Jeden — druhý

[Short articles]

(pdf)

-

Nedávno (dne 4. listopadu) jsme čtli také zprávu o dvou plucích pěchoty, jež rumunská národní rada nabídla německo-rakouské vládě na potlačení rudých gard a k ochraně Vídně. »Pluky jsou z Bukoviny a druhý ze Sedmihradska«. Rozumí někdo této větě, jíž se zpráva končí? Laskavého čtenáře, který by rád pochopil, jak druhý ze dvou pluků, které jsou z Bukoviny, může býti ze Sedmihradska, upozorňujeme na proroctví vytištěné na str. 175 tohoto ročníku »N. Ř.«, jak »oprávcové« našeho ubohého jazyka brzy budou učiti, že se místo »jeden seděl, druhý ležel« má říkati »seděl, druhý ležel«. Nebývá prý radno malovati čerta na zeď: ono proroctví se již plní, jak svědčí záhadná věta, která patrně v sobě tají smysl, že ty pluky jsou jeden z Bukoviny a druhý ze Sedmihradska.

Jakých »oprav« se asi ještě náš ubohý jazyk dočká?

Naše řeč, volume 2 (1918), issue 10, p. 304

Previous Druh druha

Next Ku příkladu — na příklad