Příbor

Jiří Horák

[Články]

(pdf)

-

Vzestup našeho společenského života v druhé polovici XIX. stol. se zrcadlí v rozvoji jazyka spisovného i řeči hovorové. Ukázal by to soustavný jazykový rozbor dialogu v českém dramatu, ale také dějiny názvosloví, v nichž se projevuje snaha posíliti a prohloubiti národní ráz celého života po stránce slovní i obsahové. Nerudovy feuilletony podávají mnoho cenných podrobností (srovn. zmínky o „slovanských“ kloboucích a j.), ale i v jiných oddílech našich časopisů onoho období lze najíti drobnosti, které zasluhují zmínky. Pronikavě působila cesta našich kulturních pracovníků do Ruska r. 1867, protože ukázala plnost národního svérázu a podávala v nejedné věci vzory také pro nás.

Jako přímý ohlas uvádím ze zprávy „Moravské orlice“ r. 1867 č. 134 větu: „Hodovníci našli každý pod svým „příborem“ seznam jídel“… K tomu zpravodaj poznamenal: „Proč bychom nepřijali pěkné toto slovo ruské, když lepšího sami nemáme pro naznačení německého „Besteck“? Tu máme svědectví, že slovo „příbor“ přešlo do českého slovníku r. 1867 za českého zájezdu do Ruska. Tento doklad z novin ověřuje zmínka Fr. Vymazala v článku „Příspěvek k dějinám spisovné češtiny“ (Komenský XVII, 1889, str. 465 n.); podle slovníku J. Dobrovského (Deutsch-böhmisches Wörterbuch I, 1802; II, 1821) podává tam ukázky, jak se změnil náš spisovný jazyk prodlením několika desetiletí XIX. stol. Mimo jiné píše: „Besteck: nůž a vidličky v jednom pouzdru; nyní od r. 1867 příbor (z ruštiny)“ (tamt. str. 468).

Jungmann má pod heslem „Příbor“ jen známé město moravské a z materiálií Zlobického mužské jm. osobní („nomen viri“). J. Franta Šumavský (Deutsch-böhm. Wtbch [98]1844): Besteck: ein Futteral pouzdro, schovátko; ein kleines -, pouzdérko; - auf Messer nožník, nožnice atd.; ein - (als Essgeräthe für eine Person) nože, nářapí, pojídátka. Týž autor má v Česko-něm. slov. (1851) pod heslem „příbor“ jen místní jm. moravské. Kott (Čes.-něm. slovn. 1880): příbor = náčiní (jídelné), das Besteck, Essbesteck. P. stolový, das Gedeck (Tischzeug). Značka Km (= Komenský) svědčí, že Kott svůj doklad čerpal z uved. článku Vymazalova. V Dodatcích (díl VII, 1893) Kott uvádí ještě „příborník“ = der Besteckkorb (podle Frant. Špatného). Jde patrně o nové slovo, vytvořené již z přejatého „příbor“, protože slovo ruské „pribornik“ má jiný význam — paklíč. J. Rank překládá rus. pribor: 1. pořádek, úklid; 2. příbor stolní; čajnyj p. př. čajový (service). (Rusko-čes. slov. 1874.) Ruský originál českého slova objasňuje Dalj takto: pribor = stolovoj pribor čto stavitsja každomu zastoljniku: para tarelok s salfetkoju, lomoť chleba, nož i vilka, stakan s rjumkoju. Podle tohoto výkladu je tedy pribor = franc. couvert, jak dokazuje rčení „Na skoljko priborov nakryvať?“ (Tolkovyj slovarj živogo velikoruss. jaz., 3. vyd. 1907.) S ruským významem se shoduje také srbské slovo pribor. N. Petrović, Francusko-srpski rečnik (1898), překládá franc. couvert: Stani pribor za jednu osobu (nož, viljuška, kašika, tanjir). Stran polštiny srovn. Słownik jęz. polskiego (Karłowicz-Kryński-Niedźwiedzki 1912): przybór = 1.) wzrost, przyrost, przybytek; 2.) komplet przedmiotów służących do pewnej czynności: prz. do kawy, do palenia. Dokładny słownik jęz. pol. i niemiec. (Konarski-Inlender) uvádí pod heslem Besteck: puzdro z instrumentami, futeral, sztuciec Essbesteck: łyżka, nóż i widelec.

Dnešní usus český shrnuje Váša-Trávníček (Slovn. jaz. č.) takto: příbor = nástroj k jídlu (nůž, vidlička… ) — příborník = kredenc. Toto vymezení přihlíží k užšímu i k širšímu významu slova (příbor = nůž, vidlička a lžíce; service; couvert) „ ale stran příborníku připomínám výklad Kottův „Besteckkorb“. Je to patrně jen odborný výraz z názvosloví hostinského; „kredenc“ = skříň na příbory — srovn. „stříbrník“ — je obvyklejší.

Dotazy

1. Na Klatovsku jsem asi r. 1930 zaslechl z úst venkovanů: ‚skoloubil se‘ = zotavil se, spravil se. Není to snad nářeční obměna spisovného „skloubiti“ = sečlánkovati, spojiti atd.? Byl by to přenesený význam = upevniti.

[99]2. V jižních Čechách (na Třeboňsku) jsem r. 1923 slyšel od mladého rolníka rčení: „Je tu bláta jako v lovíšti.“ Je to rázovité srovnání, které se svým původem hlásí do klasické oblasti našeho rybnikářství. Loviště = místo v rybníce, kam se „stáhne ryba“, když se vypustí rybník. Znají toto rčení také jinde?

3. V Posázaví jsem kolem r. 1910 slyšel od starého hajného: „Zejtra nebude hezky, je porybíno.“ Na západě byla totiž oblaka podoby „stratus“ (podélné pruhy), která snad připomínala tvar ryby (úhoře). Znají toto rčení také jinde?

J. Horák

Naše řeč, ročník 23 (1939), číslo 4-5, s. 97-99

Předchozí Vokálický nebo vokalický?

Následující Vladimír Šmilauer: Přídavná jména na -ský