Oči u J. Zeyera

Václav Polák

[Články]

(pdf)

-

Kdežto nám běžně stačí o očích určení, že jsou černé, hnědé nebo modré, zamýšlí se spisovatel a básník nad očima a snaží se vhodným epithetem nebo metaforickou zkratkou vyjádřit přesněji svou představu o barvě, lesku, tvaru, velikosti oka. Ano, oči jsou pro většinu spisovatelů tvůrčím problémem jako každá jiná věc, která se octne v ohnisku jejich zájmu.

Oči milované bytosti často básníkovi stačily k inspiraci. Vzpomínám namátkou jen na krásné verše Petrarcovy: I begli occhi, ond’ i’fui percosso in guisa; O dolci sguardi, o parolette [103]accorte; In quel bel viso ch’i’sospiro a pod.[1] Připomenu ještě jenom roztomilou znělku Kollárovu (Slávy dcera I, 30): Oči, oči! modré, milostivé, ó vy perly v květu rozvitém, ačkoliv bych mohl ještě jmenovat básníky české i domácí, kteří se inspirovali očima.

„Oko — do srdce okno“, říkává se. Nebude tedy nezajímavé zjistit, jak problém očí stylisticky zvládl ve svém díle Julius Zeyer, básník, který se tak často zmiňuje o pohledu očí, jak zjistíme jen letmým nahlédnutím do kterékoliv jeho knihy, a který v Trojích pamětech Víta Choráze tak výstižně popsal dojem vzbuzený pohledem něčích očí:

Tu pozvedla svých zraků.
Tak tedy viděl jsem ji! V oné chvíli
jsem nevěděl, zda krásná je, jen oči
jsem její viděl, jak vidíme slunce —
jsme oslepeni, jenom plamen šlehá
nám celým tělem. Vida tyto oči,
já věděl jsem, že duši moji pijou,
a zdá se mi, že jsem si: běda! šeptal…
že bled jsem byl jak mrtvý, to jsem cítil.
Mráz ovál tvář mi, čelo moje vlhlo,
jak vlhne v agonii chladným potem.
A ona na mne zřela, jak jsem zříti
zrak nikdy neviděl… Ó, nevýslovně!
Snad lekla se mé zsinalosti pouze,
když tváří v tvář jsme zde tak sami stáli?
Proč ale tak ty zraky duši pily
mou ubohou, proč přede mnou tak stála
jak kamenná, a přece jako z plamů…

Už z této ukázky vidíme jasně, že Zeyera lákala v pohledu očí nejvíce představa ohně, a proto ji rozvádí v nesčetných variacích. Představa ta je obecným majetkem evropského člověka. Je běžná nejen u nás, nýbrž i v jiných literaturách. Tak na př. G. Apollinaire vkládá v básni La Loreley (Alcools) do úst Lorelei slova: Mes yeux ce sont de sourdes flammes et non des pierreries.[2] Plamen, záře v očích je básníkovi něčím živým, něčím docela jiným než chladný a mrtvý lesk drahokamů.[3]

[104]Zeyer představu očí vyjadřuje slovy oko, oči, očka, hled, pohled, zrak a pod., ale také někdy celým výrazem slovesným: hleděla na mne jako večernice a p.

Světlo, žár vycházející z očí byly Zeyerovi věcí dobře smysly vnímatelnou, jak ostatně svědčí v J. M. Plojharovi:

A zdálo se mu, že všechny ty zlaté paprsky, které se tam chvěly, nepocházely ze slunce svítícího venku nad campagní za spuštěnými stóry, ale přímo z jejích, z Caterininých zraků.

Zeyer zde jako prvotní, původní představu vížící se k očím zdůrazňuje lesk, třpyt. Všimněme si tedy nejprve, jak vyjadřuje lesk očí. S touto představou se vyrovnává metaforami substantivními, v kterých metaforická představa žáru, plamene, blesku tkví v podstatném jméně, nebo metaforami slovesnými, v kterých zase sloveso zachycuje představu hoření, plápolání. Proto se potkáme tak často v jeho knihách s ohněm, požárem, žárem, září, paprsky, jiskrami, bleskem očí. Zdůrazňuje tu nejen vjemy světelné (zář, paprsek, jiskru, blesk), nýbrž i tepelné (oheň, požár, žár). Na to se váží slovesné metafory oči planou, svítí, hoří, září, jiskří, ale i šlehají, žhnou a p.

I.

Jak září temně oheň jejích zraků. Báje Šošany. — Temný oheň těch nyvých, vlahých očí. Stratonika. — Náhle ale otevřela oči dokořán, i zaryly se lijákem ohně v tvář mandarinovu. Zrada v domě Han.

Temný požár sklopených očí sýlal dlouhé paprsky nocí řas. Tři legendy o krucifixu.

Nemohl snésti tklivého žáru zasmušilého jejího oka. O. Černyšev.

Jakási tajeplná, nikdy před tím nevídaná zář očí. Dobrodružství Madrány. — Oči jeho měly takovou zář, jako by zíraly, kam zrak lidský nedozírá. Kristina.

Paprsek z jeho oka vznítil ve mně porozumění. Opálová miska. — Ten snivý paprsek v jejím zraku. J. M. Plojhar.

Terezita, které se mladý Valencián při jiskrovém dešti jejích očí příliš chladným zdál. Dobrodružství Madrány.

(Šlehla) tu ženštinu bleskem zničujícího pohledu. O. Černyšev. — Madrána zachvěla se před fanatickým bleskem žhoucích jejích očí. Dobrodružství Madrány. — A mezi tou řečí sýlal blesky svých vášnivých zraků. Donato a Sismonda. — Byly hnědé její oči slzami naplněny, v kterých se modré jejich blesky čarovně lámaly. Ibid. — A zářivé její zraky jej porazily bleskem svým a hloubkou i temností. Gompači a Komurasaki. — A blesky jejího zraku oslňovaly jako slunce a rozjařovaly jako víno. J. M. Plojhar.

[105]II.

Ruce jeho sevřely se v pěsti, oči zaplály. Duhový pták. — Zraky její zaplály v nenávisti divoké. Asenat. — Oči její plály, ba sálaly. Dům u tonoucí hvězdy. — Velké její oko smutně zaplálo. O. Černyšev. — Oko tak tklivě, tak výmluvně plálo. Dobrodružství Madrány.

Čarodějné její oči svítily mu v tvář. J. M. Plojhar. — Oko jeho svítilo divoce. Jeho svět a její. — Oko zasvítilo jiskrněji. O. Černyšev. — Oko její zasvítilo nevýslovně snivě, nevýslovně smutně. Ibid. — Oči její zasvítily příšerně. Amis a Amil. — Klidné jeho oko svítilo tak vlídně. Opálová miska. — Oči její zasvítily temněji naň. Gompači a Komurasaki. — Se září v očích, která krásněji svítila než blankyt. Sníh ve Florencii. — Oči její zasvítily podivně. V soumraku bohů.

Dvě světlomodré oči zahořely na něj. Vánoční povídka. — Otrokyně, jejichž zřítelnice závratně černé z modravého smaltu bělma očí hořely. Rustem a Sohrab. — Temné její zraky hořely modře. Donato a Sismonda. — Oko její zahořelo nadšeně. Opálová miska. — Oči její hořely horečně. Stratonika. — Oči jeho hořely horečně. Dům u tonoucí hvězdy. — Oči její hořely jako požáry. Vůně. — Zrak hořel unyle, hvězdně pod závojem. Poesie.

Dlouhé její oči mandlového tvaru září pod vysoko klenutým obočím. Dobrodružství Madrány. — Velké její oči zazářily nyní plně jako poledne. J. M. Plojhar. — Oči jeho zazářily nadpozemsky krásně. ibid. — Oči její zářily hvězdně. Stratonika. — Zraky Thjostolfovy zazářily vášnivě. V soumraku bohů.

Oko její se zajiskřilo. O. Černyšev. — Veselé jeho oči zajiskřily se. J. M. Plojhar.

A oči její sršely. J. M. Plojhar. — Zraky jeho hrozivě zasršely. Z papíru na kornouty.

Zraky její hasly. Asenat.

Ze zraků jeho sálalo to jako plamen. V soumraku bohů. — Oči její plály, ba sálaly. Dům u tonoucí hvězdy.

Z dokladů jest vidět, že Zeyer nezůstává k očím a pohledu akademicky chladný. Ví dobře, že prudký lesk očí je způsobován pohnutím mysli, a toto pohnutí obyčejně blíže karakterisuje příslovečným výrazem: oko plane smutně, výmluvně, v nenávisti divoké; svítí vlídně, horečně; září plně, vášnivě; srší hrozivě a p. Adverbiálním výrazem u slovesa zachycuje i jemné odstíny, které nemůže vyjádřit slovesem: oko nebo oči svítí divoce, jiskrně, příšerně, temně, krásně, podivně; hoří modře, unyle, hvězdně, jako požáry; září nadpozemsky, krásně, hvězdně a pod.

Z těchto slovesných metafor vytvořil Zeyer často metaforická epitheta, a zná tedy oči planoucí, plamenné, plné plamenů, ohnivé, žhoucí, zářivé, palčivé. Doklady:

Zrakem, planoucím nejhlubším opovržením. Xaver. — Hleděla mu přímo do očí zrakem tak planoucím, že se mu zdálo, že oheň mu šlehá obličej. V soumraku bohů. — Plamenné jeho oči na ni sálaly. Sestra Paskalina. — Jeho oči, plné plamenů vášně. Večer u Idalie. — Ohnivé ty smělé zraky. Vůně. — Fanatickým bleskem žhoucích jejích očí. Dobrodružství [106]Madrány. — Zářivé její zraky. Gompači a Komurasaki. — Oči měla hluboké a zraky palčivé, jak uhel řežavý. Legenda z Erinu.

Obyčejně však slovesnou metaforu hoření, planutí Zeyer rozvíjí podstatnými jmény, která jsme poznali už také jako základ metafor substantivních: oči šlehají blesky, plameny, požáry; hoří plamenem, planou ohněm, dobrotou; srší blesky, jiskry, svítí ohněm, barvou temných violek, nepokojem, rozechvěním; září dobrotou; sálají paprsky; dští plameny; metají oheň; vrhají jiskry a plameny; házejí blesky a pod. Doklady:

Oči její šlehaly blesky. O. Černyšev. — Z oka vyšlehl ještě jednou blesk. Ibid. Oči šlehající violové blesky. Amis a Amil. — Z oka jejího zašlehl blesk. Dobrodružství Madrány. — Z očí jí šlehaly náhle blesky. Gdoule.

— Z jejího oka vyšlehl vzdorný blesk. V soumraku bohů. — Oči jeho šlehaly plameny. J. M. Plojhar. — Oči její šlehaly plameny. Stratonika.

— Oči její šlehaly požáry. Vůně. — Paprsky z těch očí šlehly Jana Marii přímo do zraků. J. M. Plojhar. — Dlouhé modravé paprsky z nich (očí) šlehaly. Aleksej. — Blesk nenávisti šlehl z nich (očí). Obnovené obrazy.

Oko zahořelo vášnivým plamenem. Duhový pták.

Zraky jeho široce rozevřené plály ohněm divně horečným. Dům u tonoucí hvězdy. — Vzrušený jeho zrak plál nadšením. Opálová miska. Vlahé, snivé její oči sršely nyní blesky nevole. Dobrodružství Madrány.

— Z temnohnědých zraků vysršel modrý blesk. Donato a Sismonda. — Z očí jejích sršely jiskry. Jeho svět a její. — Jiskry z něho (oka) sršely. Z papíru na kornouty.

Zraky Silvanovy svítily ohněm, který mě znepokojoval. Vertumnus a Pomona. — Oči jeho teď svítily zvýšenou září v horečce. Dům u tonoucí hvězdy. — Oči její svítily sladce barvou temných violek. Amis a Amil.

— Oči její svítily nepokojem a rozechvěním. Dobrodružství Madrány. — Ďábelské jeho oči zasvítily brutální náruživostí. Ibid.

Oko její věčnou zářilo dobrotou. Miss Olympia. — Hnědé její oko, v němž jakési modravé světlo plálo, zazářilo na něj dojímavou dobrotou. O. Černyšev. — Oči jeho tmavé zářily kouzlem záhadného smutku. Tři legendy o krucifixu.

Velké její oči sálaly modravé paprsky. J. M. Plojhar. — Oči sálaly dlouhými paprsky. Ibid.

Oči její suché dštily plameny. V soumraku bohů.

V tom oku, které mrazilo, a přece oheň metalo. Dobrodružství Madrány. — Šílený její zrak vrhal jiskry a plameny. Darija. — Oči její házely blesky. Opálová miska.

Zde Zeyer následuje starší českou literaturu, neboť touž metaforickou představu můžeme doložiti i z děl jiných spisovatelů v takovém množství dokladů, že by vysvitl ještě více její charakter literárního klišé. Náš autor ji rozvádí do neobyčejné jemnosti a tím se obratně vyhýbá jisté všednosti a banálnosti, které by jinak při tomto metaforickém obratu jistě neunikl.

Charakter tohoto běžného literárního klišé ukážeme zde aspoň na jedné substantivní metafoře, vycházející z představy [107]blesku v očích. Tak blesky z očí šlehají, srší, v očích blesky září, jiskří, svítí, hoří, planou, hasnou mdlobou, oko blesky metá, vysílá, sype (srov. obdobnou představu u franc. básníka A. Samaina, který ve sbírce Au jardin de l’Infante praví: Ses yeux fauves dardent l’éclair — „metají blesky“), jak názorně ukazují tyto doklady:

Hálek: Z oka šlehá černé zrady blesk. — J. Neruda: Okem šlehl blesk nevýslovné zášti. — J. Š. Baar: Blesk vyšlehne z černých, žhavých očí. — V. Nebeský: Z očí blesky šlehaly. — P. Chocholoušek: Z divokých blesků, vyšlehujících z očí jeho. — B. Janda: Veselý blesk vyšlehl Městeckému z oka. — G. Pfleger: Oko vpadlé šlehalo blesky duševnými. — G. Pfleger: Co znamená ten hněvný blesk, jenž právě mladíkovi zašlehnul v zraku. — J. Rubeš: Pod velikým černým obočím se koulely z temných dolíků vpadlé velké oči, z nichžto po chvílích plamenné blesky vyšlehovaly, jako blesky z vynořující sopky. — K. Hladík: Na blesky vyšlehující z jeho pohledů odpovídala vždy slušným laskavým pohledem. — K. Klostermann: Z očí šlehaly blesky spravedlivého hněvu. —

J. Arbes: Z mžouravých oček sršely blesky jízlivosti. — E. Krásnohorská: Viděla oko jeho sršící blesky zpod klobouku. — K. Klostermann: Z jeho očí sršely blesky: — V. Hálek: Jemu srší z oka blesk. — J. Herben: Tekle sršely blesky z očí. — J. Vrchlický: Zrak sršel blesky. — J. K. Tyl: Blesky sršely ze zraků Vipertových. — K. Světlá: Denně sršely safírové oči jeho manželky hroznějšími blesky.

J. Durych: Tu blesk vzdoru se jí zaskvěl v očích. — J. Štolba: Blesk radosti zazářil z očí Rozininých. — V. K. Klicpera: Pindarovi se blesk radosti v očích zajiskřil.

R. Mayer: Z očí mu blesk radostí svítal. — S. Čech: V očích blesky svítily mu divé vášně. — A. V. Šmilovský: Pod ním (čelem) blesků dvé zasvítí. — K. Rokyta: Blesk očí svítil. — K. Světlá: Zasvítil v jejím oku blesk škodychtivého triumfu.

J. S. Machar: Má milá přišla, v očích smavých jí radosti blesk jasně plál. — A. Sova: V jeho očích vzplál blesk. — J. Vrchlický: Blesky důvěry mu z očí plály.

E. Krásnohorská: Hled hochův sálal bleskem hněvu.

J. E. Vocel: Oka blesk mu mdlobou zhas’. — G. Pfleger: Zhluboka oddechl a dívaje se zrakem, v němž blesky hněvu dohořívaly, pravil. — J. Vrchlický: Já vidím blesky hořeti v tvém zraku. — A. Heyduk: Víť dobře, v oku bleskův ohnivých že hoří zdroj.

J. Vrchlický: Blesk za bleskem se řítí z jeho oka. — J. E. Vocel: Šedivý vous v divém poměru měl se k temným zrakům, z nichžto chvílemi strašlivé blesky vyrážely. — A. Heyduk: Blesk sjížděl mu skrz řasy. — A. Jirásek: Blesk jeho oka stihl mladou manželku. — K. Sabina: Zahřměl, blesky hněvivé z očí na chasníka sypaje.

J. Červenka: Čekám pokojně, kdy zasáhne mě blesk tvých očí. — K. Světlá: Mlynář rozpačitě zabručel, zasáhnut jsa blesky hněvu z jejích jindy míruplných očí sršícími. — B. Kunětická: Omráčil ji z jeho oka na ni namířený blesk. — E. Špindler: Z tvých očí palné blesky zapadly v duši mou.

J. K. Tyl: Plamenné blesky z očí dívčiných zabodaly se palčivě do jeho prsou. — B. Němcová: Z té nevinné milostné tváře zasvitlo knížeti tmavohnědé oko, jehož blesk duši jeho co střela projel.

[108]K. Světlá: Bojácně klopila zrak před blesky, které jeho oči metaly. — S. Čech: Oko blesky metalo. — Ž. Podlipská: Zdeňčiny oči metaly blesky hněvu. — S. Čech: Dvé očí tmavomodrých směle do světa své blesky vysílá. — J. Vrchlický: Jan sypal blesky hněvné ze zřítelnic. — J. Vrchlický: Blesky hází z očí. — A. V. Šmilovský: Vystřelil jen takový blesk hněvu do brejlí pana okresního. — G. Pfleger: Z jeho zraků vyletěl blesk na starce. — K. Sabina: Proč zasmutnělé oko tvé na mne míří blesky své.

J. Vrchlický: Blesk jeho očí všechny oslepí. — E. Špindler: Žhavými blesky modré oči zdobíš. — E. Špindler: Pod černým vlasem oko skrylo své blesky žhavé. — S. Čech: Obočí k očí bleskům sivou sklání chmuru.

— G. Pfleger: Ty blesky oka k nadšení mně kynou. — E. Krásnohorská: Upjatý blesk modrých očí.

Tato představa blesku v očích, tak obvyklá v české literatuře, vychází ovšem ze vnímání lesku očí, který jest tím větší a zřetelnější, čím jsou oči zapadlejší a duhovky jejich temnější. Obyčejně se objevuje při silnějším citovém zaujetí nebo vzrušení, a proto romantickému spisovateli, jakým byl Zeyer, jsou oči stálým barometrem nálady hrdinů. A zejména prudší hnutí mysli a afekty promítá spisovatel v metaforické obrazy očí. Proto také Zeyer hovoří o blesku uražené pýchy, zášti, o záblesku nenávisti, o plamenech vášně, které v očích planou, šlehají, sálají, září a svítí. Přibráním očí k zobrazení vnitřních duševních stavů budí autor v mysli čtenářově představu mnohem konkretnější, zejména je-li ještě podporována metaforickým užitím slovesa, jako je tomu v těchto dokladech:

Blesk očí uražené pýchy vyjel jí zpod zakaboněného čela. Amis a Amil. —   Zároveň vyletěl jí blesk záští a opovržení z očí. J. M. Plojhar. — Vyšlehl z očí nemocného divoký záblesk nenávisti. Ibid. — A oči jako noc, a plameny mé vášně šlehaly z nich. Vertumnus a Pomona. Srov. též doklady uvedené výše.

(Příště ostatek)

---

[1] Krásné oči, z nichž jsem byl na místě zasažen. Ó sladké pohledy, ó slůvka lichotná! V onom krásném zraku, po kterém vzdychám.

[2] Mé oči, to jsou skryté plameny a ne drahokamy.

[3] V tomto článku jsem vedle vlastních výpisků z celého díla Zeyerova částečně použil i některých dokladů z rukopisné st. práce Miluše Machátové „Sémantika básnické řeči Julia Zeyera v jeho dílech prosaických“ (Praha 1931), která mi byla zapůjčena laskavostí p. univ. prof. dr. V. Šmilaura, ředitele slov. semináře české Karlovy university v Praze. Kromě toho mi cenné služby prokázal lístkový materiál kanceláře Slovníku jaz. českého, hlavně při hledání, jak je ten neb onen básnický obrat v naší literatuře rozšířen. Neuvádím všechny doklady, které mám k disposici, aby má práce příliš nevzrostla. Z téhož důvodu uvádím citovaná místa jen názvem spisu.

Naše řeč, ročník 25 (1941), číslo 4, s. 102-108

Předchozí Antonín Opravil: Úřední jazyk

Následující Eugen Knap: Poznámky k Příručnímu slovníku jazyka českého