Časopis Naše řeč
en cz

Poznámky k Příručnímu slovníku jazyka českého

Eugen Knap

[Články]

(pdf)

-

Podstatné jméno latinského původu korpus s významem „těleso hudebních nástrojů“ i „armádní sbor“ se skloňuje podle vzoru „hrad“ a bere za kmenový základ tvar korpus, tedy má 2. pád korpusu; i přídavné jméno má tvar korpusový. Fysikální termín označující částečku menší než atom a utvořený ze stejného latinského základu má v češtině dvojí podobu, korpuskule (podle vzoru „duše“) i korpuskulum (podle vzoru „město“). Na rozdíl od Pravidel, uvádějících slovo korsar, 2. pád korsara, „námořní lupič, pirát“, jen s krátkým a, připouští PS. vedle typu s krátkou samohláskou i typ se samohláskou dlouhou, korsár; stejně je tomu i u odvozenin korsarský a korsárský, korsarství a korsárství. Kromě toho naznačuje PS. výslovnost -rz-, jako vůbec v hláskové sku[208]pině rs v cizích slovech. Na označení obyvatele Korsiky, i když se tak nazývá Napoleon I., doporučuje PS. užívati správně česky utvořeného slova Korsičan, nikoli Korsikán; na označení odrůdy drobných koní však PS. tvar korsikán uznává. Filologický termín koruptela, „porušené místo v textu“, vyslovuje se podle zvláštní poznámky PS. s dlouhým é; příslušné přídavné jméno je koruptní, ale vyskytuje se jen zřídka. U podstatného jména kořen, 2. pád kořene, předpisovala Pravidla v jednotném čísle jen skloňování původní podle vzoru „kámen“, ale PS. připouští i novotvary podle vzoru „hrad“, 2. pád kořenu. Tvar kořán je dialektický, sloveso kořániti (se) je podle poznámky PS. archaické, ale podst. jméno hromadné kořání nabylo ve spisovném jazyce pevného místa ve významu „souhrn kořenů i kořínků“; jeho tvarové dublety koření se s tímto významem užívá jen řidčeji, protože nabyla zvláštního významu „rostlinná přísada k jídlům dráždící chuť a povzbuzující trávení nebo barvící“ nebo „rostlinné, zvláště lidové prostředky k přípravě léčivých čajů.“

Dvojí přídavné jméno, s příponou -ní i -ný, tvoří se od podst. jména kořist, ale i mezi nimi se vyskytují jemné odstíny významové: kořistní výprava, kořistní soud, ale kořistný vůz (= vůz s kořistí), kořistný útok (= za kořistí), kořistný člověk (= hrabivý). Lidový název souhvězdí Oriona Kosa nebo i v množném čísle Kosy se píše s velkým začátečním písmenem. Známou ozdobu klobouku slováckých hochů (původně z peří) nazývají Pravidla slovem kosírek; PS. však uvádí bez zvláštní poznámky trojí tvar: kosírek, kosířek i kosárek. Jméno jedné z goniometrických funkcí zní cosecans a píše se i kosekans; řidčeji se vyskytuje i tvar se zčeštěnou nominativní koncovkou kosekanta; oba tvary mají ovšem stejné sklonění podle vzoru „žena“, 2. pád cosekanty, kosekanty. To platí i o jméně funkce cotangens, kotangens, řidčeji kotangenta, 2. pád cotangenty nebo kotangenty. Název křivky znázorňující průběh kosekanty je však v PS. zaznamenán jen tvarem kosekantoida. Slovo označující goniometrickou funkci kosinus se píše i cosinus; v 2. pádě má zpravidla tvar utvořený od kmene latinského, kosinu, cosinu, jen zřídka tvar kosinusu (tu se píše jen s k). Řidčeji se vyskytuje i přídavné jméno kosinusový proti tvaru kosinový, ale křivka znázorňující průběh kosinu má jméno kosinusoida. Tyto odvozeniny se píší v PS. jen s k.

U básnického podst. jména kosma, „chomáč zkadeřených chlupů nebo vlasů“, poznamenává PS. tvar 2. pádu množ. čísla kosem. Řecké slovo kosmos, „vesmír“, má i podle PS. v 2. pádě [209]jen tvar kosmu a píše se samo i všecky jeho odvozeniny jen s k. Podst. jméno kosmopolita, „světoobčan“, má v 1. pádě množ. čísla dva tvary, kosmopolité i kosmopoliti; tvar 1. pádu jednot. č. kosmopolit, 2. p. -a, je řídký. Řídké jsou i odvozeniny kosmopolitní, kosmopolitský, kosmopolitství proti běžnému slovu kosmopolitický, kosmopolitismus, kosmopolitism. Z přídavných jmen kosý a kosmý (toto je odvozeno od příslovce kosmo), majících význam „šikmý“, je tvar kosmý vzácnější. České slovo na označení prvku fosforu, uměle utvořené v době našeho obrození, kostík, je dnes už zastaralé. Dolní konec páteře, os coccygis, nazývá se buď kostřec, 2. pád kostrce (podle vzoru „meč“), nebo, a to obyčejně, je rodu ženského a skloňuje se podle „duše“: kostrč, 2. pád kostrče. Přídavné jméno zní kostřečný, obyčejně pak kostrčný. Francouzské slovo „costume“, u nás zdomácnělé, píše PS. jen kostym; psaní kostum je dnes už zastaralé. Sluší poznamenati, že i PS. píše je i jeho odvozeniny, kostymek, kostymeček, kostymní, kostymový, kostymovati a pod., s krátkým y, ač se ta slova vyslovují často s ý dlouhým. Vedle tvaru košár, dialektického slova s významem „ohrada na ovce“, který jediný uvádějí Pravidla, připouští PS. do spisovného jazyka i slovenský typ košiar, 2. pád košiaru. Sloveso se tam však uvádí jen v tvaru košárovati, „chovati ovce v košárech“ nebo „hnojiti půdu měněním místa košáru.“ Podstatné jméno košař, 2. pád -e, které i Pravidla uvádějí, objevuje se vedle běžného slova košikář jen zřídka; tvar košíř je ovšem už zastaralý.

Naše řeč, ročník 24 (1940), číslo 7, s. 207-209

Předchozí Dominik Filip: Původ osobních jmen v mém románku z XIII. století

Následující Vladimír Šmilauer: Výklady slov

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1