Časopis Naše řeč
en cz

Poznámky k Příručnímu slovníku jazyka českého

Eugen Knap

[Články]

(pdf)

-

Podst. jméno kubik, „krychlový metr nebo hromada dříví nebo kamení obsahující m3,“ je výraz lidový; podle domácích slov s příponou -ík se píše též kubík. Příd. jméno z něho utvořené kubický, „krychlový,“ je však v jazyce spisovném obvyklé; tvar kubikový je podle PS. ojedinělý. Starý název krychle, kostky kubus (užil ho však i Ferd. Pujman) má v 2. pádě tvar kubusu. Kvantitou se odlišují dvě slova tvaru jinak stejného, ale různého významu, kufrař, „zloděj zavazadel“, [8]a kufrář, „výrobce kufrů“. Jméno pumy, šelmy z čeledi kočkovitých, kuguár se píše s dlouhým á. U podst. jména kuchyně připouští PS. na rozdíl od Pravidel v 1. a ve 4. pádě i kratší tvar kuchyň. Lidové podst. jméno cizího původu kujon, „šibal, taškář“, píše PS. i s dlouhým ó, kujón; jeho zdrobnělina kujónek se ve shodě s jinými obdobnými zdrobnělinami píše jen s ó: ostatní odvozeniny, kujonský a jiné, řídké, píší se jen s o krátkým. Růžice ze stužky, která se připíná na čepici, klobouk nebo na šaty, má podle PS. jen tvar kokarda, nikoli kukarda; stejně je tomu u slov odvozených. Citoslovce naznačující hlas hrdličky kukerú, kukrú (kukrúú), kohouta kukuruhú (vedle kukuriku) píše PS. právem s ú (nikoli s ů), ale citoslovce téhož významu kurů je psáno s ů! U podst. jména kukla, 2. p. -y, uvádí PS. shodně s Pravidly i tvar podle vzoru „duše“ kukle, 2. pád -e, ale tvar kukla je na prvním místě. S významem „vývojové stadium, kterým larva přechází v dospělý hmyz“, je však běžný, jak PS. výslovně stanoví, jen tvar kukla. Slovo označující „podíl v těžařském podniku“ mívá dnes jen tvar kuks, 2. p. -u; tvar kukus je už zastaralý. Proti Pravidlům, která u podst. jména kůl uvádějí v 2. pádě jen tvar kolu, poznamenává PS., že v jazyce spisovném je tvar kůlu častější než kolu. Přídavné jméno k němu má tvar kolový (ve spojení kolová stavba, t. j. pilotová, jehlová) i kůlový (na př. kůlová vrátka), rovněž hromadné podst. jméno kůloví, koloví, „řada kůlů“. Sloveso kulatěti (= stávati se kulatým), 3. os. mn. č. -ějí, v PS. uvedeno není, jen zvratné kulatěti se (= jeviti se kulatým, vypadati kulatě), ale PS. poznamenává, že je správnější sloveso IV. třídy kulatiti se.

Podst. jméno francouzského původu couleur s významem „zabarvení, barva“, pak i „roztok páleného cukru k barvení“, píše se i kulér; rovněž příslušné příd. jméno se píše couleurový i kulérový. Zvratné sloveso kulhati se (= kulhavě se pohybovati) je řídké, a jak z dokladů vyplývá (Klicpera, J. B. Pichl), archaické. Podst. jméno kuli, „čínský, japonský, malajský nebo indický nosič břemen“, skloňuje se v jednot. čísle podle vzoru „pěší“, 2. pád kuliho, 3. p. kulimu, 6. a 7. p. kulim, v množ. čísle podle „oráč“, kuliové, kuliů, kuliům atd., nebo zůstává neskloňováno. Ve významu „odrůda bezocasého kohouta nebo slepice“ jest to slovo buď rodu mužského nebo ženského. Tu se užívá v lidové řeči i odvozeniny kulice. Cizí slovo s významem „kuchařský“ má tvar kulinární, kulinárský i kulinářský; tvar kulinárický je zastaralý. Z myslivecké odborné terminologie se do PS. dostalo nečesky utvořené podst. jméno kulobro[9]kovnice (lépe obojetnice). Vedle zčeštěného tvaru kult zaznamenává PS. i řidší tvar s latinskou koncovkou kultus, 2. pád kultu. Meteorologický termín kumulus, „druh mraků, kupa“, má v 2. pádě tvar kumulu. Rčení „sednouti na kůň“ atp. označuje PS. výslovně za zastaralé. U slovesa kupčiti udává PS. bez poznámek trojí vazbu: kupčiti čím, s čím i v čem. Zdrobnělina k slovům kupa, kupka má vedle tvaru kupička i řidší kupečka. Sloveso kupírovati, už podle tvaru zřejmě lidové, ve významu „propichovati jízdenky“ archaické (doklad z „Palečka“), uvádí PS. bez poznámky. Z meteorologického názvosloví přešlo do PS. podst. jméno kuposloha (utvořené podle lat. cumulostratus). Vedle běžné příslovečné spřežky kupředu uvádí PS. i tvary kpředu, kepředu, ale s poznámkou, že se vyskytují zřídka. U podst. jména kůra zaznamenává PS. v 1. pádě i řídký tvar kora; 7. pád jedn. č. korou i kůrou, 2. p. mn. č. kor jsou shodné s předpisy Pravidel. Příd. jméno má tvar korový i kůrový. Slovo kurare, „rostlinný jed, kterým Indiáni napouštějí šípy“, je rodu středního a nesklonné, jen v 7. pádě je tvar kurarem. Podst. jméno kurděj, „nádor na stromě“, je buď rodu mužského nebo ženského, a skloňuje se tedy podle vzoru „meč“ nebo „duše“; stejně je tomu i s pomnožným podst. jménem kurděje, „onemocnění z nedostatku vitaminu C“. Slovo označující kurentní písmo, psací švabach, zní kurent nebo kurentka.

K podst. jménu kurie s významem „papežský dvůr, stolice“ se tvoří příd. jméno kuriální, zřídka i kuriálský; má-li však význam „skupina zástupců stavovských na bývalém zemském sněmě“ nebo „příslušná skupina voličů do sněmu“, zní kuriátní nebo kuriový. Slovo kurtisána, „milostnice“, píše se s s (vyslov z), ale s dlouhým á. Slovo kurtoasie, „zdvořilost, dvornost“, píše se už po česku, s k a s -oa-, ale s s. Podst. jméno kus má v 2. pádě tvar kusa v záporných výrazech, zdůrazňuje-li se jím popření, na př. „nemá kusa (= ani trochu) rozumu“; jinak je obvyklý v tomto pádě tvar kusu. 2. pád slova kustos, „opatrovník, správce (sbírek)“, je kustoda; tvar kustosa, který uvádějí jako stejně platný Pravidla, je podle PS. už zastaralý. Při přechylování jsou však živé oba ty tvary, kustodka i kustoska, rovněž v odvozeninách kustodský i kustoský, kustodství i kustoství. U podst. jména kuvert, 2. p. -u, připouští PS. proti Pravidlům v 1. pádě dvojí výslovnost, „kuvér, -u“ i „kuvert, -u“, i psaní kuvér, kuvéru, ovšem řidší. U podst. jména kůže zaznamenává PS. novotvary s ů ve všech pádech, kde se kmenová samohláska zpravidla krátí. O skloňování podst. jména kužel podle vzoru „hrad“ PS. podotýká, že je řídké. Obchodník, který [10]skupuje kůže, jmenuje se kožkář, řidčeji i kůžkař. Sloveso kvákati se časuje v přít. čase kvákám i kváču, přechodník přít. a rozkaz. způsob však má jen kvákaje, kvákej. Dvojí, kvantitou se lišící tvar mají slova kvak i kvák (citoslovce i podst. jméno) a kvakot, kvákot.

Ze slov cizích, která se začínají písmenem qu, píše PS. po česku, s kv, mimo ta, která jsou uvedena už v Pravidlech, tato: kvadrienium, „čtyřletí“, kvadriga, „antický vůz se čtyřspřežím“, kvadrika, „kvadratická plocha v geometrii“, kvadrilion, kvadrilování, „mřížkování půdy poštovních známek“, kvadrivium, „vyšší stupeň středověkých škol“, kvaker (vysl. kvejkr), „člen nábož. sekty, rozšířené zvláště v Americe“, kvale (vysl. -á-), „jakost“ (nesklonné, ale v 7. pádě kvalem), kvalimetr, „přístroj na měření tvrdosti paprsků röntgenových“, kvarcit, „křemenec“; dále všecka slova, která jsou odvozena z latinských číslovek „quartus“ (čtvrtý) a „quintus“ (pátý). Podobně se píší také příslušné odvozeniny.

Podst. jméno kvardián, „představený některých klášterů“, píše PS. i guardián, příd. jméno kvardiánský i guardiánský; ale název úřadu se píše jen kvardianát. Podst. jméno kvarteto, „hudební skladba pro čtyři hlasy nebo hráče“, které jediné uvádějí Pravidla, má i druhotvar rodu muž. kvartet; čtyřveršová strofa ve znělce se označuje jen tímto tvarem. Zdrobněliny k němu jsou kvartetko i kvartýtko. I rostlina Quassia amara má zčeštěnou formu kvasie (čti s), kvasiový. U podst. jména kvasan, „nevázaný hodovník, hýřil“, poznamenáno je vykřičníkem, že to je slovo nesprávné (vzniklo nepochopením stč. kvašěnín, kvašané). Slovesa kvasiti i kvasiti se (podst. jméno kvašení) ve významu „rozkládati se působením bacilů“ jsou obě správná. Sloveso kvasiti s významem „hodovati“ (je řídké) má podst. jméno slovesné kvasení. Slovo označující druh krycí vodové barvy gouache píše PS. i guache nebo kvaš (vysl. gvaš); příd. jméno gouachový, guachový, kvašový. Z chemické odborné terminologie uvádí PS. bez poznámky chybně utvořená příd. jména kvašební, kvašebný (= kvasný). Sloveso kvedlati se píše s d, tvar kverlati je zastaralý a dialektický; tak se píše i kvedlovati, kvedlačka, kvedlík atd. (nikoli -r-).

Přídavné jméno s významem „příslušející ke květu“ má tvar květní i květný. Dvojí tvar může míti sloveso kvikati, kvíkati a tak i odvozeniny z téhož základu: kviknouti i kvíknouti, kvikot i kvíkot, kvikavý i kvíkavý; ale píše se jen kvikávati, kvik. Sloveso kvíliti, kvíleti má vazbu nad kým, pro koho; vazba kvíleti koho, čeho je archaická. Nesklonné podst. jméno rodu střed[11]ního kvinde (je familiární) mívá v 7. pádě tvar kvindem. Slovo kvinteto může míti i tvar rodu mužského kvintet, 2. p. -u. Výraz kvintsextový akord místo běžné spřežky kvintsextakord považuje PS. za archaismus. Zdrobněliny rodu středního podst. jména kvítek, kvítko, o které poznamenávají Pravidla, že bývá jen ve smyslu ironickém, užívá se podle PS. i ve smyslu původním, tedy i s významem „kvítek, květinka“. U slovesa kvokati udává PS. přít. čas jen podle vzoru „dělati“, kvokám.

Naše řeč, ročník 25 (1941), číslo 1, s. 7-11

Předchozí Jan Kaňka, profesor obch. akademie v Praze II: Hospodářská čeština

Následující Vladimír Šmilauer: Výklady slov

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1