Časopis Naše řeč
en cz

O některých jazykových zvláštnostech našich spisovatelů

Josef Brambora

[Články]

(pdf)

-

(Srov. NŘ. XVII, 44—47.)

Lindovy vazby participiální

„On nemotornou řečí svou velice nám škodí“ — tato slova Palackého v dopise Janu Kollárovi z r. 1830 na dlouhou dobu dala pokyn, jak oceňovati novinářskou a jazykově novotářskou činnost Josefa Lindy. Bude potřebí mnoha studií, než bude definitivně zhodnocen Lindův přínos české slovesnosti i českému slovníku, ale výsledek zkoumání bude Lindovi jistě příznivější, spíše se bude shodovati se starším soudem Palackého, jejž vyjádřil v rozpravě z r. 1822 (viz Čechovo vydání Palackého spisů estetických a literárních v Drobných spisech III, 1902, s. 501); tam jméno Lindovo řadí k těm, jež „každý znatel jejich zásluh vysloví zajisté jen s úctou“.

Doklady, které z obrozenských časopisů sebrala kancelář Slovníku jazyka českého, nejsou pravděpodobně — soudím tak podle toho, jak se v PS. z těchto časopisů cituje — vypisovány vždy podle jednotlivých autorů, nýbrž souhrnně podle časopisů, vyjímajíc příspěvky, které jsou podepsány. Protože pak jsou v některých časopisech příspěvky většinou anonymní, neboť většinu článků a poznámek — ne-li všecky — musil napsat redaktor sám, je těch neanonymních, podepsaných příspěvků menšina. Dnes není snad jiný způsob excerpce ani možný. Bude však společným úkolem filologů i literárních dějepisců stanovit podíl jednotlivých přispěvatelů, určit autorství v sporných případech a poskytnouti tak literární historii co možná přesný a úplný soupis díla a linguistickému bádání spolehlivý základ ke zjištění prvenství v užívání jednotlivých slov, k poznání, kteří autoři český slovník nejvíc obohacovali a čí slovnikářské novinky se nejvíc ujímaly a šířily. Bude to práce veliká — stále ještě platí slova Josefa Volfa (Dějiny novin v Čechách do r. 1848, str. 105): „…jakož jsou dějiny českého novinářství vůbec přeubohou popelkou v rámci celkových literárních dějin“.

Určit příspěvky Josefa Lindy bude většinou prosté, psalť slohem značně osobitým. Některé zvláštnosti jej snadno prozradí. Už Josef Hanuš v Literatuře české XIX. století 2I, 798 upozornil, že se přes „pověstný purismus“ nedovedl v skladbě vymaniti z cizích vlivů.

[144]Velmi nápadná a pro Lindovu skladbu a sloh typická je jeho záliba zkracovati souvětí vazbami přechodníkovými, dnes nemožnými a i tehdy jistě neobvyklými. Vedle vlivu německého působil tu jistě vliv skladby latinské. Většinu dokladů uvádím z knihy Josefa Königsmarka Nejnovější zprávy sto let staré (3. sv. Českého obrození). Nejprve uvedu ukázky s příčestím trpným:

Jeho (Napoleonovo) tělo prohlédnuto od admirála, od guvernéra … bylo položeno na skvostné lože k veřejnému dívání (Kgsk. 57).

Tělo leželo v rakvi z akajuského dřeva, vozeno čtyřmi koňmi (dnes bychom to obrátili: tělo ležící v rakvi bylo vezeno; akajuské dřevo, dřevo Akaju, je druh mahagonového dřeva; t. 59).

Požehnáno od kněze, bylo jeho tělo spuštěno (t. 60).

Lid připuštěn dívati se stolování tomu, spustil se větším dílem do všeho, co tu bylo (t. 73).

Žena ta nedávno jako tulačka přivedena před soud vykázala se také, že již od 12. roku až donedávna byla vojákem (t. 161).

… protož (pro vlastenectví a hrdinské činy) také po nějaký čas do němčiny překládány tak se zalibují (t. 216).

Vzpínal jsem se k místu tam, odkud přicházel mi leskot; i dodán tam, ale viděl jsem, že to pouhá střepina, lesknoucí se na slunci. (Záře nad pohanstvem, vydal V. Bitnar 1919; 59.

Ve všech těchto případech by bylo vhodnější užít místo trpného příčestí věty nebo vazby s přechodníkem. Ale Linda tvoří také odvážné vazby, v kterých místo příčestí užívá přídavného jména slovesného vytvořeného z příčestí: odsouzený, napitý, nesený, pomatený. Doklady:

Podvodnice ta odsouzená nyní již několik měsíců šlape mlýn (Kgsk. 121).

Napitá byla se bezpochyby k rozpáleným kamnům přiblížila (t. 130).

Již od 28. října pomatený na mysli dne 31. října v 3. hod. po poledni skonal (t. 171).

Téhož dne pak nešená domů na cestě skonala. (Vlast. zvěstovatel 5. VII. 1824.)

Charakteristické jsou i jiné Lindovy rozvité vazby doplňkové, na př.:

Hora ta podivná (Vesuv), pod níž horoucnost nejednou již v Praze v tak nazvaných panoramách se viděla v rozličných podobách; posléze také nad městem Neapolem jen si pokuřující (Kgsk. 92).

Mezi rozmanitostí pamlsek byly také květiny z cukru, v jejich květu neb stočených listech nality nejvzácnější rosolky (t. 143).

Linda zabstraktňuje představy zpodstatňováním přívlastků.

V posledním dokladu předcházejícího oddílu čte se též obrat mezi rozmanitostí pamlsek. Běžnější by zajisté bylo znění mezi rozmanitými pamlsky, ale právě v obratech tohoto typu, napodobených tuším podle latiny, Linda si liboval. Jsou u něho dokonce [145]tak časté, že se stávají typickými pro jeho sloh (novinářský především, v jeho próze beletristické jich není tolik). Doklady beru zase především z knihy Königsmarkovy.

Veškerost knihy té dělí se na patero: … (Kgsk. 212).

Klášter ten jest vejstavná krása, stkvostnost a náramnost (t. 98).

Svatá skříně jest opravdivá umělecká i bohatá zdařilost (t. 99).

Francouzský vyslanec poslal do své vlasti krásnou výbornost starověké řecké umělosti, bohyni Venuši, jež nalezena na ostrově Milo (t. 180).

… když vpředu se menšila ku konci tato slavná ohromnost (= ohromný průvod), hned zase uprostřed slyšeti kolotavý tlukot bubnů. (Záře nad pohanstvem, vyd. Bitnarovo 99.)

Snad měl Linda účast i při skládání textu insertů svého časopisu, alespoň v návěští Františka Wagnera, zámečnického mistra v Havířské (dnešní Ostrovní) ulici proti zahradní restauraci U zlatého soudku, otištěném ve Vlastenském zvěstovateli 1823, č. 25, s. 200 (Königsmark 257—258), vyskýtá se podobný obrat. Podrobně se vypisuje, co vše je možno ve Wagnerově skladě dostat, a pak se praví, že je

všecko v dobré a úpravné náležitosti i za levný peníz.

Zde už nejde jen o zabstraktňování, nýbrž je možno tento výraz považovat za druh inverse: nikoli vše náležitě dobré a úpravné, nýbrž dobře a úpravně náležité (v náležité jakosti a úpravě).

Kromě těchto případů, kde substantivum na -ost zastupuje příslušný přívlastek, totiž ono přídavné jméno, z kterého je utvořeno, nacházíme u Lindy i jinak velmi často tento druh substantiv, daleko častěji, než bylo i je obvyklé. Několik příkladů:

El Escorial jest jen sprosté městečko, ale znamenitost pozůstává tam v přeskvostném klášteru (Königsmark 96).

Její rozlehlost (výstavnosti, t. j. velké budovy) jest podlouhlý čtverhraník (Kgsk. 99).

Vyšehrade slavný! vůkol tebe panovala rozkoš a blahost… Záře nad pohanstvem 57.

Slovo blahost se vyskýtá i jindy, má nesrovnatelně více dokladů než blaho, a podobně slova jasnost, vzteklost a p. Jinou zvláštností Lindova slovníku po slovotvorné stránce je to, že se houfně vyskýtají slova na -ost, -ota, -ina.

Bylo by potřebné probrati soustavně Lindův slovník i jeho skladbu a přihlížeti k tomu, co převládá v Záři nad pohanstvem a co v jeho článcích časopiseckých. Kromě znaků společných (jako je záliba ve větách eliptických) jistě se najde i mnoho znaků rozrůzňujících. Snad se leccos vysvětlí vývojem.

Naše řeč, ročník 26 (1942), číslo 5, s. 143-145

Předchozí Univ. doc. dr. Václav Vaněček: Historické záhady našeho právnického názvosloví

Následující Změny v Pravidlech českého pravopisu

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1