Hospodářská čeština

Jan Kaňka, profesor obch. akademie v Praze II

[Články]

(pdf)

-

Přednáška pronesená 22. XI. 1940 v Kruhu přátel českého jazyka.

(Ostatek)

Jsme-li již na burse, ukážeme si ještě na jednom slově, s jak těžkými problémy zápasí hospodářská čeština. Čteme na př., že papíry jsou obchodovány za 100 K. Je to jistě hrubé porušení ducha českého jazyka, neboť po česku obchodujeme s něčím, a je to jistě napodobení německé vazby Papiere werden gehandelt. Jsme však velmi na rozpacích, máme-li tuto vazbu nahraditi, neboť dobře cítíme, že vazba s papíry se obchoduje za 100 K nevyhovuje. V nahrazované větě je totiž obsažen prodej i koupě, nabídka i poptávka, zkrátka celá nálada bursy. Povážlivější je však na př. vazba papíry jsou poptávány, neboť lze stejně zřetelně říci: po papírech je poptávka.

To vše patří k písemným projevům bursovního života. A což teprve, kdybychom přešli k projevům ústním! Tu bychom se již velmi přiblížili hantýrce a vzdálili se značně od jazyka spisovného. Přestaneme jen na jedné ukázce. Pravidelného návštěvníka bursy nikterak nezajímá, je-li správně česky, že „předprodal“ nějaké papíry. On je totiž „nepředprodal“, nýbrž „špricnul“.

K písemnému obchodnímu styku vnitřnímu i vnějšímu patří zcela přirozeně to odvětví, které nazýváme běžnou obchodní korespondencí. Zde můžeme hned napřed s radostí konstatovati, že dnes již hodně vymizely ty zatuchlé úvodní a závěrečné vazby, které se dříve udržovaly. Dnes již málokdo počíná dopis s potahem nebo potahujíce se, málokdo zakončuje dopis v naději atd. Dnes napíše již jen prastarý korespondent, přesvědčený [34]o naprosté nutnosti nepřirozeného slohu, na př. tento dopis: V odpovědi na Váš dopis sdělujeme s Vámi, že nemůžeme uznati Vaše konto za obnos per 150 K za Vaši nám dne 20. t. m. zaslanou zásilku, nebot táž vůbec nepřichází v úvahu, protože jsme zaslaný peníz neobdrželi. V naději, že… atd. Dnes prostě napíše: Děkujeme za Váš dopis. Zaslaných 150 K jsme dosud od Vás nedostali, a proto Vám je zatím nemůžeme připsati ve prospěch. Doufáme, že se ta věc brzy vysvětlí, a poroučíme se. Podobně nebude psáti: Děkujeme za laskavě nám dnes udělenou zakázku, které všemožnou péči věnujeme. Stačí: Děkujeme za Vaši dnešní zakázku. Věnujeme jí všemožnou péči. Dnešní čeština korespondenční se propracovává čím dál víc k prostému, úspornému a přesnému jazyku, vyhýbá se rozvleklosti, nejasnému slohu a zbytečné pokornosti.

Přejděme nyní k češtině v oboru propagace a reklamy. Je to kapitola tak rozsáhlá, že by vlastně vyžadovala výkladu zvláštního. Mimo to byla čeština v reklamě již zpracována J. Hallerem ve známé knize o reklamě, a můžeme zde proto přestati jen na nejpodstatnějších věcech. Čeština propagační a reklamní musí být přizpůsobena psychologické potřebě reklamy: musí stůj co stůj upoutati pozornost a musí míti stálý zřetel k tomu, že zákazníci jsou povrchní a nedbalí čtenáři. Žádný zákazník nebude proto čísti reklamu psanou těžkým a zdlouhavým slohem. Řeč propagace musí být stručná, při tom jasná, výstižná a jadrná, nikoli však hrubá nebo nevkusná. Co si pomysliti o obchodníkovi, který dá promítati v biografu tuto reklamu: I při zvýšení režie při zhotovování našeho výrobku nezvyšujeme ceny? Než divák vůbec pronikne při tomto nahromadění podst. jmen ke smyslu věty, celá reklama zmizí. Oč by bylo lépe napsati: Prodáváme stále za nezvýšené ceny. Nebo ještě lépe: Režie větší — ceny staré a pod. Reklama heslovitá je vůbec nejlepší. Se zřetelem k účelnosti musíme — podobně jako i jinde — učiniti zase ústupky z nejpřísnějších požadavků. Budeme se na př. asi již muset smířiti se složeninami, jako je radiozávod, fotopotřeby a pod. Víme, že to jsou slova složená nečesky, ale těžko můžeme nutit obchodníka k nápisu na reklamním letáku závod s potřebami pro radio nebo pro fotografování, když to slova radiozávod nebo fotopotřeby vyjádří působivě jedním slovem. Zase však i zde budeme rozlišovati mezi skutečnou funkční potřebou a nedbalostí. Na př. je zajisté dosti výrazné, napíšeme-li nad závod Zlato, stříbro. Nebudeme tam tedy dávat nestvůry jako zlatoživnost. Též bankovní dům dáme docela dobře místo bankoživnosti. Co se týče [35]reklamních a firemních nápisů, lze úhrnem říci, že se i zde jeví jisté zlepšení. Zmizeli ti rozliční nástupci Černý-ho nebo restaurace Horký-ho, zmizelo to všelijaké tu- i cizozemské zboží, večeře před i po divadle, šaty z tu i přinesených látek atd.

Nyní si ještě všimneme češtiny v oborech dotýkajících se vnitřního života a vnitřní správy podniku. Zde půjde především o terminologii a o frazeologii, méně o věci slohové, neboť zde se nevyskytují delší projevy souvislé. Zase vybereme několik ukázek, na nichž můžeme svůj problém osvětliti. Na př. velmi zajímavé slovo samo o sobě je provoz. Tvrdívalo se o něm, že to je hrubý germanismus, doslovný překlad německého Betrieb, neboť české slovo provoz nemůže prý znamenati nic jiného než provážení, podobně jako dovoz znamená dovážení. V Englišově klasifikaci však má toto slovo značný význam, neboť musíme rozeznávat podnik ve smyslu hospodářském, závod v technickém smyslu a provoz jako provádění podniku. Pro tento speciální význam musíme tedy podle zásad vpředu vytčených toto slovo uznati za správné, nechť je původu jakéhokoliv. Zde však přicházíme k jednomu z nejtypičtějších zjevů hospodářské češtiny: slovo z funkčních důvodů nutné se přejímá bezmyšlenkovitě z duševního pohodlí i tam, kde vůbec funkčního oprávnění nemá. Nelze si na př. představiti, jaký funkční význam má oznámení, že továrna je zase v provozu, místo prostého, že zahájila činnost; nebo zpráva, že v jednotlivých provozech podniku se pracuje, místo v odděleních atd. — Ještě na jednom slově stejně typickém si tento zjev osvětlíme. Je to slovo úplata. Je utvořeno jistě správně podle upláceti dluh. Přes to nás však odrazuje, neboť příliš připomíná význam úplatkářství. Ale nelze je nahraditi v terminologii právnické, neboť tam znamená vzájemnou výměnnou hodnotu; na př. prodáváme-li zboží za 100 K, je zboží i těch 100 K „úplatou“. V tomto smyslu musíme zajisté slovo úplata ponechati. Je však nesmyslné, když ho zásadně užíváme — jak činí náš hospodářský život — ve smyslu stejně správného a daleko srozumitelnějšího slova plat. Jak může slovo úplata a podle něho úplatný působiti nesrozumitelně, vidíme na př. ze slovníku Vášova-Trávníčkova: tam se pod heslem bezúplatný navrhuje jako lepší neúplatný. Zde si autoři zřejmě nebyli vědomi, že bezúplatný nemá znamenat neúplatný, nýbrž bezplatný, na př. bezplatný převod majetku, t. j. prostý poplatku. — Jenom ještě na ukázku, jak může klesnouti cit k mateřskému jazyku, uvádíme dvě slova z vnitřního života podniku; je to slovo potahovati nikoliv ve smyslu známém nám všem, nýbrž ve smyslu odbírati, bráti zboží, a dále záhadné slovo přetržek, o kterém lze [36]teprve po usilovném pátrání zjistiti, že znamená přebytek z tržby.

Ke vnitřnímu životu podniku náleží dva důležité obory: účetnictví a kalkulace. V účetnictví zápasí již dlouho marně hospodářská čeština s českými náhražkami místo debitovati a kreditovati účet za nějakou částku. Znamená to připsati nějakou částku na vrub nebo ve prospěch účtu. Někdy je však nutno užíti jen jednoho slova, a tu najdeme nejrozmanitější nápady, jako vrubopsáti a dobropsáti (podle toho je vrubopis a dobropis místo přípis na vrub a ve prospěch) nebo nejčastěji zatížiti a uznati účet. Poněvadž to jsou nejen hrubé cizomluvy, ale mohou dokonce sváděti k omylům, jak jsme již ukázali, bude nejlépe nechati zatím slova cizí debitovati a kreditovati, neboť vyhovují docela dobře. A zase pro zasmání uvádíme, že stálo dokonce ve vážném odborném článku: účet za zboží se odlehčí, kdežto prodejna se zatěžká, což znamená, že se zboží napíše účtu ve prospěch a prodejně na vrub. — V podvojném účetnictví, kde se každá položka zapisuje na dva účty, působilo nesnáze označiti protější nebo souvztažný účet jedním slovem. Tu se ujalo slovo protiúčet, jistě podle něm. Gegenrechnung. Dlouho se marně vymycovalo a dnes již zvítězilo, zvláště když bude — zdá se — uznáno i úředně v Příručním slovníku podobně jako slovo protitlak, protinožci a pod.

Měli bychom si ještě promluviti o kalkulaci, dále o styku směnečném atd., ale upustíme od toho, zvláště když jsme si hlavní problémy na příkladech již ukázali. Dnešní čeština stojí v kalkulaci před úkoly téměř nepřekonatelnými, když má vyjádřiti nesčetné pojmy předepsaných říšskoněmeckých kalkulačních norem. Komise pro kalkulační názvosloví musela překládati stovky výrazů, jako na př. Kostenartenkonten (přeloženo: účet nákladových druhů), Fertigungsgemeinkosten (výrobní režie), Kostenstellenverrechnung (kalkulace nákladových středisek) atd. atd. Při tom se tu namnoze vyjadřují odstíny významové, jež musí vysvětlovati nejlepší kalkulační znalci německých norem, ale těchto znalců je jen několik málo. Že se ovšem při tom také náš jazyk nesmírně obohacuje a pro odbornou potřebu tříbí, nemusíme ani podotýkati.

Udělejme si tedy souhrn. Celkem možno říci, že odpovědní činitelé a theoretičtí spisovatelé hospodářského života si počínají uvědomovati důležitost dobré hospodářské češtiny. V obchodním školství se věnuje českému jazyku zvýšená péče. Této všestranné péči se skutečně poznenáhlu daří vymýtiti, aspoň u mladší a vzdělanější generace, nejhorší jazykové kazy. V ši[37]rokých vrstvách praxe je však čeština — jak jsme viděli z několika ukázek — velmi často nade všechno pomyšlení špatná, a to po všech stránkách: pravopisu, mluvnice, slov, vazeb a zvláště slohu. Je často pravé utrpení pro Čecha čísti nejen snad dopisy venkovských kramářů, ale i odborné články a úvahy na př. některých účetních, prokuristů, ředitelů peněžních ústavů atd., namnoze lidí s vysokoškolským vzděláním.

Příčiny toho zjevu jsou rozličné. O některých, jako na př. o jakémsi neuvědoměle povýšeném stanovisku úředním z poddanských dob, jsme již mluvili. Důvody často slýchané, jako nutnost stručnosti, obchodní spěch, nutnost odborné potřeby atd., jsou často jen a jen výmluvy. Nikdo neodůvodní spěchem nebo stručností nebo odbornou potřebou větu vpředu uvedenou: vratka Vaší pohledávky bude realisována místo Vaše pohledávka Vám bude vrácena. Pokud lze k odborné potřebě přihlížeti, to jsme si ostatně již vyložili. Ze stálého pozorování hospodářských písemností i hospodářského života musíme dojíti k názoru, že pravá příčina té jazykové bídy — kdekoli se vyskytuje — je v malé inteligenci mnohých lidí pracujících v hospodářském životě. Nechceme zajisté zevšeobecňovat, ale mohli bychom uvésti na všechno, co zde říkáme, mnoho dokladů. Kdo má jasno vhlavě, má také jasno v řeči. Srovnejme na př. svérázné a jazykově skoro bezvadné projevy T. Bati, člověka bez většího školského vzdělání, s článkem nějakého průměrného hospodářského zaměstnance, u něhož po přečtení vlastně nevíme, co chtěl pisatel napsati. Nemůžeme ovšem žádati dobrou a výraznou češtinu od lidí, kteří na př. neumějí dělat dobrou reklamu, nebo od lidí, kteří dovedou nahromaditi na sebe v jedné ulici třeba deset obchodů se stejným zbožím, kdežto o kousek dále jsou celé čtvrti bez obchodu podobného druhu atd. atd. Úředník, který nedovede v peněžním ústavu vyložiti zákazníku, co to znamená, že jeho papír byl vylosován při amortisaci, ten sotva o tom dovede napsati písemné poučení pro obecenstvo. Z této malé inteligence vyplývá pak hlavně ona křečovitá snaha — společná všem lidem podobným, — snaha po vyjadřování stůj co stůj složitém a nepřirozeném, z toho vyplývá i myšlenková pohodlnost, sahající po jazykových nestvůrách, jen když jsou zaběhány, atd.

Cesta k nápravě se počíná z těchto příčin rýsovati. Především a hlavně se musí věnovati hospodářskému životu lidé skutečně inteligentní. Dokud budou na př. choditi na obchodní akademie děti propadlé na střední škole, dotud nebude lépe. Další cesta je ovšem důkladné jazykové vzdělání školní a vzbu[38]zení zájmu o hodnoty duchovní. A teprve na posledním místě bychom uvedli rozličné praktické příručky jazykové. Snad největší cenu by měl dobrý frazeologický hospodářský slovník, ale předpokladem jeho správného užívání je zase vzdělání. Tak docházíme k závěru jako více méně v každém oboru: základní příčinou každého zjevu je člověk a u člověka musí začíti cesta k nápravě.

Naše řeč, ročník 25 (1941), číslo 2, s. 33-38

Předchozí Josef Beneš: Rosa, Arbes

Následující Václav Polák: Lexikální a etymologické drobnosti X.