Časopis Naše řeč
en cz

Tříbení jazyka českého na českých školách

[Články]

(pdf)

-

Zmínili jsme se v 1. čísle Naší Řeči, že zemská školní rada pro království české chystá výnos na školy o potřebě lepší péče o jazyk český. S potěšením oznamujeme, že výnos onen byl již vydán; má toto znění:

V Praze, dne 1. prosince 1916.
Čís. III-B 1781 ai. 1916.
Čís. z. š. r. 78.217

Ředitelstvům všech českých škol středních a ústavů
učitelských v Čechách, dále všem okresním školním
radám, kterým podřízeny jsou české školy, jakož i vyšší
dívčí škole v Praze.

Zdejším výnosem ze dne 8. července 1916, Čís. I-A 942 ai. 1916 (čís. z. š. r. 35.056), byly sbory učitelské upozorněny na vynesení jeho Excellence pana ministra kultu a vyučování ze dne 29. května 1916, čís. 35.898 ex 1915 (Věstník min. č. 11), jímž dány pokyny, jak si má vésti učitelstvo všech škol, na kterých jest němčina buď řečí vyučovací nebo předmětem učebným, aby potírán byl zlozvyk, užívati v jazyce tom zbytečných slov cizích.

Obdobné snahy po tříbení a očistě jazyka jeví se současně také u jiných jazyků národních a potřeba ta se hlásí v poslední době zvlášť důtklivě také u jazyka českého.

Zahostilať se pohříchu u nás jakási pohodlnost jazyková, ba zvykové už nedbání ryzí a přesné mluvy. Řeč bývá přeplněna slovy cizími, chybnými tvary a vazbami a pozorovati možno dokonce i zálibu ve slovech a tvarech obhroublých a vulgárních. Tyto kazimluvy, vulgarismy a cizomluvy slýchati jest bohužel i ve škole. Žáci zvykše jim jinde, přenášejí je do školy a odtud do dal[53]šího života svého a neodkládají jich ani, když již vstoupili do řad vzdělanectva.

Tento zjev nemůže býti nazván než kormutlivým.

Český národ ovšem přírodní polohou svou jest vydán hojným jazykovým vlivům národů sousedních. Tím více tedy jest mu pečovati o to, aby jazyk jeho netrpěl při tom zkázy ani poruchy. U všech velikánů našeho písemnictva doby staré i nové vidíme horlivé snahy po zdravém a neporušeném rozvoji jazyka, po ryzosti a správnosti jeho, jakož i po obohacení a vzdělání jeho schopnosti, stejně dokonale vyjadřovati v něm nejvyšší pomysly vědecké jako nejlepší výtvory básnické.

Jazyk jest nejdražší dědictví po předcích u každého národa, přední význak národnosti. Proto i největší národové bdí ostražitě nad tím, aby se nevetřela do jazyka nevážnost k němu, neupadalo povědomí jeho správnosti. Mužové školy i vědy, největší básníci a spisovatelé, učené společnosti a akademie tam stojí svorně na stráži.

Byla by věc povážlivá, kdyby u nás snahy takové neměly nalézti pravého porozumění, jak již tu a tam se pozoruje.

Tím více proto jest oceňovati úsilí oněch milovníků řeči české, kteří s náležitou předpravou vědeckou rukovětmi a brusy se snažili, postaviti hráz porušování správné mluvy; nyní i Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění uznala toho potřebu postaviti se práci té v čelo, rozhodši se vydávati zvláštní časopis pro vzdělávání a tříbení jazyka českého, nazvaný »Naše Řeč«.

Ale všechny snahy tyto vyspěly by na marno, kdyby nepůsobila v tom směru s plným úsilím také škola. Ta především jest povolána, vštěpovati mládeži poznání zákonů jazykových, uváděti ji do bohatosti jeho tvarů, buditi v ní živé vědomí ducha jazykového. Toho ovšem nelze dosíci jedině vyučováním mluvnickým, nýbrž hlavně tím, dbá-li učitelstvo veškero, podporujíc v tom učitele češtiny, aby žáci si zvykali ve veškerém mluvení svém důsledně a vědomě užívati jazyka správného, a to ve všech předmětech vyučovacích, ve škole i mimo ni, a budou-li všichni učitelé bez rozdílu žákům v tom vzorem.

Cizích slov budiž se vystříháno, pokud to jest možno, a obdobně, jako to uloženo bylo pro jazyk německý. Náhrada za ně se nalezne v Pravidlech českého pravopisu, předepsaných školám ministerstvem vyučování. Kde však jde o cizí slovo obecně ujaté a jaksi již zdomácnělé, nebudiž snaha po očistě upřilišována a uváděna do zámezí. Vždy pak buď hleděno k tomu, aby se užívalo toho slova v pravém smysle.

[54]Očekáváme od učitelstva, že bude konati v tom směru, co na něm jest, ochotně a vytrvale, jsouc si vědomo své povinnosti jak k povolání svému, tak i k jazyku českému.

Ředitelstvu, správám škol a okresním inspektorům školním se ukládá, aby se při návštěvách svých přesvědčovali pečlivě, zachovává-li se výnos ten ode všech učitelů bez rozdílu, a najdou-li někde, že by se tak nedalo, aby příslušnému učiteli připomenuli jeho povinnost. O zkušenostech při tom nabytých budiž ve výročních zprávách sem referováno. Také o výsledcích výnosu toho buď pojata zpráva do tištěné výroční zprávy ústavu.

Za c. k. místodržitele:

C. k. vicepresident: Navrátil.

Naše řeč, ročník 1 (1917), číslo 2, s. 52-54

Předchozí František Táborský: Nedorozumění

Následující Malířovy dojmy a vzpomínky z Ceylonu a Indie

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1