Pohádka o skřítkovi štěstí a jiné

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Emanuel Jan Šarapatka: Pohádka o skřítkovi štěstí a jiné. Vydala Okresní komise pro péči o mládež v soudním okrese vršovickém. Tiskem Pražské akciové tiskárny. Stran 64.

Mladý učitel se tu pokusil o starý druh slovesný. A řekneme hned: s neobyčejným zdarem. Obě pohádky zde obsažené: Pohádka o skřítkovi štěstí i druhá: Jak si Vlastimil Štěstěny vydobyl, překvapují jak bohatou obrazotvorností, tak prostotou i plastikou slohu a neméně také obratnou skladbou. Krásné popisy, trefné, namnoze nové příměry a prodchnutí celku moderním duchem, zdravou ideou, pevná povahokresba — to jsou vlastnosti, které mnoho slibují do budoucna, zachová-li auktor přísnou autokritiku a nedá-li se svésti prvním úspěchem k překotnému psaní.

Jazykové stránce byla věnována zřejmá péče. Ale leckteré nesprávnosti auktor neunikl. Uvádíme jich tu hojnější počet, aby v novém vydání, jehož se knížečka ta jistě dočká záhy, byly opraveny a aby další práce spisovatelovy odívány byly do roucha bezvadnějšího.

Na str. 4. čteme: Milý manželi m. manžele. Anděl, konšel, manžel skloňují se podle vzoru had, jak učí mluvnice. — Na str. 6.: střežil naše štěstí. Střežiti jest novotvar, místo něhož ra[57]ději užíváme přesného tvaru stříci; pojí pak se s pádem druhým: zde tedy střehl našeho štěstí. — Str. 12. Poznal ho co všemocného kouzelníka. Tak řečený »coček« už jest bohudíky vymýcen. Zde pak by se lépe hodila věta (poznal, že jest kouzelníkem všemocným). — Str. 13.: byť by i život musil nasaditi. »Pravidla českého pravopisu« píší: byť i (chybně: byť by, byť by i). — Str. 19.: Zarostlí až po pás vousem (m. vousy). Vous jest jednotlivý, jeden z celého množství. — Str. 21.: Kdo jest majitelem toho zvonku m. kdo má tento zvonek. O slově majitel píší též »Pravidla«, že jest nesprávně utvořeno a že lépe říkati a psáti: majetník. — Str. 36.: Hledal již příhodné místo k odpočinku (m. příhodného místa). Sloveso »hledati« pojí se vlastně s pádem druhým, ale čtvrtý pád mocně pronikl do živé mluvy obecné. S tím už se nutno smířiti. To, že již se necítí genitiv po slovese hledati, přivozuje pak i dvojsmysly; na př. insertu: Hledám nevěsty by mnohý čtenář rozuměl, že tu jde o číslo množné. Proto však nesluší upadati zase do druhé výstřednosti a užívati po řečeném slovese vždy jen pádu 4. Zvláště mluvě spisovné nutno statečněji odpírati zlu. — Str. 37.: Tázal se jej (m. ho) jest asi nedopatření, ovšem nemilé. Sloveso »tázati se« zachovává i v obyčejné mluvě pořád svůj předmět ve druhém pádě. — Str. 38.: Kde se nalézám? Správně: Kde to jsem? Nalézám se někde — jest otrocký překlad německého »sich befinden«. — Str. 41.: potom smíš si odvésti Štěstěnu co manželku do svého hradu. Správně: za manželku. — Str. 48.: Octli se mezi polmi (m. mezi poli). — Str. 51.: nabídla jim širokou lavici k posazení (nečeské m. aby se posadili). — Str. 53.: V zámku odbývala se hlučná svatba. Sloveso odbývati má naprosto jiný význam, totiž konati něco ledabyle. Proto: koncert-li se odbývá, není to zrovna ohlédavé pro posluchače. Svatba odjakživa u nás se slavila. Svatební obřad se vykonal.

Posléz upozorňujeme, že v knížce zůstaly některé chyby tiskové, jako: u mně, mihati se. Předložky ve se někdy zbytečně užívá místo v: ve městě (místo v městě), ve bráně (místo v bráně) a podobně.

Naše řeč, ročník 1 (1917), číslo 2, s. 56-57

Předchozí Malířovy dojmy a vzpomínky z Ceylonu a Indie

Následující »Macha«