Časopis Naše řeč
en cz

Poznámky k Příručnímu slovníku jazyka českého

Eugen Knap

[Články]

(pdf)

-

Při předložkovém tvaru kvůli odkazuje PS. k heslu vůle; v nových Pravidlech se tento výraz už píše dohromady. Pravidla psala kyanid i cy-; PS. píše už jen kyanid. Kýbl, „kbelík“, je slovo lidové a skloňuje se buď podle vzoru „hrad“, 2. p. kýblu, nebo podle „meč“, 2. p. kýble. U podst. jména kyčel poznamenává PS., že tento tvar je buď rodu mužského (podle vzoru „meč“), buď rodu ženského (podle vzoru „duše“). O tvaru ženském s 1. pádem pravidelným, kyčle (jako „duše“), se připomíná, že je řidší. Název křivky kružné, cykloida, píše PS. jen s latinským c. Jméno známého mythologického obra Kyklopa a jeho odvozeniny se vyskytují podle PS. jen v řeckém tvaru s k. Jeho 1. pád má vedle řeckého tvaru Kyklops (který jediný uvádějí Pravidla) i zčeštěný tvar Kyklop; oba mají stejné sklonění, 2. p. Kyklopa. Ve významu obecném, „obr, silný člověk“, píše se to slovo s malým k a má v 1. pádě jen zčeštěný tvar kyklop. Přídavné jméno k němu je kyklopický i kyklopský. Oba tvary, s k i s c, má slovo kynik, cynik, „stoupenec starořecké filosofické školy založené Antisthenem“; ve významu „člověk mravně otrlý“ však má to slovo jen tvar cynik. Dvojí tvar a podobné rozlišení významu nalézáme i u jeho odvozenin, kynismus i cynismus, kynický i cynický (toto jen s významem „ne[43]stoudný, necitelný“), kynicky i cynicky. Podst. jméno cyničnost (jen ve významu „nestoudnost, mravní otrlost“) je však jen v tvaru latinisovaném, s c. Jméno Kymer, „příslušník keltského národa sídlícího ve Walesu ve Velké Britannii“, má 2. pád Kymra, množ. číslo Kymrové, nikoliv tedy Kymerové. Kyrie, „jedna z úvodních částí mše, první část hudební skladby mešní“, je nesklonné podst. jméno rodu středního a píše se v PS. s velkým K. Název jednoho ze slovanských písem zní kyrilice i cyrilice, zřídka kyrilika nebo cyrilika. Obojí tvar má i příd. jméno kyrilský, cyrilský (= kyrilicí psaný, tištěný) a příslovce kyrilsky, cyrilsky. Citoslovce naznačující hlas koroptví zní vedle čirik, čiřik i kyryk, kyrys; sloveso je vedle čiřikati i kyrykati, podst. jméno kyrykot, zřídka čiřikot. Zdrobnělina k slovu kyrys, „brnění na prsou“, má tvar kyrysek i kyrýsek. U slovesa kysnouti zaznamenává PS. i řídký tvar kýsnouti, spisovnou to obměnu lidového tvaru „kejsnouti“. Slovo kitaj s významem „čínská látka polohedvábná“ píše PS. už jen s měkkým i; psaní kytaj označuje za zastaralé. U podst. jména kývač, „kdo ke všemu kývá, kýval“ nebo „sval obstarávající pohyb hlavy nazad“, píše PS. první slabiku nezkrácenou, ač je to podst. jm. utvořeno z kmene slovesného příponou -č a je významu činitelského. U příd. jména kýžený mají Pravidla poznámku, že je chybné, správné že je žádoucí; tato poznámka v PS. už není.

Odborný mluvnický název hlásky retné labiála a příd. jména labiální se píše s dlouhým á; slova labialisace a labialisovati mají ovšem ono a krátké. Rovněž slova labiodentála, „souhláska retozubná“, labiodentální, labiovelára, „souhláska zadopatrová vyslovená se zaokrouhlením rtů“, píší se s dlouhým á v předposlední slabice. Slovo laboratorium proti běžnému laboratoř označuje PS. už za zastaralé. U slova labourismus, „směr anglické politické strany labour party“, poznamenává PS. výslovnost (lejbryzmus). Nerost labradorit se tu a tam nazývá i labrador. Pravidla uvádějí jen sloveso lačněti, 3. os. mn. č. lačnějí; PS. však vedle něho uvádí s týmž významem „býti lačný, hladověti“ i sloveso 4. třídy slovesné lačniti (3. os. pl. lační). Přídavné jméno lačný má trojí vazbu: čeho, nač, po čem. U podst. jména lačnost je však uvedena vazba jen jediná: lačnost čeho: Anglické slovo lady se vyslovuje lejdy (proti lédy v Pravidlech). Poznámka udává, že je zpravidla nesklonné (Pravidla je nazývají pouze nesklonným); na doklad uvádí PS. 3. pád množ. čísla ladym (je ovšem ze starší doby, z L. z Rittersbergu). U podst. jména láje s významem „smečka psů“, pak i „sebranka, sběř, [44]chátra“, připouští PS. i zkrácený tvar láj, 2. p. láje (podle vzoru „duše“). S významem „štěkání, vytí“ a „lání, nadávání“ se to slovo vyskytuje v tvaru laj i láj, 2. pád laje i láje, a je rodu ženského nebo mužského. Expresivní sloveso lajdati, „lenošivě se potulovati“, má i zvratný tvar stejného významu lajdati se. U podst. jména lákadlo zavádí PS. proti dosavadním Pravidlům tvar s nezkrácenou kmenovou slabikou; tvar lakadlo je zastaralý. Ani slovo lákač, „kdo láká“ (podle PS. řídké), nekrátí kmenovou slabiku. Vedle slovesa lakoměti, 3. os. množ. čísla lakomějí, „býti lakomý, skrbliti“, uvádí PS. i sloveso 4. třídy lakomiti se stejným významem.

U hesla lakonicky, „stručně, úsečně (o řeči)“, poznamenává PS. výslovnost, „lakónycky“; to tedy platí i o ostatních slovech z téhož základu, lakonský, „vztahující se k Lakonii“, lakonický, lakoničnost, lakonismus, „stručnost, úsečnost“. Podstatné jméno slovesné k slovesu lakotiti je lakocení. Příd. jméno lakotný má vazby: l. čeho i po čem. Latinské slovo lacuna, běžné v českém odborném názvosloví lékařském (s významem „prohlubinka, štěrbina, mezera“) i filologickém („mezera v textu“), píše se podle PS. už častěji lakuna; jeho odvozeniny mají k už vesměs: lakunární, lakunosní (slovo řídké), lakunový, lakunovitý. Podst. jméno označující ztučnělé maso pod bradou nebo v týle má v PS. trojí tvar; nejčastější je nejpůvodnější, lalok, 2. p. -u, řidší už laloch, s koncovkou přizpůsobenou odvozovací příponě -och, a řídký lalouch (s podobným přizpůsobením). Zdrobnělé jméno se však tvoří ze všech tří typů: lalůček, řidčeji laloček, lalůšek, řidčeji lalošek, i laloušek. Přídavné jméno má rovněž obojí tvary, lalokatý i lalochatý, laločnatý i lalošnatý, lalokový i lalochový, lalokovitý i lalochovitý; tvary s ch jsou rovněž řidší. V jiných odvozeninách se však vyskytují jen tvary s původním k. Présentní tvary slovesa lámati stanoví PS. takto: přít. čas zpravidla lámu, lámeš atd., zřídka jen původní tvar lámám, rozkazovací způsob lámej vedle novějšího lam, přechodník přítomný jen lámaje. O rčení lámati hůl nad čím, „odsuzovati, zavrhovati něco, ztráceti důvěru v něco“, připomíná PS., že je to napodobenina cizího jazyka. Slovo lambrekýn, „okenní nebo dveřní závěs“, píše PS. přes trojí doklad s různým psaním jiným (z Čapka-Choda, Karla Čapka a Liera) jen takto, shodně s Pravidly; příd. jméno také jen lambrekýnový.

Známý čtyřkolový krytý kočár landauer se píše i landaur. Vedle tvaru lankrabě, lankrabí, který mají Pravidla, zaznamenává PS. i způsob psaní landhrabě, landkrabě, lantkrabě, landhrabí, landkrabí, lantkrabí; poznamenává ovšem, že je řídký. [45]O sklonění jména lankrabí se praví, že má v 2. pádě tvar podle vzoru „Jiří“, lankrabí, i podle vzoru „pěší“, lankrabího. O množném čísle podle vzoru „had“, lankrabové, které uvádějí Pravidla, PS. se nezmiňuje. Slovo lapálie, „malichernost, nepatrnost“, píše PS. s á. Pravidelný přít. čas slovesa lapati je lapám; tvar lapu je řídký. Dialektické sloveso lapěti, „dřepěti, nehnutě seděti“, časuje se podle vzoru „trpěti“, tedy 3. os. mn. č. přít. času je oni lapí. Výraz lapis lazuli, „kámen lazurový“, 2. pád lapisu lazuli, píše se i dohromady, lapislazuli, ale potom je nesklonný; příd. jméno má tvar lapislazulový nebo lapislazurový, „blankytně modrý (jako lapis lazuli)“. Slova lartpourlartismus (vysl. lárpúrlartyzmus), „umělecký směr hlásající umění pro umění“, lartpourlartista, lartpourlartistický nebo lartpourlartistní se píší dohromady jako spřežky, bez spojovacích znamének. Citoslovce láry fáry, vyjadřující odmítání, píše se také, ovšem zřídka, lári fári, nebo dohromady, lárifári, láryfáry. Odborný lékařský název larynx, „hrtan“, má 2. pád laryngu a týž kmen v ostatních pádech. Sloveso laskati někoho, něco, laskati se s kým, čím, „mazliti se“, má v jazyce spisovném a krátké; tvar láskati je dialektický. O skloňování podst. jména lať poznamenává PS. na rozdíl od dosavadních Pravidel, že tvary 1. a 4. pádu množ. č. podle vzoru „kost“, lati, jsou řídké. U podst. jména lata s významem „záplata“ se vyskytuje i řidší tvar láta. Podst. jméno činitelské k slovesu látati má tvar látař i latař, v rodě ženském však látačka. U slovesa láti PS. už připouští v 1. os. přít. času vedle tvaru laji i tvar s analogickým -u, laju; tedy i v 3. os. mn. č. lají i lajou. Množ. číslo slova latifundium, „rozsáhlý pozemkový majetek náležící jedinému majiteli“, je dvojí, latifundia, 2. pád -ií (rodu středního), i latifundie, 2. pád -ií (rodu ženského); příd. jméno zní latifundijní.

Zdrobnělina k podst. jménu lávka, „můstek pro pěší“, je lávčička, řidčeji lavička; tvary lávečka nebo lavečka jsou dialektické. Dialektický je v našem jazyce i základní, praslovanský tvar lava, mající význam „lavice podél stěn a okolo stolu“. Sportovní název lawn-tennis píše PS. proti dosavadním Pravidlům, která oba členy této složeniny píší dohromady, se spojovacím znaménkem, a to i v odvozeninách lawn-tennisový, lawn-tennista (množ. č. -isté). Latinský lékařský termín laxans, „projimadlo“, je v jednot. č. nesklonný, ale v čísle množ. se skloňuje laxantia, 2. pád -ií (s lat. výslovností -cia). U knižního slova leb, které Pravidla skloňují jen podle vzoru „kost“, 2. pád lbi, připouští PS. i tvar s analogickým e lebi a nadto i sklonění podle mužského vzoru „hrad“, ten leb, 2. pád lbu [46]i lebu, ovšem s připomínkou, že je řídké. Zájmena a příslovce s předponou lec- mají v PS. vesměs i druhotvary s příponou -s: leckdos, leccos, lecjakýs, leckterýs (řídké), leckdes, leckams, leckdys, lecjaks; nejsou však vůbec uvedeny tvary lecčí, lecčís, leckudys. Sloveso léceti, líceti (3. os. mn. č. -ejí) jest podle PS. už zastaralé. Dvojí kvantitu kmenové slabiky připouští PS. u podst. jména leč (jen tak píší Pravidla), léč, „past, nástraha a pod.“; také je skloňuje už podle vzoru „duše“, 2. pád leče, léče. Pravidla dosud uváděla jen sklonění podle vzoru „kost“, 2. p. leči; tento způsob považuje PS. za archaický. U podst. jména léčitel, jež Pravidla předpisovala psáti s kmenovou samohláskou zkrácenou, píše PS. dlouhé é: léčitel. Tak je tomu proti dosavadním pravidlům pravopisu i výslovnosti i u jeho odvozenin léčitelka, léčitelný, léčitelství, léčitelský. Vedle zájmen a zájmenných příslovcí ledakdos, ledacos, ledakterýs (řídké), ledakdes, ledakams, ledakdys, ledajaks (tvary ledajakýs, ledačís, ledakudys v PS. zaznamenány nejsou) vyskytují se i tvary s částicí -s připojenou přímo za předponu leda-: ledaskdo, ledasco, ledaskterý (řídké), ledasjaký, ledaskde, ledaskam (řídké), ledasjak (řídké). Tvary ledasčí, ledaskudy uvedeny nejsou. Spojení spojky leda se spojkou že píše PS. vždy dohromady, beze zření na význam, ledaže. Naproti tomu o spojce ledvaže, „sotvaže, jakmile“, PS. poznamenává, že se píše i ledva že.

Naše řeč, ročník 25 (1941), číslo 2, s. 42-46

Předchozí Václav Polák: Lexikální a etymologické drobnosti X.

Následující Vladimír Šmilauer: Výklady slov

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1