O slohu obchodních dopisů

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Základním požadavkem pro každé dobré psaní, i pro psaní obchodních dopisů je naučit se, jak vyjádřit svoji vlastní osobnost. Bez této dovednosti se nikdo nemůže stát dobrým spisovatelem ani korespondentem.

Musí to být ovšem osobnost vaše, a ne vypůjčená. Proto se každé [186]napodobování slohu jiných lidí musí setkat s nezdarem. U knih i u obchodních dopisů.

Vy budete psát své dopisy tak a jiný zas jinak, právě tak jako každý dobrý spisovatel má svůj osobní sloh. Rozhoduje výsledek, a úspěchu můžete dosíci toliko slohem, který odpovídá vaší osobnosti. Napodobováním a papouškováním z vás nikdy dobrý korespondent nebude.

To je hlavní a zásadní rozdíl mezi obchodními dopisy minulosti a přítomnosti. Dědictvím staré doby i vlivem svého školení se ovšem bojíme psát dopisy tak, aby byly ve shodě s naší osobností.

Snad je to vlivem těch nešťastných školních slohových cvičení a papouškování, že mnohý člověk, který dovede velmi jasně, zajímavě a přesvědčivě mluvit, nedovede psát. Žije stále v nějakém takovém falešném a hrozném domnění, že psané slovo musí býti zcela jiné, nežli jak se mluví. Že musí mít sloh, za nějž byly na školách prohlašovány všechny možné i nemožné pokrouceniny a zpotvořeniny.

Dokud se nezbavíte tohoto hloupého domnění, dokud si neuvědomíte, že obchodní dopis je prostě jasná, zajímavá, přátelská a přesvědčivá řeč, dotud nebudete psát dobré obchodní dopisy. Nebude to prostě možné již z toho důvodu, že z vašich dopisů budou mluvit jen omšelé fráze, ale nikdy vlastní osobnost.

Byly doby, kdy psaní bylo vzácné umění, jež znalo jen několik učených mnichů. Jsou již dávno pryč, ale tradice zůstala. Jsou lidé, kteří přistupují ku psaní, i ku psaní obchodních dopisů jako k nějakému slavnostnímu a čarodějnickému obřadu. Oblékají se pro ně ve své duši do žaketů a na hlavu si nasazují cylindr. Kroutí koutky úst a píší tak slavnostně, jako pohřební ústav pochovává mrtvé.

Píší v duchu minulosti. Žijí dosud v představách, že dopis musí být něco formálního, jako předtančení na plese. Jejich dopisy jsou proto naškrobené formalitami a tuhé jako starodávné límce.

Nejsou zajímavé. Nemohou být, poněvadž z nich není vidět osobnost ani život. Jsou jako daňová přiznání a ministerské výnosy.

Uvedeme si několik příkladů starodávných frází a formalit minulosti.

„V držení Vašeho ct. dopisu.“ Jak je to hrozné i špatně české! Proč ne na př.: „Obdržel jsem Váš dopis“ nebo prostě „Podle Vašeho dopisu“?

„Obsah Vašeho ct. dopisu jsme vzali na vědomí a pečlivě si poznamenali.“ Vždyť je to zbytečné a lež! Odpovídá-li někdo na dopis, jistě si jej přečetl, a proto i vzal na vědomí, a obsah dopisů se dnes již nikam nepoznamenává.

„S uctivým podotčením, že podle našich záznamů“ atd. Proč, jaké podotčení? Proč ne prostě „Podle našich záznamů“?

[187]Vždyť takto přece nemluvíte! Neřeknete svému děvčeti: „Drahoušku, vidím se nucena podotknouti, že je čas, abych zavedl patřičná opatření pro svůj odchod.“ Jistě by se vám dala do smíchu. Řeknete přece prostě: „Musím už jít.“ Proč tedy píšete nebo diktujete dopisy jiným způsobem, nežli jak mluvíte v obyčejné řeči?

Nikdy nikde neslyšíte mluvit touto nemožnou a zastaralou řečí, ani páni profesoři jí už nemluví, jaký má tedy smysl používat jí v obchodních dopisech? Je to řeč zaprášených aktů, ale naprosto nevhodná pro něco tak živého, jako je obchod.

Každý, kdo chce psát dobré dopisy, potřebuje dobrý slovník vět i slov, ale musí to být živé a současné, a ne omšelé fráze minulosti. Je velmi mnoho slov v naší řeči, která vyjadřují touž věc. Dobré psaní a dobré dopisy předpokládají dovést vždy najít pravá slova, jež se právě v daném případě nejlépe hodí a nejlépe vystihují, co chcete říci.

Z knížky dr. Jana Brabce, Jak psáti lepší obchodní dopisy. Knihovna Ústavu pro vnitřní obchod. V Praze 1940.

Naše řeč, ročník 25 (1941), číslo 5-6, s. 185-187

Předchozí Karel Říha: Bezručův hlas

Následující Vilém Mathesius: Osobitost českého slohu