Svobodárna

Vojtěch Kebrle

[Short articles]

(pdf)

-

Tímto nově utvořeným slovem byl nazván v Praze dům, jenž je určen za obydlí pro lidi svobodné. Ale novotvar ten je nesprávný, neboť příponou -árna se tvoří jména, která znamenají místo, kde se něco koná (kovárna, slevárna), něco vyrábí (ocelárna, cementárna), uschovává (prachárna, zásobárna) nebo něco prodává (kavárna, cukrárna, lékárna a p.). Podle toho by jméno svobodárna znamenalo místo, kde se svoboda vyrábí nebo prodává. (Při tom nehledíme ovšem k slovům posměšným, tvořeným touto příponou, na př. opičárna, slepičárna nebo i Pištěkárna.) Místa, domy nebo ústavy, kde hromadně bydlí nebo bývají chováni lidé, odvozují se příponou -inec, na př. chorobní bylí v chorobinci, chudobní v chudobinci, sirotci bývají chováni v sirotčinci, nalezení v nalezinci, pro blázny je blázinec atd.

Dům pro hromadné bydlení lidí svobodných měl tedy býti pojmenován svobodinec, nikoli svobodárna. Chybu učiněnou napraviti nebývá nikdy pozdě; a tak i jméno svobodárna by mělo býti opraveno, třebaže se objevilo i na nároží ulice „U svobodárny“.

Naše řeč, volume 23 (1939), issue 7, p. 223

Previous K. E.: Čeština novinářská

Next Vojtěch Kebrle: Šlehačka a šlehanka