Česká jména měsíců, jejich význam a původ

Vojtěch Kebrle

[Články]

(pdf)

-

V době okolo Nového roku přednášel v pražském rozhlase jeden pan redaktor o kalendáři a o změnách během občanského roku. A mezi jiným vykládal také význam českých jmen dvanácti ročních měsíců. V svém výkladu si však někde nevěděl rady, někde se zmýlil a někde i zcela chybil.

Jméno leden vyložil ovšem zcela správně, ale s únorem nevěděl kudy kam, a přec je to jméno právě tak významné jako leden a pro tu dobu, kterou znamená, velmi příhodné. Kdežto leden je měsíc ledu a ovšem i sněhu, jeho nástupce únor znamená už změnu; v únoru bývá již občas obleva, sníh a led polevuje, objeví se mokro, zkrátka ztuhlá posud země se unoří, t. j. začíná se nořit ve vodu a bláto. Vždyť se říká; „Na svatého Blažeje napije se skřivan z koleje“, a to je hned na začátku, totiž třetího února. Sloveso nořiti a unořiti je staré, ale nyní se ho již málo užívá a zachovalo se jen skryto ve rčení „ani slzičky neumořil“ (místo neunořil). Dnes místo nořiti slzy říkáme spíše roniti: slzy se řinou, slzy se roní. Znamená tedy únor měsíc občasné oblevy.

Březen podle výkladu, který jsme slyšeli, je prý měsíc, kdy krávy bývají březí, ale to je asi omyl; březen znamená zajisté dobu, kdy břízy raší a rozvíjejí své lupínky, právě tak jako duben je měsíc, kdy se duby odívají listím. Že květen je doba květů, netřeba vykládati, ale že by měsíc červen a červenec byly dostaly jméno od nějakých červů, není pravdě podobno. Ovšem barva červená byla kdysi dávno nazvána podle nějakých červů, zrovna tak jako zelená podle zelí a zelin vůbec. Avšak jméno měsíce červen a červenec dáno bylo oné době, kdy se plody třešní a višní, jahod, malin, rybízu a podobných rostlin zprvu začínají červenat a pak bývají už červené. Tak [66]je věru třeba rozuměti jménům červen a červenec. V starší době bývala spolu dokonce zaměňována, takže červenec býval měsíc v roce šestý a červen sedmý; snad k tomu přispěla také latinská jména těchto dvou měsíců, Junius a Julius, která jsouce si zvukem podobna a vedle sebe položena často se pletla a jedno s druhým se mátlo.

Srpen jest ovšem měsíc žní a dostal toto jméno za oněch časů, kdy se žínalo srpem. Ale že by měsíc září byl nazván tak proto, že v tu dobu obyčejně slunce mile září, v době tak zvaného babího léta, to je výklad naprosto chybný. Jméno měsíce září má týž kořen jako jméno říjen (t. j. odvozuje se od říjení neboli od říje vysoké zvěře. Říjení bývá arci v měsíci říjnu, ale počíná se už v měsíci září, kdy někteří jeleni už zařijí, počnou občas říti, t. j. řváti. Slyšel jsem jednou od starého myslivce, že se v polovici září začíná říven.

Jméno měsíce listopadu nepotřebuje výkladu; v té době i poslední listí padá se stromů. Jméno prosinec bylo v uvedené přednášce vyloženo správně, že pochází od prosa, vlastně od prosné kaše, která za starých časů, kdy snad ještě nebylo rozšířeno jedení bramborů, bývala nejčastějším pokrmem lidu. Výklady jiné, jako od proseb adventních anebo od prasat změnou tvaru „prasinec“ v „prosinec“, jsou nesprávné a zhola nemožné.

Když jsme tak uzavřeli kruh dvanácti měsíců, vidíme z jejich českých jmen, jak náš lid nebo řekněme raději jedinci vynikající mezi ním krásně jimi vystihli úkazy a postupný život v přírodě: od ledu k oblevě, od rašení bříz a dubů ke květům, od červenajících se a červených plodů až ke žním obilí, od zařvání zvěře k říjení, od opadávání listí k chudé potravě v zapadlých chýších.

Jaký to krásný koloběh přírody, krásnější věru než onen báječný zvěrokruh dvanáctera souhvězdí na noční obloze, kruh opravdu hodný štětce Mánesova, avšak dvanácte obrazů vynikajících nad jeho památný orloj tím, že se nám představují každého dne a každého měsíce živě v živé řeči.

*

K tomuto výkladu poznamenáváme:

1. Jméno června nelze dobře odvoditi od červené barvy, protože bychom pak musili mluviti o červenu, ne červnu. Červen nemůže býti nic jiného než „červný měsíc“, jako je leden „měsíc ledný“, květen „měsíc květný“ atd. Ani polské znění tohoto slova (czerwiec) nemůžeme se slovem „červený“ nijak srov[67]nati. Je ovšem sporné, o jaké červy tu jde. Miklosich myslil na červce sbíraného starými Slovany (a dosud se prý sbírá na Mazovsku) a užívaného k barvení. Polský badatel J. Rostafiński vykládá červen jako měsíc včelího plodu. Bernekrův slovník se vyslovuje pro včely, Erich Hofmann v článku „Kultur und Sprachgeist in den Monatsnamen“ (Zeitschrift für vergleichende Sprachforschung 59, 1932, 141) zase pro červce.

2. Zajímavý je poměr jmen červen a červenec. Jméno června znamenalo kdysi dobu mnohem delší. Když se potom stará jména přizpůsobovala dělení na dvanáct měsíců (to se dalo velmi rozmanitým způsobem u rozličných národů slovanských), byl starý červen rozlišen na červny dva (ba i tři; v Cerroniho kodexu se jmenuje: črven menší, t. j. květen, črven veliký, t. j. červen, a črven, t. j. červenec). Tyto dva červny byly rozlišovány jako červen první a druhý, malý nebo menší a velký, potom jako červen a červenec; to se konečně ustálilo.

3. K poměru jména září a října máme zajímavou obdobu v staročeském jménu „záčerven“ (v latinském breviáři v pražské universitní knihovně, Měs. B), které znamená červen (proti „červnu“, t. j. červenci).

4. Jméno prosince je nejasné. Žádný z dosavadních výkladů plně neuspokojuje (podle prosné kaše by to jméno znělo spíše „prosnec“; ale měsíce se jmenují podle přírodních jevů a podle zemědělských prací, ne podle pokrmů). Někdy se jméno prosince uvádí v souvislost s příd. jménem siný a hledá se v něm smysl „zimní polojas“.

Naše řeč, ročník 23 (1939), číslo 3, s. 65-67

Předchozí K. E.: Nemohla by se zjednodušit pravidla o dělení slov?

Následující Jaroslav Průšek: Jak přepisovat japonská slova do češtiny