Časopis Naše řeč
en cz

Poznámky k Příručnímu slovníku jazyka českého

Eugen Knap

[Články]

(pdf)

-

Dvojí kvantitu, t. j. í dlouhé a i krátké, připouští PS. u slovesa komíhati vedle komihati (něčím) i u jeho odvozenin: komíhávati i komihávati, komíhavý i komihavý, komíhavě i komihavě. Pravidla dovolovala jen tvary s dlouhým í. Dokonavého slovesa komihnouti (čím), které se ovšem píše s krátkým i, užívá se, jak PS. poznamenává, jen málo. PS. také zaznamenává nezvratná slovesa komíhati, komihati, komíhávati, komihávati (vedle příslušných zvratných komíhati se atd.) ve významu „houpavě, sem tam se pohybovati, klátiti se, houpati se“ i v příslušných významech přenesených.

Podst. jméno komín má v 2. pádě tvar komína, ale znamená-li v nářečí „cylindr lampy“, tvar komínu. Ze slov kominář (s krátkým i), 2. pád -e, a kominík, 2. pád -a, „živnostník čistící komíny“, která Pravidla uvádějí vedle sebe bez poznámky, označuje PS. slovo první za dialektické. Vedle něho však PS. zaznamenává slovo komínář (s dlouhým í) s významem „zedník stavějící komíny“; je doloženo jediným příkladem z Baara a je bez odvozenin. Hornický odborný termín komínovati, „vylamovati strop pro větší tlak horniny“, píše se s dlouhým í. Slova komis, komisar, komisarka, komisarský jsou proti spisovným tvarům komise, komisař, komisařka, komisařský lidová nebo i archaická. Přídavné jméno k podst. jménu komise má tvar komisní (má vedle významu nejširšího i několikerý význam zúžený nebo i přenesený), komisionální (= komisí vykonávaný), zřídka komisijní (s týmž významem). O tvarech komisionelní, komisionelně PS. poznamenává, že jsou méně správné než komisionální, komisionálně. Pravidla uvádějí jen slovo komitét, 2. pád. komitétu, „pořadatelstvo, [114]výbor z většího celku zvolený za zvláštním účelem“, PS. však připouští i francouzské znění komité; toto slovo je v češt. rodu středního a je nesklonné. Přídavné jméno k oběma tvarům je ovšem jen komitétní, „výborový“. Přídavné jméno komódní, „pohodlný“, stejně jako příslušné k němu familiární příslovce komód (na př. „udělati si komód“) píše se v PS. s dlouhým ó, kdežto podst. jméno komodky, 2. pád -dek, „lehčí vojenské vycházkové boty“ nebo i „domácí střevíce“, píše se v hesle i v dokladě PS. s o krátkým. Slovo komodore, 2. pád -ra, „kapitán válečného námořnictva velící několika lodím; předseda jachtového klubu“, má v PS. i druhý tvar, bez e, komodor, který se skloňuje stejně; výslovnost (dlouhé ó) poznamenána není. Všechna slova původu latinského složená z předpony com- a z kmene začínajícího m píše PS. jen s jedním m a ovšem s k; jen botanický termín kommensál, 2. pád -a, „spolustolovník; rostlina souvisící s jinou jen místem a tím i stravující touž potravu“, a kommensalismus, kommensalism, biologický termín s významem „soužití, při němž host odbírá hostiteli jen zbytky potravin, aniž jej poškozuje“, zachovávají psaní původní, s dvěma m. Známá úmluva mezi českými podobojími a basilejským koncilem se nazývá v PS. buď kompaktáta, 2. pád kompaktát (podst. jméno rodu středního), jak uvádějí i Pravidla, nebo, a to řidčeji, kompaktáty, 2. pád kompaktátů (podst. jméno rodu mužského). Slovo kompanie (vysl. -nye) se psává podle franštiny i kompagnie.

Slovo komparatista, „srovnávací jazykozpytec“, má v 1. pádě množ. čísla jen tvar komparatisté. Podstatné jméno kompars, má-li hromadný význam „sbor statistů, figurantů“, skloňuje se podle vzoru „hrad“ (2. pád komparsu), označuje-li však jednotlivého statistu, figuranta, skloňuje se buď podle vzoru „oráč“ (2. pád komparse), nebo podle vzoru „had“ (2. pád komparsa). Přídavné jméno komplesantní (vyslovuje se s dlouhým é), „úslužný, ochotný“, píše se zřídka původním pravopisem, komplaisantní. Slovo cizího původu s významem „složka“ má v PS. dvojí tvar: komponent, 2. pád -u (rodu mužského), nebo komponenta, 2. pád -y (rodu ženského). Slovo komponist, 2. pád -a místo běžného komponista, 2. pád -y, jest již zastaralé; množné číslo ke jménu komponista je komponisté. Cizí, ale zdomácnělý technický termín s významem „složený, sdružený, sloučený“ (na př. parní stroj o dvou nebo několika nestejně velikých válcích, jimiž prochází pára postupně) píše se compoundní nebo kompoundní, nikoli podle výslovnosti kompaundní; vyslovuje se „khompaundní“ nebo „kompaundní“. [115]Slovo kompundka, „kompoundní lokomotiva“, je výraz familiární. Kompresa, 2. pád -y (podle vzoru „žena“), je lékárnický termín na označení náčinku, obkladu, komprese, 2. pád -e (podle vzoru „duše“), znamená „stlačení, zmenšení objemu“. Kompresor, „stroj na stlačování plynu“, píše se i vyslovuje s krátkým o, ale jeho zdrobnělina kompresórek, 2. pád -rku, s dlouhým ó.

Slovo komptabilita, „účetnictví, účtověda, státní účetnictví“, píší Pravidla i PS. podle výslovnosti také kontabilita. Slovo komptoir se psalo už podle Pravidel i kontoár, ale PS. zaznamenává psaní čtveré, kontoár, komptoar, komptoir, comptoir, „obchodní pisárna“. Zdrobnělina se však píše jen kontoárek, ojediněle i kontoářík. Další odvozeniny toho slova píše PS. takto: kontoární, komptoarní i komptoirní, kontoarista a kontoaristka (s krátkým a), komptoarista a komptoaristka, komptoirista a komptoiristka. Kromě tvaru kontoár zaznamenává PS. i tvar kontor, který má vedle významu dnes běžného „nauka o pracích pisárenských“ zřídka i význam „kontoár“, a jeho odvozeniny kontorista, kontorní. Slova konto, „běžný účet“, kontový, kontokorent, kontokorentní, kontokorentně, kontokorentista, kontovati se však píší jen tímto jediným způsobem. U podstatných jmen kontoarista (komptoarista, komptoirista) a kontokorentista připouští PS. v 1. pádě množ. čísla vedle původního tvaru, dosud podle Pravidel jediné platného, kontoaristé, kontokorentisté i novější tvary kontoaristi, kontokorentisti; podst. jméno komunista však má v 1. pádě množ. čísla jen tvar komunisté.

Pravidla psala komteska s výslovností konteska; PS. píše slova komtesa, komteska, „dívka z rodu šlechtického“, i kontesa, konteska, ale o výslovnosti nemá poznámky. Oficiální oznámení, úřední zpráva o něčem se nazývá i francouzským slovem komuniké, které je nesklonne; tvar komunikát, 2. pád -u, je řídký. Všecka slova odvozená od latinského slova „communis“, ať se k nám dostala kterýmkoliv prostředím, píší se i v PS. vesměs s k a s jedním m. Slova konceptualista, „stoupenec konceptualismu“, koncipista, „konceptní úředník“, mají v 1. pádě množ. čísla jen jediný tvar, konceptualisté, koncipisté. Umělec hrající sólově na koncertě se jmenuje koncertista, 1. pád množ. čísla koncertisté, řidčeji koncertisti; ojedinělé je slovo téhož významu koncertant, zastaralé pak už koncertník. Bez poznámky uvádí PS. pod samostatnými hesly slovesa koncesovati i koncesionovati s významem „úředně povoliti“. U podstatného [116]jména končina, 2. pád -y, poznamenává PS., že se ho užívá obyčejně v množném čísle, končiny, 2. pád -in.

Sloves nezvratných končiti, končívati lze stejně správně užíti i jako sloves podmětných s významem končiti se, končívati se. Za chybné přímo označuje PS. nesprávně zkrácené sloveso kondicinovati místo kondicionovati s významem „býti zaměstnán v lékárně“. Dvojí termín uvádí PS. na označení společného držení nějakého území nebo vody dvěma nebo několika státy, kondominát, 2. pád -u, nebo kondominium, 2. pád -nia. Podstatné jméno kondotier se vyslovuje po česku, „kondoťiér“. Vedle slov konduktér, konduktérka, „průvodčí, průvodkyně na drahách“, konduktérský, konduktérství ještě uvádí PS. řidší tvary konduktor, konduktorka, konduktorský, konduktorství; i z dokladů je však viděti, že jsou dnes už zastaralé. Jako odborný fysikální termín, „vodič“, je platný jen tvar konduktor.

Z úsloví s podst. jménem konec, která brusiči kárávali, zaznamenává PS. bez poznámky tato: býti u konce, na př. „Síly jeho byly u konce“ (z Karoliny Světlé; místo neměl už sil, bylo po jeho silách); konec vzíti, na př. „Dá Bůh, že to všecko vezme dobrý a šťastný konec“ (ze Šmilovského; místo že se to šťastně skončí, že to vyjde na dobré). Akusativ příslovečný konec něčeho (= na konci něčeho) považuje PS. už za předložku a poznamenává, že se vyskytuje jen zřídka. Slova konoušiti, konoušívati, konouška, „plachta na houpání dětí“, jsou dialektická, spisovné tvary jsou konejšiti, konejška. Jméno konetabl, kdysi název nejvyššího velitele francouzské armády, ač se píše českým pravopisem, má PS. s krátkým a. U podst. jmen konexe, konfekt a jeho druhotvaru konfet, „drobné cukroví“, podotýká PS., že se jich užívá obyčejně v množném čísle. Podst. jméno konferencier, „hlasatel v kabaretu“, vyslovuje se podle PS. „konferansiér“. Příd. jména k podst. jménu konfese jsou konfesijní, konfesní nebo konfesionální; o tvaru konfesionelní poznamenává PS., že je méně správný. Slovo konfiteor, které se v běžné řeči cítí spíše jako slovo nesklonné rodu středního, je v PS. zaznamenáno jen jako substantivum mužského rodu, 2. pád konfiteoru, a to ve významu liturgickém, „kající modlitba počínající tím slovem“, i ve významu básnickém, „vyznání, přiznání“. Slovo konfitura, „ovocný výrobek zavařený v cukru nebo svařený jako želé“, čte se podle PS. „konfitýra“. Podst. jméno konformista, „člen anglikánské státní církve“, má v 1. pádě množ. čísla jen tvar konformisté. Sloveso konformovati má vazbu konformovati něco něčemu i něco s něčím; konformovati se jen něčemu. Sloveso konfundovati, [117]„směšovati, splétati, splésti“, má vazbu něco s něčím. Příd. jméno kongeniální, „příbuzný vynikajícími vlastnostmi“, má vazbu někomu i s někým, s něčím. Vyznavač náboženství Konfuciova se nazývá konfucián (s -á-) nebo konfuciovec, toto náboženství pak konfuciánství (s -á-) nebo konfucianism(us) (s -a-). Slova konjunkturalista, „kdo se rád přizpůsobuje okolnostem a těží z nich“, konklavista, „kardinál volící v konklave (vysl. -á-) papeže“, konseminarista, „spolužák z kněžského semináře“, konservatorista, konstruktivista tvoří 1. pád množ. čísla jen příponou -é. Příd. jméno konjunkturálný se vyskytuje jen zřídka vedle běžného konjunkturální. Slova konkávní, „vydutý, vyhloubený“, a konkávnost se píší s dlouhým á, kdežto konkavita (= konkávnost) s a krátkým. U slova konkretní i u všech jeho odvozenin podržuje PS. psaní s krátkým e. Tvar konkretný se vyskytuje jen málo vedle běžného konkretní. Slovo označující španělského dobyvatele střední a jižní Ameriky conquistador (vysl. konkistadór) a jeho odvozeniny se píší i konquistador nebo konkvistador. S dvěma n na rozhraní latinské předpony kon- a kmene začínajícího souhláskou n píše PS. jen slova konnacionál, „sounárodovec, krajan“, a řídké konnivence, „shovívavost“. Přídavná jména koní nebo konní (ke kůň) jsou vedle jediného dnes živého tvaru koňský zastaralá. Ojedinělé konný je rusismus. Rostlina Cannabis se jmenuje česky konopě, 2. pád -ě (podle „duše“), zpravidla v množném čísle konopě, 2. pád konopí, nebo konopí (podle „znamení“). Příd. jmen konopěný a konopový se užívá jen zřídka vedle obvyklého konopný. Tvar konopní je zastaralý. Málo se užívá tvarů konservativ místo konservativec nebo konservativník, tvaru konservativismus místo konservatismus nebo konservativnost a tvaru konservativný místo konservativní.

Archaické jsou výrazy konservatorium a konservatoř rodu mužského proti dnes běžnému jménu konservatoř rodu ženského (= vyšší hudební škola), jakož i adjektiva konsistořský nebo konsistorský proti dnešnímu konsistorní. Ojediněle se vyskytuje vedle tvaru konsola, 2. pád -y, i tvar konsole, 2. pád -e (= nástěnný podstavec na vystavování drobných předmětů). Rovněž tvar konsonantnost se vedle konsonance vyskytuje jen zřídka. Anglický název strážníka constable (vysl. khonstebl) se píše a vyslovuje i po česku konstábl. Konstanc nebo Konstancie, ojediněle a archaicky se vyskytující u nás původní název města Kostnice, má příd. jméno konstancký nebo konstantský. Ženské jméno Konstancie má i druhotvar Konstance. Slova [118]konstitučný, konstitučník jsou zastaralá; dnes se v jazyce spisovném užívá slov konstituční, konstitucionalista.[1]

[1] Co se týče přípon -ný a -ní u cizích slov, můžeme vůbec stanovit, že se přípony -ný užívá jen zřídka nebo že se jí vůbec už neužívá; proto příště budu upozorňovati jen na případy, kde je přípona -ný běžná. Rovněž u podst. jmen utvořených příponou -ista vytknu příště jen případy, kde jsou v 1. pádě množ. čísla dva tvary; jinak se rozumí, že se 1. p. pl. tvoří jen příponou -é.

Naše řeč, ročník 24 (1940), číslo 4, s. 113-118

Předchozí Augustin Jar. Doležal: O vyšším vzdělání učitelstva národních škol v mateřském jazyce

Následující Vladimír Šmilauer: Výklady slov