„Hasící řád“

[Short articles]

(pdf)

-

(K. L.) O příd. jménech typu hasící a hasicí se v NŘ. psalo už několikrát, na př. VI, 115 n., IX, 220, XVIII, 286 n.; vykládá o nich také Gebaurova-Ertlova Mluvnice česká II (1926), 84 a 85. Příd. jména s příp. -ící se tvoří z přechodníku přítomného sloves nedokonavých (je to vlastně určitý tvar přechodníku), na př. dělaje, dělajíc — dělající, prose, prosíc — prosící, hase, hasíc — hasící, a znamenají, že někdo něco (právě, zpravidla) činí. Spojení „hasící řád“ by tedy mohlo mít leda ten význam, že je to řád, který sám hasí, a to ovšem nedává dobrého smyslu; je tu řeč o řádu toliko určeném k hašení, týkajícím se hašení, a tento význam lze vyjádřit jen příd. jménem s příponou -icí: hasicí řád. Je to podobný vztah, jaký je vyjádřen ve výrazech modlicí knížky, hlasovací lístek, spací vůz, odevzdávací listina, přací věta, podávací úřad a j. V nich ve všech je rovněž příd. jméno tvořené příponou -cí nikoli z přechodníku přítomného, nýbrž ze základu infinitivního, a mající význam „určený, vztahující se k něčemu“.

Naše řeč, volume 26 (1942), issue 3, p. 95

Previous Ferdinand Strejček: Fras, frasně

Next Chalupa na spadnutí