Časopis Naše řeč
en cz

Strážcové hor

Jiří Haller

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Čeněk Kramoliš, Strážcové hor. Historický román ze života moravských Valachů ve 13. století o dvou dílech. Třetí vydání. Nákladem R. Prombergra v Olomouci. 1941. Stran 309.

Čeněk Kramoliš je autorem mnoha knih o přítomnosti i minulosti valašského kraje; byla mu věnována i zvláštní literárně historická monografie a nová vydání některých jeho spisů dosvědčují, že je to autor oblíbený také u čtenářů. Román „Strážcové hor“ vyšel po prvé r. 1905 a vydání, které máme v rukou, je už třetí. Tomuto románu se dostalo pocty i zemskou cenou moravskou, a tak nebude od místa, všimneme-li si jeho stránky jazykové a slohové.

Děj „Strážců hor“ je celkem prostý, ba skoro konvenční, ale je bohatě protkán drobnými výjevy a scénami rázu kulturně historického a lidopisného, takže celek působí dojem pestrosti a historické věrnosti. Autor tu vedle odborných studií mohl čerpat i ze své vlastní znalosti rodného kraje a jeho lidu, neboť sám je potomek oněch valašských vojvodů, o jejichž životě v „Strážcích hor“ vypravuje. Cílem při tom zřejmě nemá vysoké umění, nýbrž spíše lehce přístupné pobavení a poučení čtenáře. Leckterá scéna je tu osnována s příliš prostoduchou průhledností a také dobrácká snaha idealisovat osoby i jejich rodinný život proniká nad míru vyššího umění literárního. Stavba vypravování svou volností silně připomíná methodu kronikářskou.

To všechno arci může být v dobré shodě s účelem, za kterým autor „Strážce hor“ psal; jistě však ve shodě s ním není značný počet chyb a nedopatření jazykových i slohových, a proti tomu máme námitky velmi vážné.

[119]Tak hned v pravopise bije do očí nápadná nepečlivost, projevující se nejen v nedbání obecně platných pravidel, ale i v nejednotnosti způsobu, kterým se tu často totéž slovo píše. Na př. čteme 21, 204 v tom, ale 240 spr. vtom; 36, 61 ode dávna, ale 53 spr. odedávna; 37 na blízku, 217 spr. nablízku; 81, 90, 110 ku předu, 119 spr. kupředu; 114, 258 za nedlouho, 115 spr. zanedlouho; 82 ze zadu, 90 do zadu, ale 90 spr. zpředu i zezadu; 122 netak, 138 spr. ne tak; 61, 64, 65 a j. Markéta, 307, 308, 309 a j. spr. Marketa; 73, 118 a j. pleban, 210, 211 spr. plebán (na str. 210 jsou oba ty způsoby dokonce hned vedle sebe); 69 spr. vévodu rakouského, ale 57 vojvodou Rakouským, atd. Téměř každé příd. jméno odvozené ze jména vlastního se tu proti zvyklosti píše s velkým písmenem: 8, 9 nad krajem Brumovským (ale t. kraj valašský!), 8, 9, 13, 48, 76, 113 a mn. j. v okolí Vsackém, okolí Brumovské, podhradí Brumovské, hrad Brumovský, župa Břeclavská, v horách Karpatských a p., vesměs m. brumovský, vsacký atd. Nesprávně se píše i 49 k Václavskému shromáždění (m. václavskému), 115 obyvatelé Ploštínští (m. ploštínští), 116 klášter Slovanských mnichů (m. slovanských), 191 při vpádu Kumánském (m. kumánském), 64 rodu Babenberského (m. babenberského), 171 arcibiskup Koločský (m. koločský), 116 mladí Basiliané (m. basiliáni). Ustálené spřežky příslovečné se zbytečně rozdělují: 18, 132 z části lesem, z části travou porostlý (m. zčásti), 38 praskot tě z daleka prozradil (m. zdaleka), 65, 122, 135, 238 a j. na jevo (m. najevo), 47, 60, 81 a j. tak že (m. takže), 47 z pod střechy (m. zpod), 77, 78 do předu (m. dopředu), 71, 78 na příč průsmyku (m. napříč), 80 s předu hráze (m. zpředu), 80 jen že (m. jenže), 81 aby se podívali z blízka (m. zblízka), 85 z plna zasáhnouti (m. zplna), 85 za to nepřátel leželo mnoho (m. zato), 185 na rychlo uvařila (m. narychlo), 208 do prostřed (m. doprostřed), 288 mnoho mužstva přišlo na zmar (m. nazmar), 290 málo kdy (m. málokdy), 291 do vnitř (m. dovnitř). Naopak se proti Pravidlům dohromady píše 175 pokaždé (m. po každé), 253 zjara (m. z jara), 256 jakoby nechtěla (m. jako by).

A ještě ve mnoha jiných věcech nalézáme odchylky od Pravidel: 7 za temeny Bezkyd (m. Beskyd), 117 učeliště (m. učiliště), 76, 197 schládl (m. zchladl), 77, 164 odejel (m. odjel), 78, 160 podeťat (m. podťat), 112 odeťal (m. odťal), 13 skopal kus pastviska na roli (m. zkopal; „skopal“ by tu mohlo znamenat leda „kopáním přemístil dolů“), 47 sesílený (m. zesílený), 92 seslabena (m. zeslabena), 193, 227 ocitnuv se (m. octnuv se; 208, 296 spr. octli se), 201 do čištějších šatů (m. čistších), 69 půrkrabí (m. purkrabí), 226 vzpůrně (m. vzpurně), 227 zabit [120](m. zabít), 264 zpovzdálí (m. zpovzdáli). O číslicích říkají Pravidla čes. pravopisu: „Číslice (cifry) píšeme ve větách smyslu počtářského, statistického, v datování atp.; všude jinde vypisujeme číselný výraz slovy.“ Kramoliš však píše: (28) muži nastrkali do pytle 2 sekery, dva křesací kameny, 2 hrotky na mléko, 2 hrudky ovčího sýra; (44) je tomu 10 dní; (45) po 14 dní; (46) s 10letým svým děvčetem; (49) 25letému synovi; (171) dostala Judenburk a 5 jiných měst; (246) též jsem před 4 roky ženy pozbyl; (266) asi 2 hodiny za městem, a pod. často; je to zajisté způsob při nejmenším neobvyklý, aspoň v beletrii. Dodejme k tomu ještě, že i čistě grafická stránka knihy je znesvářena celými desítkami tiskových chyb, někdy hodně hrubých a těžko omluvitelných (40 si m. jsi, 50 vystupovali m. vystupovati, 53 bližícím se m. blížícím se, 65 dokončí m. dokonči, 65 byli m. byly, 69 utvořili m. utvořily, 69 ji m. jí atd.), takže je jasné, že vydání této knihy, poctěné dokonce cenou, nebyla věnována náležitá péče.

Mluvnické odchylky mají povahu rozličnou; jsou to jednak nedostatky vzniklé z nedokonalé znalosti jazyka, jednak dialektismy, jednak archaismy. Ale všechny ty odchylky se velkou většinou stýkají a mísí beze stopy nějakého stylistického rozlišení, takže by nepřineslo užitku, kdybychom je třídili v této zprávě. V textu pojatém spisovně lze ovšem užít i prvků nespisovných, jsou-li náležitě odůvodněny, na př. potřebou místní, dobové nebo osobní charakteristiky; takové jsou u Kramoliše četné nářeční názvy věcí i dějů, na př. 18 závěr („hluboká horská bažina, malý rybník s nečistou vodou“), 22 gelety (hrotky), 23 bačůvka (velká dřevěná nádoba), 28 vařeka (vařečka), 29 hašpa (závora), 29 kolek (kolík), 30 ráztoka (táhlé údolí), 54 ráztok (muž. r.), 33, 144 v krdeli (houfu), 35 z grapy (ze zmoly, z výmolu), 38, 121 kolčí (klest), 72 pegáčky (placky), 72 opěkance (placky z nakysaného těsta), 38 že jsi se u mamky ještě nenabyla (dost nepobyla), 75, 78, 251 sejdou se nám (t. placky, budou se nám hodit), 92 krví podešlá modřina, 209 dřevo se chytnouti nemohlo, 211 s jinou vás sezdám (oddám), atd. Avšak jinak jsou odchylky v tomto textu roztroušeny tak libovolně, náhodně a nedůsledně, že sotva lze v nich spatřovat úmyslné a účelné prvky charakterisační; mnohem spíše to jsou nedopatření bezděčná a tak na čtenáře také působí.

Takové neodůvodněné odchylky v tvarosloví jsou na př.: 23 k hromádce popele (m. popela n. popelu), 61 Přemyslu (m. Přemyslovi), 72, 76 a j. syni (m. synové; ale 300 syni i synové vedle sebe), 239 manželi svému (m. manželu), 116 Basiliané (m. basiliáni), 12, 264, 295 do něj (m. do něho), 20, 25 (a j. [121]často) děsila mne myšlenka (m. mě), 21, 32, 41 a j. mne (m. mi), 118 tvoje nehoda mne nutí, abych schůdnější cestu hledal a tě zbytečně neunavoval (m. mě nutí, tebe neunavoval), 20 tutéž cestu (m. touž), 37, 66, 71 a j. písní svojí (m. svou), 65, 118 a j. mojí matkou (m. mou), 42 že ho a horalů často potřeboval (m. jeho a horalů), 145 nevěděl žáden více (m. žádný; je to v čistě referujícím textu autorově), 98 bych jsem se obával (m. bych se obával), 7 stlučte máslo (m. stlucte), 30 ohraženo (m. ohrazeno), 71 nanešeny (m. naneseny), 169 jeden značně zesílil (m. zesílel), 222 hleděli napnutě (m. napjatě), ale 240 napjati zrak (m. napnouti), 277 přijati vyšší posvěcení (m. přijmouti, 248 když se (uhlí) rozežhavělo (m. se rozžhavilo), 257 utrhnul (m. utrhl), 278 pevnost byla vystavena (m. vystavěna), 292 přistáli ke břehu (m. přistali), 127 neoželili (m. neoželeli).

Slovník Kramolišův je kromě dotčených už dialektismů velmi prostý; průměru a konvenčnosti zůstává věren i v rozličných kazech a nepřesnostech vyjadřování, takže leckde nepříjemně připomíná běžný styl novinářských rubrik. Čteme tu na př.: 43 napadlo jí, aby poškádlila svého milence a sdělila mu, že sokolník jí lichotil (m. řekla); sloveso sděliti, sdělovati je jistě málo vhodné pro beletristický sloh, ale Kramoliš v něm má ku podivu zvláštní zálibu, neboť je u něho čteme co chvíli; stejně ploše působí i spojka tudíž (23, 24 a jinde velmi často) m. tedy, proto, sloveso nalézati se (120 stříška, pod níž nalézaly se v kopci dveře; pod. i jinde) a četné jiné výrazy: 61 odbýval se sněm (m. konal se), 64, 67 řídit se dle rad (m. radami), 66 uznal za nutné a patřičné (m. náležité, slušné), 118, 194 a j. zdržuje se doma (m. pobývá, mešká a p.), 73, 234 brzy na to (m. potom, poté), 122 bezúčelným bědováním nečiní nepřátelům radostí (m. marným; účel přece mělo, ale nemělo výsledku), 179 porovnání (m. srovnání, přirovnání), 198 bylo jí počínání mužovo lhostejno (m. byla k mužovu jednání lhostejná n. na mužově jednání jí nezáleželo, bylo jí jedno, co muž dělá, a p.), 12 (nohavice) úzce k nohám přiléhaly (m. těsně), 34 jako by ji volal pomocí hlásné trouby (m. hlásnou troubou), 265 pomocí svých přátel (m. s pomocí), 53 severně od průsmyku (m. na sever), 117 ze Slovače (m. ze Slovácka), 46, 68 archanděl, jenž kdysi troubou svolávati bude všechny lidi (m. jednou), a pod.

Ve skladbě vět a větných členů shledáváme některé chybné vazby pádové, na př. 15, 62, 66 a j. získal si lásky (m. lásku; 62, 64 spr. hleď si získati i ty nedůvěřivé, zemi si získati), 44 možnému podezření předešla (m. možné podezření), 70 ve vzdálenosti tisíc kroků (m. tisíce), 90 nemařili času dobýváním ho (m. jeho dobýváním), 120, 198 chce se tě něco poradit (m. spis. [122]chce se s tebou o něčem poradit), 232 radila se lidí (m. s lidmi). Často tu bývá genitiv přes náležitou míru, zvláště genitiv záporový: 33 déšť znaku toho nesmyl (m. znak ten), 35 toho ani on ani jeho otec nepamatoval (m. to), 38 hlasu tvého jsem neslyšel (m. tvůj hlas), 160 já toho nepřežiji (m. to), 172 nedostal ničeho (m. nic), 213 nezpozoroval ničehož (m. nic), 246 mojí Helušky jste nespatřila (m. mou Helušku), 255 nemám ti čeho odpouštěti (m. co), 137 nepřestanu Marýnky hledati (m. Marýnku), 74 očekávajíc jejich příchodu (m. příchod); 67 v zámku nevěsty (m. nevěstině), 67 otec ženicha (m. ženichův, a pod. i 105, 117 a j.). Naopak zase bývá kladen akusativ místo genitivu: 123 pozbyl svou Marýnku (m. Marýnky), 177 pozbudu poslední své dítě (m. posledního svého dítěte; podob. 234, 266, 263 atd., ale jinde je zas vazba správná), 183 budu vás oba vzpomínati (m. vás obou, nebo ještě lépe: na vás na oba). V doplňku se často chybně dává přednost instrumentálu před nominativem: 48 byl ze všech okolních rychtářů prvým a jeho slovo bylo nejváženějším (m. prvý, nejváženější), 118 ještě jsi tak opatrným (m. opatrný), 123 nejsem vševědoucím (m. vševědoucí), 66 čin, jakým je svatba (m. jaký), 90 zdál se jim pevným (m. pevný), 264 poznala, že je krajanem (m. krajan) a pod. velmi často. Srovnání při komparativu se někdy vyjadřuje způsobem nespisovným: 55 horší Kumánů (m. než Kumáni), 114 o málo jen nižší byl hory Svéradovy (m. byl jen o málo nižší než hora Svéradova), 75 slabší jak ty (m. než ty) a pod. i jinde často. Místo neurčitého tvaru u příčestí trpného v doplňku se nesprávně klade tvar určitý: 69 byl za vévodu zvolený (m. zvolen), 211 byl mír zpečetěný (m. zpečetěn). Číslovka jeden je vynechána při superlativu: 10 rod Jurův byl z nejstarších v okolí (m. jeden z nejstarších). Místo jmenné vazby 73 „(plamen) byl daleko široko viditelný“ lépe bylo říci „plamen bylo daleko široko vidět“. Osobní vazba „v jizbě byla tma“ (23) je toliko lidová; v jazyce spisovném třeba zachovávat vazbu neosobní: v jizbě bylo tma. Stejně nespisovně znějí i spojení 28 však ho (náčiní) více mnoho neměli (m. o mnoho víc), 247 jen se mi dejte najíst (m. jen mi dejte najíst), 269 že se nevrátí, až ráno (m. že se vrátí až ráno). Chybně se zaměňují předložky s a z: 7 z půdy přihrnula se čeleď (m. s půdy, t. j. shora), 44 z jiné strany vracela se na vrch (m. s jiné strany), 65 chodil z místa na místo (m. s místa na místo), 104 (jablka) s jejich stromů (m. z jejich stromů; význam původu), 119 scházívají se poustevníci s různých stran naší země (m. z různých stran; význam východiska). Nesprávně se užívá i tvarů slovesných. Místo náležitého kondicionálu minulého bývá kondicionál přítomný: 36 síly měl, že [123]by se s medvědem směle mohl pustiti v zápas (m. že by se byl mohl); 93 však byl by jistě ztracen, neboť nebyl by mohl s ostatními utíkati (m. byl by býval ztracen); 134 mezi nepřáteli (sic!) vejíti jsem se neodvažoval, poněvadž řečí svou bych se prozradil (m. bych se byl prozradil), atd. Podivným způsobem se tu někdy klade přechodník, na př.: 71 Horalé po kolik dní káceli stromy a stahovali je na staré hráze, připevňujíce je kůly a kličkami v zemi (m. káceli…, stahovali je… a připevňovali…; děj vyjádřený v textu přechodníkem je příliš samostatný a mimo to i oddělen časem, takže vazba přechodníková je tu naprosto nevhodná, neboť skresluje smysl); 74 objevily se výstražné plameny na Okršlíku, Dubovci… a pokračovaly dále k Makytce, oznamujíce nejen vojvodovi vsackému a tamním obyvatelům, že nepřítel se blíží, ale podávaly i vzdálenějším obyvatelům Moravy výstrahu časnou (úplně rozkloubené spojení; autor snad chtěl říci: nejen oznamujíce vojvodovi…, ale podávajíce i vzdálenějším obyvatelům atd.; mnohem přiléhavěji by se byl ovšem mohl vyjádřit bez přechodníků); 104 vezmouc jedno (jablko) červené, pravila (m. vzavši); 252 zpozorujíc to, vždy ho ze zamyšlení vyrušila (m. pozorujíc to), atd. Nevhodná je vazba přechodníková i v této větě (69): Ale mnozí Štyřané, nezúčastnivše se volby vévody v Tribensee, odepřeli Přemyslu Otakarovi poslušnost (přechodník tu může mít několikerý smysl, a ani z kontextu nelze poznat, který smysl má čtenář zvolit).

Ve spojování vět se někdy objevuje způsob lidový nebo nářeční, na př. v užívání spojky jestli m. zdali, ve vkládání opěrných slůvek tak, pak, tu a j. do hlavních vět v souvětích podmínečných a časových, v stupňovacím ne tak (122 ani bych jedním zvukem nedal bolest najevo, netak abych naříkal a bědoval; 138 místy byl tak hustý zásek, že by se jím nebyl prodral pěší člověk, ne tak Kumáni na koních). Ale naproti těmto způsobům stojí zase způsoby zcela opačné, živému jazyku neznámé. Patrně ze snahy dát jazyku trochu starobylý ráz vyplynulo užívání strojeného by místo aby (15 rád bych viděl, co je zač, … bych dle toho mohl ti vhodné místo poraditi, a pod. často). Spojka aniž by se klade m. aniž: 269 Helég častěji odjížděl, aniž by řekl, kam jde (smysl je „a ani neřekl“, nikoli „a ani by neřekl“). Časté je zájmeno vztažné ve větách smyslem souřadných: 23 odhrnul vrchní vrstvu, pod níž objevilo se ještě uhlí (m. a pod ní se objevilo); 23 zafoukal několikráte do uhlí, které se rozčervenalo (m. a ono se rozčervenalo n. až se rozčervenalo); 107 hleděli na lesklou hromádku, kterou pak vojvoda po stole rozhrnul (m. …; vojvoda ji pak rozhrnul po stole); 119 zamířili k houštině, v níž se pes ztratil (m. a pes se v ní ztratil; vztažné [124]zájmeno dává tomu souvětí smysl autoru naprosto nežádoucí), a pod. často. Ale jistě nejvíc zarazí čtenáře této knihy nečeské užívání zájmen tento a týž při spojování vět, na př.: 57 doléhal na vojvodu, aby schůzi ukončil, což tento též učinil (m. a on to také učinil); 278 učinil správcem země vévodu Štěpána, muže necitelného a ukrutného. Týž se vší přísností vystoupil proti nespokojencům a … (m. Ten se vší přísností vystoupil…).

Jednou z nejméně příjemných stránek této knihy je pořádek slov. Snad se autor domníval, že zabarví své vyjadřování starožitně, když bude slova k sobě řadit nezvyklým způsobem, ale výsledek je zcela jiný: jen zmechanisování nepřirozeného a nesprávného pořádku slov v nepěknou manýru. Důsledně se tu řadí příklonky až za sloveso, a sejde-li se jich několik v téže větě, všelijak se přehazují, na př.: 5 Obloha na východě počínala se zardívati (m. se počínala); 10 tu snadno dostali se do rozepře (m. tu se snadno dostali); 17 v boji byli však králi velmi nápomocni (m. v boji však byli); 18 cestou seznamoval ho s právy (m. cestou ho seznamoval; 8 však pošlu vám sem matku (m. však vám sem pošlu); 14 dle pověsti založil prý jej kníže (m. podle pověsti jej prý založil); 41 poprosím, aby tě mně dal za ženu (m. aby mi tě dal); 53 vrchy, by na nich se usadili (m. aby se na nich usadili); 57 vyhodil širák do povětří, že se točil v něm jako pták (m. že se v něm točil); 191 vpád, o němž muž její jí vypravoval (m. o němž jí její muž vypravoval), atd. Zpravidla je postponováno i sloveso býti za příčestí trpné: 9 vrchy osazeny byly stále (m. byly osazeny); 83 lomoz zvětšován byl ozvěnou (m. byl zvětšován), a pod. často. Také přívlastek se klade za své jméno: 9 činiti vpády loupeživé do Moravy; 9 dávali zavčas zprávu o vpádech nepřátelských obyvatelům; 11 když matka jeho onemocněla; 14 osadníci chalup těchto, a tak velmi často. Rozumí se samo sebou, že při tomto uměle sešroubovaném pořádku slov trpí značně i sounáležitost výrazů a pořádek důrazový, na př.: 9 kraj valašský byl později zalidněn než úrodnější vnitřek Moravy (m. byl zalidněn později než…); 15 pan Smil nejednou později z lásky jejich těžil (m. pan Smil později nejednou z jejich lásky těžil); 19 vyhlédl si též místo, kde by chalupa s chlévy státi mohla (m. kde by mohla stát chalupa s chlévy); 23 hromada, nad níž se cosi tmavého vznášelo; byl to kotel (m. nad níž se vznášelo cosi tmavého); 53 nyní říká se jen těm obyvatelům Karpat Valaši, kteří jsou… (m. nyní se říká Valaši jen těm obyvatelům Karpat, kteří…), atd.

Mnoha a mnoha příklady by bylo lze doložiti také četné nepřesnosti a snad i občasnou bezradnost ve psaní rozdělovacích čárek. Trpí tím nejen rozlišování přívlastku volného od těsného [125]a členění souvětí podřadných, nýbrž kolikrát je i sám smysl věty zastřen vadnou interpunkcí. Uvedeme aspoň k tomu nějaký doklad: 138 Poručil (vojvoda), aby se z každé chalupy silný muž se sekerou dostavil zítra do průsmyku a vzal sobě jídla na několik dní a důrazně připomněl strážcům brány, aby zavčas dali ohni znamení (m. na několik dní, a důrazně připomněl, t. j. vojvoda, nikoli „silný muž se sekerou“). 186 …mezi nimi byli všichni Valaši, které byl kastelán brumovský do Olomouce poslal kromě těch, co při obléhání města v boji padli (m. poslal, kromě těch; ty, kteří padli, přece neposlal). 261 Směli (kupci) svobodně cestovati, jen když odváděli správně mýtné a jiné poplatky a byli za to chráněni a různými privilegiemi (!) od panovníků obdařeni (m. …poplatky, a byli za to…), atd.

Slohové stránce této Kramolišovy knihy uškodil nedostatek pečlivosti ve vyjadřování i na mnoha jiných místech. Řekl jsem hned na začátku, že autor podle všeho neměl na mysli vyšší cíle umělecké, když toto své dílo psal; ale ani v knize pro lid by se neměly vyskytovat věty sestavované se zřejmou ledabylostí. Uvedu několik příkladů: 17 Ale Kumáni neusadili se v Uhrách, aby zemi obdělávali, ale rozjížděli se po loupeži. 69 Ale nepřispěl ani Jindřichu Bavorskému, ani Gertrudě, ale přemýšlel, jak by se sám pro sebe zmocnil rakousko-štyrských zemí. 189 Ale dlouhý čas nezanášeli se sami orbou, ale práci tu ponechávali zajatým lidem. 193 Matka postála s ním chvíli, ale již se nevracela k Helégům na návštěvu, aby se její synek pláčem Antálovým zase nenakazil, ale šla domů, a tak i jinde. Takovéto mechanické připojování vět se trpí snad v nespisovném hovoru, nikoli však v románě. Stejně nepříjemně působí i takovéto věty: 73 Za chvíli zaplápolal na Holém vrchu, jenž byl ze všech okolních nejvyšší, mocný plamen, jenž byl daleko široko viditelný. 85 I některé ženy krvácely, které dotíraly zbraní na nepřítele, který k hrázi se dral. 30 Beranů neměli, prodali je v Nitře a na plemeno si žádného neponechali, protože vojvoda Jura, k němuž ovce hnali, měl beranů dosti, proto nebylo třeba dojky od ostatního stáda oddělovati. 98 …a zase strachem se chvěla při myšlence, že i její nejmladší syn, který, se jako děvče, nejvíce při ní v dolní chalupě zdržoval, mohl by do rukou divokých Kumánů upadnouti (i smysl je zde záhadný). 279 Na Moravě staral se, aby co nejvíce vojska do pole se vypravilo, muž králi věrně oddaný, na nějž mohl se vždy spoléhati, bratr kastelána brumovského, Kuna, jenž byl od roku 1258 maršálkem zemským (smysl rovněž nejasný), atd.

Tento výčet jazykových a slohových nedostatků, ač je značně obšírný, není úplný; šlo mi jen o to, abych podal ukázku dosta[126]tečně přesvědčivou. Ukázku, do jaké míry může být u nás při vydávání a hodnocení literárního díla přezírána stránka jazyková. Je to poznatek jistě velmi nemilý, ale nečiníme jej po prvé a bohužel sotva také naposledy. Připomínám ještě, že všechny ty kazy, které vyšly z tohoto rozboru najevo, nelze klást na vrub osmdesátiletému autorovi; měl k nim přihlédnout také vydavatel nového vydání.

Naše řeč, ročník 26 (1942), číslo 4, s. 118-126

Předchozí Změny v Pravidlech českého pravopisu

Následující Dr. Josef Petrtyl: Kabacoun

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1