»Slečna doktor«

[Hovorna]

(pdf)

-

Ke str. 156. »N. Ř.« došel nás tento projev:

»Článeček »Slečna doktor« v 5. sešitě »N. Ř.« vybízí k odporu. Není ovšem povinností jazyka, aby zamezoval každé nedorozumění, ale smíme je proto uměle do jazyka vnášet, kde se přesnost vyvíjí sama? Protože Němci z Doktorin přes Doktora dospěli k Frau Doktor, která splývá s promovovanou Fräulein Doktor, máme uměle vypěstovat dvojí smysl slova doktorová? Což pak říkáme učitelová a ne učitelka? Říkáme assistentová, písařová, prodavačová, básníková, hercová, umělcová? chválíme je jako mistrové? Proč tedy doktorová, jež zřejmě je paní, která si vzala doktora? Nemá-li tedy býti doktorem, ač ji slavnostně promovovali slovy »te doctorem creo«, ne »doctricem«, ať je paní doktorkou a choť doktorova ať je paní doktorovou. Bude sporno, čím z obého se státi jest těžší«.

Nám se také »slečna doktorka« líbí více, než »slečna doktorová«; ale zdálo se nám, že tento druhý tvar najde spíše milost v očích slečen a paní »doktorů«, minulých, přítomných i budoucích. Trochu dvojsmyslu by zůstalo ovšem i na tvaru »doktorka«: v lidové mluvě se tak říkává i choti doktorově.

Naše řeč, ročník 2 (1918), číslo 7, s. 218

Předchozí Příspěvek k textilnímu názvosloví

Následující »Spáliti za sebou mosty«