Časopis Naše řeč
en cz

Bezručův hlas

Karel Říha

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Bezručův hlas. Památník pěvce Slezských písní. Třetí svazek památníkové edice Činu. Redakční kruh: Jaroslav Kratochvíl, D. M. Pavlíček (hlavní redaktor), Jaroslav Šíma. Českému lidu na paměť a na posílení jeho duchovní tradice vydalo nakladatelské družstvo Čin v Praze v červenci 1940.

(Ostatek)

Jak je vidět, obsáhl tento sborník mnoho látky a na mnoha místech se obírá Bezručovým vztahem k jazyku. V redakčním závěru se praví, že se redakce snažila respektovat známou lásku Petra Bezruče k rodné řeči; z toho důvodu také užívala podle potřeby slezského nářečí, někdy v souvislém textu, jindy aspoň v nápisech k obrázkům a pod. Lze po pravdě říci, že se redakci celkem podařilo vyhovět požadavkům dobrého slohu a čistého jazyka, — a to je ovšem v tomto případě věc docela samozřejmá, neboť jak by jinak mohl být takovýmto památníkem uctěn básník, který sám je v jazyce mistr nad jiné, znamenitě poučený znalec a důsledný, přísný strážce jeho kmenové zachovalosti? Nemají však všechny příspěvky po této stránce stejnou úroveň; některé jsou bezvadné, v jiných se místy projevuje jisté ochabnutí onoho respektu před básníkovým nesmlouvavým vztahem k čistotě jazyka. Tak se na př. někdy nevhodně klade přítomný podmiňovací způsob místo minulého: Bylo by zcela slohové, kdyby tajemství „pravého“ básníkova jména nikdy nebylo odkryto (16) m. nebylo bývalo odkryto. Jeho dílo… bylo by se dostalo do trapného slohového rozporu, kdyby bylo vysloveno tou uhlazenou spisovnou řečí, jak… (25) m. kdyby bylo bývalo vysloveno. Srdce Petra Bezruče, člověka s gotickou duší, věštce a proroka, který by ve středověku oblékl žíněné roucho kajícníka (31) m. který by byl oblékl. — Není ve shodě s českým způsobem vyjadřovacím, [183]když se větný člen zdůrazňuje opisem se zájmenem vztažným; prostředkem k tomu je v češtině příslušný důrazový pořádek slov, na př.: Konečně nebyli to jen naši spisovatelé, kteří se zabývali životem a dílem Petra Bezruče, též cizí autoři bedlivě si všímali jeho díla (109), lépe: …životem a dílem Petra Bezruče se nezabývali jen naši spisovatelé; též cizí autoři atd. Jinde je neobratným užitím vztažného zájmena a nepromyšleným pořádkem slov porušen smysl celé věty: Tehdy O. V. dala mi k disposici velmi cenné dopisy z pozůstalosti svého otce, které jsem otiskl v Hlídce Času 1913 (164), lépe; Tehdy mi O. V. dala z pozůstalosti svého otce k disposici velmi cenné dopisy, a já jsem je otiskl v Hlídce Času. Podobně: V Bezručově tvorbě je několik zlých míst adresovaných ženám, které (!) dávají tušit i nějakou trpkou a bolestnou zkušenost osobní (175), lépe: …několik zlých míst, která jsou adresována ženám a dávají tušit…, nebo: …několik zlých míst adresovaných ženám a dávajících tušit atd. Nezvyklé je spojení ať jakkoli s příd. jménem ve větě: hudba Bezručem inspirovaná, ať jakkoli moderní a protitradiční (141), m. jakkoli moderní… nebo: ať sebe modernější… (viz NŘ. XII, 41). Nesprávně se užívá genitivu záporového u zájmena nic: již ničeho netiskne (164) m. již nic netiskne. V doplňku se bez potřeby klade určitý tvar přídavného jména místo tvaru neurčitého: Ten (básnický výraz) je schopný krásného rozvoje (119) m. schopen (srov. o kousek dál: Co je na Bezručově výrazu nejvíce schopno vývoje?). Místo jmenného výrazu (doplňkového) by bylo lépe užít vazby slovesné: Hudba podnícená Bezručem je nepřenosná jinam. Zvláště to platí o sborech, které jsou jinde i technicky neproveditelné (141), lépe: Hudbu podnícenou Bezručem nelze přenést jinam. Zvláště to platí o sborech, které se jinde ani technicky nedají provést. Podobně: Čím (je prožití uměleckého díla) intimnější, čím niternější, tím je mocnější, čistší a silněji strhující (171; vyjádření velmi neobratné) m. …tím je mocnější, čistší a tím silněji strhuje. Po cizím vzoru se před superlativ klade zájmeno ten: obdivovali se jeho znalosti i těch nejmenších podrobností (167) m. i nejmenších podrobností; dovedla… postihnouti téměř všechny hlavní rysy Bezručovy poesie a zdůraznit jako žena ten nejjímavější (197) m. jako žena zdůraznit rys nejjímavější. Naopak je zájmeno ukazovací vynecháno u jména, které potřebuje vyjádřené determinace: Holá, nepřibarvená pravda, drsná skutečnost, stíny i světla života jsou Bezručem v jeho díle tak [184]krásně, tak hluboce procítěny, …že vás básně úplně strhují (166) m. že vás ty básně (nebo: jeho básně) úplně strhují. Nepřípustné zeugma je ve spojení „naučil jsem se od něho zbožně přijímat a rozumět krásám umění“ (155) m. přijímat krásy umění a rozumět jim. Nejasné je spojení „památník nechce, v omezeném prostoru svého času, zcela hodnotit dílo“ (237).

Ani slovník a frazeologie v tomto sborníku není bez vad. Mluví se tu na př. o „úzké souvislosti“ (112) a „užší souvislosti“ (t.), o „co nejužší spolupráci“ (237), o „úzkém spjetí“ (!) (84) a pod., ačkoli blízkost ve fysickém i přeneseném smyslu můžeme v češtině označit jen jako těsnou; jako říkáme, že dva domy jsou těsně u sebe, nikoli „úzce u sebe“, tak říkáme též, že jsou v těsné blízkosti, v těsném sousedství, v těsné souvislosti a pod., nikoli „v úzké blízkosti“ atd. Proto by také ve všech uvedených spojeních mělo po česku být užito příd. jména těsný: těsná, těsnější souvislost, co nejtěsnější spolupráce, těsné spětí. Stejně nevhodně se tu píše: oceňuje Bezručovu intimní lyriku na úkor jeho sociální tvorby (108) m. na újmu; byla (otázka) zodpovídána podle osobního stanoviska a pojetí jednotlivých autorů (110) m. bylo na ni odpovídáno n. odpovídalo se na ni n. autoři na ni odpovídali podle svého…; (řada básníků) činila jej (vliv) vždy abstraktnější, vždy tíže přímo zjistitelnou, zato vždy organičtější součástkou (111) m. činila jej čím dál (tím) abstraktnější, čím dál (tím) tíže zjistitelnou, zato však čím dál (tím) organičtější součástkou; v jedné z essayí (115) m. v jednom z essayí (podle PS. je jméno essay jen rodu mužského); význam spočívá v časovosti (118), časovost spočívá ve výrazu (119), v čem spočívá ta podmaňující moc (166) m. záleží, je; východiskem bude výlučně básníkovo dílo (137) m. výhradně, toliko; není třeba je (místa krásného zvuku) objevovati teprve školáckými rozbory (138) snad m. školskými rozbory (školácký = neumělý, neobratný); docílil tím opravdové dramatičnosti (139) m. dosáhl, došel; stavba těchto osobních či národních dramat (139) m. osobních nebo národních dramat (smysl je zde slučovací); podíl na moderním rozvoji naší hudební tvorby (140) m. podíl v (při) moderním rozvoji.

Obvyklý pořádek slov bývá často porušen přesunutím příklonného slova na nepříslušné místo: S Lysé otvírá se ti nejkrásnější pohled (10) m. se ti otvírá; drobné bystřiny vpíjejí se dole do vyprahlé půdy (t.) m. se vpíjejí; mezi všemi našla jsi svého básníka (t.) m. jsi našla; a třebas záhadný Petr Bezruč se usilovně snažil… (16) m. a třebas se záhadný…; v tom, že básník se zrodil na slezské půdě (17) m. že se básník [185]zrodil; kdy studenti se pouštěli do… (153) m. kdy se studenti…; jeho poesie stala se nám nejdražší (t.) m. jeho poesie se nám stala; tehdy šli jsme všichni (t.) m. tehdy jsme šli…; jeho verše zněly nám jako… (156) m. jeho verše nám zněly; tehdy O. V. dala mi k disposici (164) m. mi dala; Petr Bezruč Času si vždy velmi vážil (t.) m. P. B. si Času vždy velmi vážil, a tak velmi často.

Ani interpunkce není vždy dost přesná. Čárka se někdy neprávem vynechává: jen v jeho vzpomínkách žijete (,) místa horoucí jeho lásky a posvěcení (10); jen s několika málo přáteli je ve styku (,) a to většinou jen v písemném (166), a pod. Jindy se naopak píše čárka zbytečně: ví, že tvá čistá srdce bijí pro něho a jejich tlukot (,) že je silobitím věčného života (10); na této cestě nás vede sám básník (,) svým přiznáním, že… (111); „zhudebňovat“ básníka se srdcem tak zjitřeným a postačit jeho rozletu (,) nebyl úkol snadný (140); psát… znamenalo něco jiného (,) než dát na sebe působit (t.); není na světě nic lehčího (,) než přijít znovu sem (158); (názor), jemuž je Petr Bezruč blíž (,) než kterýkoli jiný současný český básník (187); přicházeli venkovští lidé, mužové (,) svátečně vyholení a ženy v starodávných loktuších (157), atd.

Několik nedopatření je také v tvarosloví a v pravopise: rdousenou (34) m. rdoušenou; tutéž zprávu (85) m. touž; skládá vzrušený obraz bídy a utrpení slezského lidu tak, jak ho vídal za svého pobytu (27) m. jak jej vídal (či „jak je“, t. j. bídu a utrpení, vídal?); dal si ho (obrázek) do kapsy (167) m. jej; (malíři), v jichž uších zněly naléhavé verše (125) m. v jejichž uších; uvítal mne mlčením (157), to mne poněkud uklidnilo (167), když mne ubezpečil (t.), nebýt toho, že mne… přímo naváděl (t.), vesměs m. mě; (noví básníci) vrací se k svému velkému učiteli (117) m. vracejí se; spjetí (84) m. spětí; Těšínské Noviny, Slezský Věstník, Ostravský Denník a pod. (85) m. Těšínské noviny, Slezský věstník, Ostravský deník; Časopis Matice Moravské (11) m. Časopis Matice moravské; z trestu mi neslevil (168) s trestu mi neslevil.

Naše řeč, ročník 25 (1941), číslo 5-6, s. 182-185

Předchozí Vladimír Šmilauer: Výklady slov

Následující O slohu obchodních dopisů

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1