Šemík a j.

[Drobnosti]

(pdf)

-

Píše nám čtenář: Promiňte, že čtenář a odběratel Naší řeči, který předplatil první ročník tohoto vzácného časopisu ještě jako voják na tyrolské frontě, pokouší se přispět také svou troškou k zpestření listu. — Navazuji při tom na 3. číslo N. Ř.

1. Jsem starý koňař a sebral jsem toho mnoho, co se týká koní, jejich názvů i vlastních jmen. Pan Hrdlička v NŘ. XXV, 96 má zcela pravdu: Šemík je jméno vlastní (jako Elna, Tyrkys, Planet a sta jiných) a nemá s barvou koně nic společného. Není ostatně nikde zaznamenáno, že by byl Horymírův Šemík býval barvy bílé, a ten byl, nemýlím-li se, první toho jména v českém jazyce. Nepamatuji se již, popsal-li Vocel ve své básni „Horymírův skok“ Šemíka jako bělouše. Stalo-li se tak, není pak divu, že naši lidé dávali jméno Šemík především běloušům, ale s barvou samou to jméno nesouvisí. Na obrázcích Horymírova skoku je Šemík ovšem skoro vždy bílý. Proč, nevím. Tak by se obliba jména Šemík pro bělouše dala vysvětlit.

2. Český klub fotografů amatérů v Praze vydává měsíčník Spoušť. Píše tam nejvíce pan ing. Koblic. Dobré věci. Ale zavádí si nové názvy. Optika nazývá onen bod, v kterém se sbíhají světelné paprsky, prošlé objektivem, ohniskem. Vzdálenost tohoto bodu od středu objektivu se nazývá ohniskovou vzdáleností. Pan ing. Koblic tomu začal říkat žárka. — Slovo formát se překládalo někdy velikost, někdy rozměr, ale většinou se říkalo a psalo formát. Pan ing. Koblic si vymyslil slovo rozměrec. Němci mají slova Beleuchtung: osvětlení a Belichtung: exposice, t. j. ona doba, po kterou necháváme světlo účinkovat na citlivou vrstvu. Pan ing. Koblic tomu říká osvit. — Nehledě k nemožně tvořeným slovům, ptám se: je toho třeba? Fotografie je závislá na dvou vědách: na fysice a na chemii. Myslím, že se musí řídit jejich názvoslovím a že nemá práva vytvářet si nové, za vlasy přitahované názvy.

Vladimír Fanderlik, Brno

Naše řeč, ročník 25 (1941), číslo 7, s. 224

Předchozí Svítávati

Následující Karel Sezima: Zlaté klasy ze sklizně letošní i minulých