Vokálický nebo vokalický?

[Drobnosti]

(pdf)

-

Pravidla a starší slovníky neuvádějí toto slovo. Fr. Trávníček v Historické mluvnici píše důsledně vokálický s dlouhým á. Nad tím se zarazil jeden z našich čtenářů, a dovolávaje se svého jazykového citu, žádá psaní vokalický s krátkým a. Abychom se dobrali pevnější základny, než je jazykový cit, ptáme se, jak je tomu v jiných obdobných případech. Krátí se před příponou -ický dlouhý vokál, a to především á (víme totiž, že ke krácení se nechovají všechny samohlásky stejně)? Adjektiv na -ický máme s dostatek: jen u písmena k jsme jich v Příručním slovníku napočítali 124. Ale bohužel poučení z nich získáme málo. Jsou napořád tvořena k substantivům na -ie (difterie-difterický, harmonie-harmonický), -sa, -se, -xe (dialysa-dialytický, katalepse-kataleptický, deixe-deiktický), -ista (kriminalista-kriminalistický), -ma (klima-klimatický, thema-thematický) atp. a slov na -ál mezi základy těchto adjektiv nenacházíme. K slovům na -ál (cizím) tvoří se adjektiva příponou -ní (tedy -ální): feudální, chorální, ideální, kriminální, kvartální, materiální, misální, rituální. Mělo by se tedy z toho vyvoditi, že slovo vokalický/vokálický je špatně tvořeno a že máme říkat vokální? Víme dokonce, že slova vokální v našem významu se užívá (vokální harmonie v jazycích ugrofinských). Ale přece tak neučiníme. Jednak, že vokalický je opíráno svým opositem konsonantický, jednak, že vokální má jiný význam (vokální hudba, melodie).

Hledejme tedy dále, a to u jiných přípon s dlouhým á. U nich skutečně najdeme zcela bezpečné příklady na to, že se před -ický dlouhé á krátí: máme kvadrát, ale vždy jen kvadratický; balzám, ale jen balzamický (balzamická vůně); vulkán, ale jen vulkanický. Příkladů na nekrácení jsme nenašli, mimo snad slovo kaskádický. Ale to je jen v hesle Příručního slovníku. Doklad pod ním uváděný (z Arne Nováka) má a krátké.

Podle těchto případů s kvantitativními poměry zcela jasnými třeba také z obou tvarů, vokálický a vokalický, označiti za správný tvar s krátkým a.

Naše řeč, ročník 23 (1939), číslo 3, s. 96

Předchozí Počeštiti slovo „roentgen“?

Následující Jiří Horák: Příbor