Ze života leteckých názvů

Antonín Opravil

[Články]

(pdf)

-

(Letka, peruť, letoun.)

Uplynula hezká řádka let od té doby, co bylo vojenským letcům líto nebo je aspoň mrzelo, že mají stejně jako pěchota rotu a prapor, kdežto jezdectvo má eskadronu a korouhev, dělostřelectvo pak baterii a oddíl. Proti názvu letecký pluk nic nenamítali, snad proto, že jej měla i pěchota, jezdectvo a dělostřelectvo, ale místo letecké roty a leteckého praporu chtěli mít stůj co stůj něco nového, zvláštního a vlastního. Budiž! Ale říkat leteckému praporu, jak se tehdy navrhovalo, v přeneseném smyslu křídlo nebylo možné, protože křídlo jako věc připomínající tvarem nebo účelem křídlo některých živočichů bylo již ve vojenském slovníku: pravé křídlo, levé křídlo jako pravá nebo levá krajní část čelního tvaru jednotky nebo jednotek atp. I bylo zvoleno souznačné, ale vzletné básnické slovo peruť. Když však byl nahrazen letecký prapor perutí, jakpak [156]nazvat leteckou rotu? Vyskytl se zajímavý nápad: Silná pera v ptačím křídle nebo peruti jsou letky. A už to bylo! Rota, eskadrona, baterie — letka. Tak se zrodily nové názvy pro dvě základní jednotky letectva, letka a peruť, a žijí spokojeně již bezmála dvacet let přes to, že s počátku bylo k těmto výrazům s novým významovým obsahem velmi mnoho nedůvěry shora i zdola.

Ještě větší pochyby, úšklebky a úštěpky pronásledovaly výraz letoun, když mu byl dán nový významový obsah. S mnoha stran byly proti němu podnikány prudké útoky, že prý naprosto nevyhovuje, neboť podle mluvnice podstatná jména s příponou -oun mají význam zveličený, zpravidla zároveň potupný, a na doklad toho byla uváděna slova bručoun, drzoun, mlsoun, tahoun i — blboun. Ale všem náporům čelili ti, kdo se pro onen výraz rozhodli, ne protiútoky, nýbrž klidem. Viděli totiž už při volbě onoho výrazu, že slovo letoun, -a, m. v našem jazyce už žije ne ve významu potupném a že znamená létajícího tvora vůbec anebo létavou rybu z čeledi rohoretek anebo závodníka v jízdě na kole na krátké vzdálenosti (na rychlost), ba, že letouni jsou řád ssavců zahrnující kaloně a netopýry. Poněvadž však šlo o stroj, t. j. o věc neživou, udělali z podstatného jména životného neživotné a zavedli místo francouzského názvu avion jméno letoun, -u, m. (1. p. množ. letouny). Mimochodem buď podotčeno, že dříve než byl stanoven a zaveden název letoun (byly navrhovány také výrazy mruk, mručna a p.), uvažovalo se také o výraze letadlo. Jako se vozíme na vozidle a jako se plavíme na plavidle, tak můžeme obecně říkat tomu, na čem létáme, letadlo. Na zemi vozidlo, na vodě plavidlo, ve vzduchu letadlo. Podle toho tedy rozumíme letadlem každý stroj, na němž se létá (koště, na němž létají čarodějnice, samo sebou se rozumí, stroj není), ať je lehčí nebo těžší než vzduch, ať má vlastní pohon nebo nemá, ať má křídla nebo nemá, ať má křídla pevná nebo pohyblivá (buď mávavá nebo s plochami točivými), ať je způsobilý vzlétat a přistávat toliko na zemi nebo na jiné pevné ploše, anebo toliko na vodě, nebo buď na zemi nebo na jiné pevné ploše nebo na vodě atd. Je tedy najevě, že letadly jsou nejen balon, vzducholoď (na př. „zeppelín“), drak, kluzák neboli plachtové letadlo, větroň, ale i letoun (avion), pozemní letoun (aeroplán), vodní letoun (hydroplán neboli hydroavion), obojživelný letoun (amfibie), křídelník (ornitoptera), vírník (gyroplán), vrtulník (helikoptera) atd. Létací stroje, které má vojenské letectvo, jsou v širším smyslu letadla, v užším však letouny, t. j. motorová letadla těžší než [157]vzduch, drakové soustavy, s jednou nebo několika řadami pevných křídel (jednoplošník, dvojplošník a víceplošník), a to podle úkolů a technických vlastností zvědné, pozorovací, bombardo-vací (bombardovačky) a stíhací (stíhačky). Jak vidět, každý letoun, pozemní, vodní i obojživelný. je letadlo, ale ne každé letadlo je letoun.

Slova letka, peruť a letoun úplně zdomácněla i s novým významovým obsahem a podržela při tom dosavadní významy, kdežto jiná slova, na př. železnice (dříve manželka železníkova, t. j. obchodníka s železem, železná huť) a vlak (dříve nástroj k vláčení, síť), jakmile se jejich původní význam změnil, pozbyla ho nadobro, neboť, jak známo, železnice znamená dnes jen železnou dráhu a vlak jen řadu železničních vozů tvořících celek.

Ale co se před několika málo lety nestalo! Naše tabáková režie uspořádala soutěž na přejmenování jednoho druhu oblíbených cigaret a vyhrála to ku podivu — letka. Nedávno, za počešťovací horečky, dostal dokonce i jeden biograf nový štít s nápisem „Letka“. Proč, to je u Boha. Nahradit slovo cigareta a biograf (bio), kinematograf (kino) se dosud nikomu nepodařilo. Za cigáro máme arci doutník, ale smotek za cigaretu se všeobecně nevžil. Říká se sice tu a tam v lidovém a hovorovém jazyce také retka (je to o dvě první slabiky zkrácená zdrobnělá cigaretka) a leckdy podle ruštiny i papirosa, papiroska, ale tyto výrazy, jak se zdá, již zanikají.

Naše řeč, ročník 24 (1940), číslo 5-6, s. 155-157

Předchozí Jan Kubišta: Dvě poznámky k českému skloňování

Následující Karel Sezima: Zlaté klasy ze sklizně letošní i minulých