Lidové výrazy

[Drobnosti]

(pdf)

-

(NŘ. XXIV, 95) Na dotaz p. řed. Königsmarka, uveřejněný loni v NŘ. l. c., došlo několik odpovědí z Čech i z Moravy. Otiskujeme je, protože obsahují přesné i zajímavé údaje o zeměpisném rozšíření výrazů upšít se a vychvístnout se.

Pan Frant. Veselý z Prahy píše: Znám velmi dobře slova vychvístnouti se a chvístačka ze své rodné obce Hostivice (v okrese kladenském) a z okolí. Užívá ho lid všeobecně, a to ve spojení s husou, jak je v Drobnostech (NŘ. XXIV, 95) naznačeno.

Pan MUDr. Ant. Chvojka z Prahy: Upšít se se říká v kraji radnickém vesměs, na Chomli, v Olešné; odtamtud jsou moji rodiče, tak to říkali a já také. Dále se tak říká na Holoubkově, v Medovém Újezdě (v kraji rokycanském) a také v Plzni samé. Upšít se znamená uhodit se do hojící se rány nebo do nežitu. — Vychvístnout se se říká v témže kraji a značí to průjem nejen u hus, nýbrž také u člověka, a kromě toho se tak říká i o sprostých lidech hlučně vyplivujících hleny. — Výraz povijášet prádlo jsem neslyšel nikde, u nás se jen věší. Ale o velikonocích jsme popovejšali vejce, t. j. házeli jsme je do výše a chytali do dlaní nebo do čepice.

Pan odb. učitel Václav Říha z Divišova: Na rozhraní okresu táborského a kamenického (nad Lipou) v okolí městečka Černovic je slovo upšít se běžné. Slýchával jsem je od své matky a dodnes jako když slyším její slova: „Upšila jsem se do bolesti.“ „Dej pozor, ať mě neupšiješ!“ I vý[60]raz chvístat je tam znám. Říká se o slepicích a husách na př.: „Ty mrchy neumějí jinde chvístat než na prahu.“ Nebo: „Táto, podívej se na to tele! Tak se mi zdá, že má chvístačku.“ „To si se nemohla vychvístnout venku?“ zlobívala se matka na husu nebo na kvočnu, když měly housata nebo kuřata v kuchyni u tepla a při přenášení ven znečistily podlahu. Tolik mi utkvělo v paměti z dětství, ale i dnes, když meškám doma na prázdninách, slýchávám ještě tyto výrazy od mnoha lidí.

Pan ředitel Jos. J. David z Plzně: Sloveso chvístat, vychvístnout a p. se obecně vyskytuje v mém rodném kraji podzvičínském (v Erbenově Miletíně). Říká se na př.: Husa se mi vychvistla zrovna na nejlepší košili (prostřenou k bílení). Vlašťovka se ti vychvístla zrovna na klobouk. Nepouštěj mi sem tu drůbež, celou síň mi pochvístají. — Podobně se užívá tohoto slovesa i o silném průjmu u lidí, dětí i osob dospělých.

Pan ředitel dr. Frant. Sedláček: Výrazy upšít se, vychvístnout se jsou dosud běžné v mém rodném kraji podblanickém (v Hrzíně v okrese vlašimském). Význam mají týž, jako byl uveden v NŘ.

Pan prof. F. L. Kratochvíl ze Strážnice: Sloveso vychvístnout se je rozšířeno jak v lidové mluvě na Brněnsku (nářečí horsko-hanácké), tak na Tišnovsku. Zní v obou těch krajích vychvéstnót se, vychvejstnót se. Na Tišnovsku chvístají husy. Člověk má chvistavku (průjem). Často jsem slyšel toto slovo ve spojení „chvistá jak z konvě“. Ve Veverské Bitýšce se říká: Přišel celé zachvistané (= zamazaný, zablácený a p.). Často se vyskytují i tvary chvéstat, zachvéstané, pochvéstané, chvéstačka.

Pan P. Klemens Frant. Minařík z Prahy: Jsem rodák z Kostelce u Zlína. Slova chvístat, chvístnout se užívá běžně v kraji ohraničeném Zlínem, Vizovicemi, Kašavou, Fryštákem (na bývalém panství lukovském a zlínském); zřídka se tu vyskytuje tvar chviščeti. Na jaře, když dobytek dostane jarní trávu, „dřístá, dříšče“, a nastane-li ještě řidší stolice, z dobytka „chvístá“ nebo „dobytek chvístá“. Říká se také na př., že kráva někomu „chvístla“ na rukáv. Výměšek se jmenuje chvístanec, choroba zvířat dřístačka, chvístačka. „Nešetrné“ krávě se říká chvístaňa: „Ty chvístaňo stará, celou jsi mě pochvístala!“ Užívá se tohoto slova také o husách a kachnách. — Tak se říká také v okolí Žďáru na Moravě a prý, jak jsem se právě dověděl, dokonce i v Praze a v jejím okolí. — Na Zlínsku se slovesem chvístati označuje též vytryskování tekutiny tenkým proudem, na př.: Na louce nám chvístala voda nad kolena. Pole bylo tak rozbředlé, že voda z krtčích děr chvístala nad kotníky. Na jaře chvístá bláto na kalhoty. Když děvče zametá blátivý dvůr, chvístne blátem i na zeď. Voda z necek chvístne někdy do rukávu. Když domácí lékař „propíchne“ vřed a vymáčkne, chvístne mu někdy „súkrvina“ (hnis) až do tváře. Skvrna na šatu, na stěně (od chvístnutí) se také jmenuje chvístanec.

[61]Pan farář Petr Crhák z Šumice na Moravě: Slovo chvístnout znám ze Slovácka (ze Stříbrnice, v okr. uherskohradištském). Říká se tak nejen o husách, nýbrž i o kravách a telatech, když mají „chvístačku“. Slovem chvístanec se označuje také postříknutí blátem nebo něčím podobným.

Slečna Josefa Zrůnková z Val. Meziříčí zná sloveso chvístati s významem „káleti“ (hlavně o husách). „Čeho se nažrala ta husa, že tak chvísce?“ Dřístat znamená sprostě plít: „Ty dříščeš jako starý husar!“

Naše řeč, ročník 25 (1941), číslo 2, s. 59-61

Předchozí Jaroslav Přikryl: Letoun

Následující Litovati koho