„Nebíčkovat“, „dělat korouhvičku“ atd.

Dr. Josef Šmahel

[Drobnosti]

(pdf)

-

(NŘ. XXIII, 1939, str. 74 n.). Pan lesní rada Jaroslav Hubálek z Kolence n. Než. mě prostřednictvím redakce Naší řeči upozornil na jiný výraz pro chování koroptve smrtelně postřelené do plic: „dělat holubičku“. Slýchal jej vedle jiných výrazů už od svého otce a jako praktikant před 35 lety od starých hajných na Litomyšlsku a Třebovsku. Současně uvádí tento název v posledním čísle Stráže myslivosti (r. XVII, 1939, str. 328) pan B. Brejžek. Zná jej jako starý výraz z jižních Čech (mezi Čes. Budějovicemi a Krumlovem) a hájí jej jako jediný správný termín pro tento jev podle známé písničky „Každý jen tu svou… “ Oboje upozornění je jedno na druhém nezávislé a uvádí tento výraz ze dvou různých krajů Čech.

Myslím, že nemůže býti proti tomuto výrazu námitek. Je výstižný, přiléhavý i poetický. Naznačuje zase novou představu, jakou poraněná koroptev vzbuzuje. Ale naopak zase by nebylo správné odsuzovat jiné běžné a stejně správné výrazy. Týž jev může vzbuzovat představy různé, jako je tomu v našem případě, a výrazy, které je vyjadřují, mohou být všecky správné. Jsou to vesměs výrazy obrazné, přenesené, přirovnávají let poraněné koroptve k jiným jevům podobným, v našem případě k holubici s rozpjatými křídly; je v něm vlastně zachyceno vrcholení koroptve, než padne zhaslá prudce k zemi.

Není po mém soudu tedy na místě stesk pana Brejžka v Stráži myslivosti (l. c.), že se naší anketou nedosáhlo žádoucího výsledku. Zde je tomu právě naopak, máme výrazů dostatek, a správných i pěkných. Je z toho také viděti, jak se někdy pro týž jev najde názvů hojnost, kdežto jinde zápasíme o jediné šťastné pojmenování jevu. Typický příklad toho byla bezvýsledná anketa o vystižení výrazu „štanglovaná“ koroptev, jak upozorňuje pan rada Hubálek.

Naše řeč, ročník 23 (1939), číslo 9-10, s. 292

Předchozí —i—: Konstanca

Následující Skoloubit se