Maglaj

[Drobnosti]

(pdf)

-

(XXIV, 126n.) K výkladu o tomto slově nám píše čtenář z Brna, že se obsažená tam poznámka o porážce rakouského vojska u Doboje nesrovnává zcela s historickou pravdou. Cituje z turistické příručky „Durch Bosnien“ od gen. Boroeviće (vydal ji r. 1887 ve Vídni jako setník gen. štábu) odstavec jednající o těchto bojích a ukazující, že tu rakouské vojsko neutrpělo porážku, nýbrž že odolalo všem útokům a postoupilo potom dále k Dolní Tuzle. Lehkomyslný výrok o obsazení země vojenskou hudbou a jednou setninou prý pochází od ministra zahraničních věcí hr. Andrássyho; pisatel to dokládá knihou Conrada v. Hötzendorf „Mein Anfang“. Otiskujeme tyto připomínky z povinné úcty k pravdě, ale poznamenáváme k nim, že arci nic nemění na výkladu slova maglaj, který byl na onom místě NŘ. podán. — Zajímavý příspěvek k samému výkladu slova maglaj podává prof. dr. Ant. Procházka: Na Plzeňské třídě v Košířích — nedaleko od návrší Pivovarské ulice — bývala kořalna „Nový Maglay“; je tam, tuším, podnes výčep lihovin. Návštěvníky Maglaje bývali (před 40—45 lety) zpravidla dráteníci z Popelek a někdejší [187]kořalové, jichž od těch let s pokrokem doby potěšitelně ubylo. Stávalo se často, že povstal křik a shluk lidí před Maglajem, že se vyhození opilci anebo opilí rváči zmítali po chodníku a že přiběhli strážníci a odváděli hlučící společnost Erbenovou ulicí „na Vyšinku“ (Výšinka) čili „na pecírek“ (Bezirkskommando) — a diváci si ten shluk a hluk i křik a rvačku obyčejně vespolek vysvětlili zkrátka charakterisujícím odsudkem: „No jo, zas Maglaj!“ Nemá to úsloví „byl to maglaj“ (ve smyslu „to byl mazec!“) také podnět místní? Nedbáme-li výslovně jen politické narážky, vysvětlujeme jeho původ správně z kulturně historického prostředí? — K tomuto výkladu pak připojuje dr. P. ještě poznámku: Vzpomínám si tu i na výrok jednou zaslechnutý: „Bylo to (nebo: toho?) zas jak u Mandavy“; stěžovala si jím, jak mi bylo vysvětleno, starší paní druhé na silnou menstruaci. Jihoevropských bojů vzpomínaly svou dobou i popěvky a písničky, na př. „V Praze nová píseň je, každej si ji notuje“, a to ve sloze: „Osman paša u Plevna dostal kulku do stehna, a když mu ji vyndali, dostal ji zas do hlavy. Tá rára bumtará, — kdo nejsi chraptivej (také: prašivej), s námi si zazpívej.“

Abychom nenechali otázku maglaje nedořešenu, dotázali jsme se p. majitele výčepu v „Nové Maglayi“ (v Plzeňské třídě č. 66). Od něho jsme se dověděli, že starý „Maglay“ je sousední domek č. 64. V něm býval dříve výčep a ten dostal jméno podle divoké rvačky, při níž to bylo „jako u Maglaje“; o Maglaji se totiž tenkrát mnoho mluvilo. Tím se tedy potvrzuje výklad p. dr. Remeše.

Naše řeč, ročník 24 (1940), číslo 5-6, s. 186-187

Předchozí Dr. Josef Šmahel: Ještě „nebíčkovat“

Následující Naše řeč — ptačí