Časopis Naše řeč
en cz

Poznámky k Příručnímu slovníku jazyka českého

Eugen Knap

[Články]

(pdf)

-

Ze dvou tvarů 2. stupně příd. jména lehký, lehčí a lehčejší, označuje PS. tvar lehčejší za méně častý. Příd. jméno lehkomyslný, jež některé ze starších brusů káraly z nečeskosti a místo něhož doporučovaly jen slovo lehkovážný, uvádí PS. bez [83]poznámky. Zato u slovesa lehnouti PS. připomíná, že význam „přiléhati, dobře padnouti, hoditi se“ vznikl podle cizího jazyka. Nejsou tedy dobře české na příklad výrazy „ten kabát mu dobře lehne“ nebo „ta přezdívka mu dobře lehla“ místo správných „ten kabát mu dobře přiléhá, padne“,  „ta přezdívka se na něj dobře hodí“. Dvojím způsobem (bez základních významových rozdílů) se tvoří příslovce k příd. jménu lehký, lehce i lehko, i k jeho expresivním odvozeninám: lehoučce i lehoučko, lehounce i lehounko, lehounince i lehouninko (řídké), lehýnce i lehýnko, lehýčce i lehýčko (řídké). U slovesa lechtati, „drážděním některých částí těla buditi mimovolné pohyby nebo smích“, nepřipouští PS. tvar s -h-, původní pak tvar s -k-, lektati, označuje za řídký. Obojí ten tvar PS. zaznamenává jen u některých odvozenin: lechtávati i lektávati, lechtivý, zřídka lektivý. U ostatních, řídkého jména lecht, 2. p. -u, „lechtání“, lechtadlo, „dráždidlo“, lechtavý, lechtavě, lechtivě, lechtavost, lechtivost, jsou uvedeny jen tvary s -ch-.

Rumunská mincovní jednotka (rumunsky v jednot. čísle „leu“, v čísle množ. „lei“) má podle PS. v češtině název jen lei (tedy tvar rumunského plurálu); je to podst. jméno nesklonné. Jméno známého holandského města Leydenu píše PS. dvojím způsobem, Leyden i Leiden; příd. jméno k němu je leydenský i leidenský. Název leydenské láhve leydenka však PS. píše jen s -y-. Odborný název pro druh středověké písně leich píše PS. jen s i, nikoli po česku s j, a udává výslovnost „lejch“ (nikoli „lajch“). Bez poznámky přijímá PS. mezi česká slova cizí podst. jméno leitmotiv, „vůdčí hudební motiv“ nebo „vůdčí ústřední myšlenka“, i příd. jméno leitmotivický (vyslovuje se lajtmotýv-). Na rozdíl od dosavadních Pravidel, která u slova lektura, „četba“, předpisovala výslovnost latinskou, „lektúra“, zaznamenává PS. výslovnost francouzskou, „lektýra“. Slovo lektvar, „středověký lék“ nebo „lidový léčebný prostředek“, vyskytuje se i v řidších tvarech lekvar, 2. p. lekvaru, a lektvař, 2. p. lektvaře (podle vzoru „meč“); jiná slova odvozená z toho základu však mají vesměs jen tvary s -ktv-: lektvarník, lektvarnice, lektvarství, lektvařiti i řídké lektvařisko. Etymologicky ovšem nenáleží slovo lektvar k slovům „lék“ a „tvar“ nebo „var“; základem je latinský výraz elektuarium (= směs z vybraných léčivých bylin). Logický termín lemma, „věta, která se přijímá jako dokázaná v jiné vědě, přípustka“, je podle PS. rodu ženského, 2. pád lemmy; příd. jméno je však z původního kmene, lemmatický. Slovo lemovka, „stužka, kaloun nebo pruh látky, jímž se lemuje tkanina nebo oděv“, má i tvar lemůvka.

[84]U podst. jména len uvádí PS. vedle pravidelného 2. pádu lnu i analogický tvar lenu; poznamenává ovšem, že se vyskytuje řidčeji. I u některých slov odvozených se vyskytuje novotvar s nepůvodním e: lnář, „kdo se zabývá pěstováním nebo zpracováváním lnu nebo obchodem se lnem“ vedle lenař, vyskytujícího se jen s významem „obchodník se lnem“ (doklad ze Šlejhara ukazuje na dialekt severočeský); sloveso lenařiti, „pěstovati len“, je doloženo jen s analogickým e (doklad z Raise ukazuje na týž dialekt); lnový i lenový, „lněný“ (tvar lenový je doložen z Antala Staška, tedy ukazuje zas k severním Čechám); lnově i lenově, řídké zdrobněliny lníček i leníček, lenoviště. Ostatní doklady jsou vesměs pravidelné, bez e: lnářský, lnářství, lněný, lněně, lniště, „pole oseté lnem“ (o tvaru leniště PS. udává, že je dialektický), lnovitý i botanické termíny lněnka, „Thesium, rod rostlin z čeledi santalovitých“, lnice, „zvěšinec, Linaria, rod rostlin z čeledi krtičníkovitých“, lnička, „Camelina, rod rostlin z čeledi křížatých“, lničkový, které jsou odvozeny ze základu len.

Hypokoristická zkratka křestních jmen Apolena, Magdalena, Eleonora, Helena Lena se píše v PS. i s dlouhým é, Léna, ve zdrobnělinách však jen s e krátkým, Lenča, Lenčička, Lenčinka, Lenička, Leninka, Lenka. Domáckou zkratku jména Eleonora píše PS. buď Leni, nebo po česku Lény; obě se vyslovují stejně. Zdrobnělina zní Lénynka. Stoupenec Leninových nauk se jmenuje leninista, pl. leninisté, nebo leninovec. Podst. jméno lenník, „kdo má propůjčeno léno, vasal, man“, píše PS. na rozdíl od Pravidel zase podle původního způsobu s dvěma n. Příd. jméno k podst. jménu léno je lenní, lenný (řídké), lénský, „manský, vasalský“. Ojedinělé je podst. jméno lénství s významem „léno“. Rostlina Pistacia lentiscus má české jméno lentišek nebo lentyšek; příd. jméno k němu je také lentiškový i lentyškový. Lenzin, „bílá jemně mletá porcelánová hlína“, píše se podle výslovnosti i lencín, 2. p. lencínu. Mužské jméno Leo tvoří ostatní pády od kmene Leon-, 2. pád Leona. České tvary toho jména jsou Lev a Leoš. K mužskému jménu Leopold je jméno ženské Leopolda nebo Leopoldina.

Řídká jsou příd. jména lepavý, lepký vedle běžných lepkavý, lepivý, i sloveso lepkati, „býti lepkavý“. Sloveso lepiti s významem „lnouti, ulpívati, uchytávati se, lepiti se“ se vyskytuje jen zřídka (užívá se ho v tom významu napodobením cizího jazyka). Bez poznámky zaznamenává PS. výrazy staršího básnického jazyka lepokrása (= lepá krása), lepotvar (= spanilý tvar) a poetický termín lepomluv (= eufemismus) a pod. Archi[85]tektonický termín označující mělký pravoúhlý výstupek na zdi, který tvoří svislý pás bez patky a hlavice, píše se lesena, lezéna i lisena (vyslovuje se všude -z-); příd. jméno má tvary lesenový a lezénový. Sloveso lesknouti (bez zvratného zájmena) je, jak PS. podotýká, archaické. Slova lesohospodářský, lesopolní, lesopěstitelský, lesoň (podle vzoru „oráč“), druh antilopy, lesostep, lesotemný, lesotmavý zaznamenává PS. bez poznámky; nečesky utvořený termín lesopolitika PS. vůbec nezaznamenává.

U podst. jména lest, 2. pád lsti, uvádí PS. zvlášť tvary množ. čísla, 3. pád lstem, 6. pád lstech i lstích, 7. pád lstmi; ze slov z něho utvořených jen u příd. jména lstný a příslovce lstně PS. uvádí i novotvary s analogickým e, lestný a lestně; poznamenává ovšem, že se jich užívá řidčeji. Na milost přijímá PS. i neobvyklé příd. jméno lešeňový (z podst. jména lešení), kterého se užívá v stavitelství (lešeňový vůz). Zúžené í zavádí PS. vedle původního é i do kmene slov létací, lítací, létavý, lítavý, která v Pravidlech měla dosud jen é. Jen tvar s é se však vyskytuje u slov létavec, „létající tvor, zejména pták“ (slovo řídké), létavice, „padající hvězda“, létavicový, létavka, „včela dělnice starší než 17 dní“, létavě. Podst. jméno letadlo píše PS., jako dosud Pravidla, s e krátkým, rovněž příd. jméno letadlový a zdrobnělinu letadélko (tvar se zúženým é, letadýlko, se nevyskytuje). Proti Pravidlům se PS. vrací k dřívějšímu způsobu psaní s -th- u řeckých slov lethargie, „hluboké bezvědomí“, lethargický, lethargicky, lethargisovati. Příd. jméno k slovu letiště zní letištní (s t, ne s ť).

Podst. jméno letnice, „svatodušní svátky“, je dnes podle PS. už poněkud zastaralé. Podle cizího jazyka utvořená složená podst. jména letohrad, letokruh, „roční přírůstek dřeva jevící se na příčném průřezu jako kruh“, a jejich odvozeniny nechává PS. bez poznámky. Slovo letorost, „výhon stromu nebo křoviny narostlý za poslední rok, ratolest“, jest častěji rodu mužského a skloňuje se podle vzoru „hrad“, 2. pád letorostu; skloňování podle vzoru „kost“, 2. pád letorosti, jest archaické. Odborný název bělokrevnosti leukaemie píše PS. po latinsku s -ae- (vyslovuje se -é-); rovněž nezčeštěným pravopisem se píše lékařský termín leukorrhoea (vysl. -réa), „bělotok“. Hybridní slovo leukosloučenina, odborný chemický název bezbarvé organické látky, která vzniká redukcí jiné látky barevné, uvádí PS. bez poznámky.

Název přímořské části západní Asie a severní Afriky při východní části Středozemního moře, přejatý z franštiny, zní Le[86]vanta, 2. p. -y (je rodu ženského). Tvar rodu mužského Levant, 2. p. -u, jest řidší. Příd. jméno k němu je levantský i levantinský. Tohoto tvaru, trochu staršího, užívá se však podle dokladů PS. spíše jen na označení zboží odtamtud pocházejícího. Domácí obyvatel v Levantě se nazývá Levantinec, 2. pád -nce. Název příslušníka židovského kmene Levi uvádí PS. ve dvou tvarech, v obyčejnějším levita, 2. pád levity, množ. č. levité (ten jediný uvádějí Pravidla), a v řidším levit, 2. pád levita (podle vzoru „had“). U podst. jména levity, „výčitky, domluvy, důtky“, připomíná PS., že je zpravidla rodu ženského, zřídka jen rodu mužského, a uvádí doklady ze Svat. Čecha a z Holečka na řídký tvar jednotného čísla levita, 2. p. -y. Cizí název rostliny fialy zimní, Matthiola incana, píše se levkoje, 2. pád -e. Příd. jméno k podst. jménu levoboček je zpravidla levobočný; tvar levoboční je řídký. Málo se užívá i příd. jmen levobřežní, levobřežný, „na levém břehu ležící“. Slovo lewisit, „jedovatý bojový plyn“, čte se „lúisit“. U slova lexikon, „praktický naučný slovník“, jež Pravidla skloňují jen s 2. pádem lexika, podle vzoru „město“, připouští PS. i skloňování lexikon, 2. p. lexikonu, podle mužského vzoru „hrad“. S významem „abecední soupis slov některého jazyka, jazykový slovník“, skloňuje i PS. to slovo jen podle vzoru „město“, 2. pád lexika. Příd. jméno k němu zní lexikonový, na př. v názvosloví typografickém (lexikonová osmerka), i lexikový (lexikový formát).

Naše řeč, ročník 25 (1941), číslo 3, s. 82-86

Předchozí Jiří Haller: „Běs žháře na svobodě“

Následující Vladimír Šmilauer: Výklady slov

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1