„Nebíčkovat“, „dělat holubičku“ atd.

František Sekanina

[Short articles]

(pdf)

-

(NŘ. XXIII, 1939, 74 a 292). Při koroptvích honech bývá náhlé „nebíčkování“ koroptve střelené na měkko do plic velmi častý zjev, věcně vysvětlitelný náhlou potřebou plného vydechnutí, tedy většího množství vzduchu, po němž jako by raněný pták lapal do výše. Bývá to poslední touha ubohé koroptvičky, v níž se zadusí a kolmo jako kámen pak mrtva padne na zem.

Není divu, že častý ten zjev má i své odborné myslivecké termíny, a jak vidět z poznámek „Naší řeči“, dokonce četné podle krajů. Český myslivec nebude ovšem užívat germanismů nebo jinak otrocky odvozených úsloví. Ze všech původních českých, co jich NŘ. uvedla, zdá se mi nejkrásnější, nejpoetičtější a vlastnímu zjevu také nejbližší obrazné rčení nebíčkovat, už proto, že vystihuje všecku tu koroptví touhu po vzdušné výši k nebi jedním slovem a že ji vystihuje v celém rozsahu pozorování. Rčení „dělat korouhvičku“ by se mohlo připínati snad jen k okamžiku, kdy se raněný pták ve výši se svislýma nožkama náhle převrátí a svěsí i křídla jako praporečky. „Dělat holubičku“ už vůbec je obraz naprosto vzdálený a násilný. Ale „nebíčkovat“ je obraz volený šťastně filologem, psychologem i poetou, a bylo by dobře, aby český myslivec při něm zůstal a jednotně si jej zapsal do svého odborného slovníku.

Naše řeč, volume 24 (1940), issue 2, p. 64

Previous Lidmila, Zdeňka

Next Josef V. Bečka: Weekend