dokladů jako -ovům. Bude tedy asi možné, až si toho Pravidla všimnou, připustit oba dva tvary. V literatuře nacházíme i novotvar Novákovým; ale ten je knižní, pokud se ho užívá místo -ovům. V některých nářečích žije, ale má jiný význam.

Akusativ má vedle tvaru -ovic dnes častěji adj. tvar Novákovy.

Lokál a instrumentál mají tvar složený.

Mohli bychom tedy nakonec určiti dnešní skloňování takto:

Sg.: 1. Josef Nováků(v), Novákovic, Anna Novákova,[1] Novákovic,

[250]2. Josefa Novákova, Novákovic atd.

Pl.: 1. Novákovi, Novákovic

3. u Nováků, co se týče Novákových, arch. Novákovic

2. Novákovům, Novákům

3. Novákovy, Novákovic

6. o Novákových, Novákovic

7. s Novákovými, Novákovic.

[1] V příjmení je ovšem jen tvar s koncovkou -ová: Anna Nováková. — K literatuře těchto příjmení dodávám ještě, že mnoho dokladů k mužským jménům rodinných příslušníků sebral F. Oberpfalcer v knize Rod jmen v češtině (1933), str. 66 n.

Naše řeč, ročník 26 (1942), číslo 9-10, s. 241-250

Předchozí Předplatné na rok 1942 činí K 35 -

Následující Dr. Jaroslav Podobský, jh. (= Jiří Haller): Řada a celá řada