Zpovídati, slyšeti zpověď

Gilbert C. Křikava

[Drobnosti]

(pdf)

-

V novější době dočísti se lze častěji v náboženských pojednáních výrazu: »slyšel jejich (jeho, její) zpověď«, v tom smysle, kde Němec užívá výrazu »Beicht hören«. Kdo tak česky píše neb mluví, nemyslí česky, nýbrž překládá otrocky doslovně úsloví německé. Česky se říká správně zpovídati. Kněz, zpovědník je (ho, ji) zpovídal (naznačuje-li se trvání činnosti) nebo vyzpovídal (naznačuje-li se ukončení činnosti). »Slyšel zpověď« znamená v češtině, že někdo, na př. stoje blízko u zpovědnice, slyšel slova, jimiž se druhý zpovědníkovi zpovídal příliš hlasitě. Tento pojem by Němec vyjádřil slovy »Beicht abhören«. (Jemand hat eines anderen Beicht abgehört). Slovo »zpovídati« zahrnuje v sobě vedlejší pojem »dáti rozhřešení«, není-li tento pojem další souvislostí řeči vyloučen. Chci-li naznačiti, že zpovědník poslouchal slova zpovědi, ale rozhřešení z jakékoliv příčiny nedal, vyjádřím se buď: »vyslechl jeho zpověď« (vedlejší pojem není tu zahrnut), nebo »zpovídal ho« (činnost ještě neskončena), »ale nedal mu rozhřešení« (vedlejší pojem je tu výslovně vyloučen). Mluvím-li správně v duchu české řeči, nemohu říci: »vyzpovídal ho, ale nedal mu rozhřešení«, poněvadž tvar »vyzpovídal« naznačuje ukončení činnosti, a tím zahrnuje vedlejší pojem (dal mu rozhřešení). Pravím-li: »zpovídal ho (ji), ale nevyzpovídal«, naznačuji tím, že nastala nějaká překážka, dříve než zpovědník činnost ukončil, dříve než dal rozhřešení; na př. raněn byl ve zpovědnici mrtvicí, zachvácen trvalou mdlobou, omráčen a pod.

Naše řeč, ročník 2 (1918), číslo 10, s. 311

Předchozí Vojenská strava

Následující Hovorna