Spojka „krásně“ u Klostermanna

Dr. Josef Šmahel, r. (= Redakce)

[Články]

(pdf)

-

Viděl jsem nedávno film „Pozdní láska“, zpracovaný podle stejnojmenného románu Karla Klostermanna. Rád srovnávám film s románem, a tak jsem se pustil také do čtení tohoto románu Klostermannova. Našel jsem v něm nápadnou syntaktickou zvláštnost ve větách: „…není nijak naším úmyslem zkracovati toto dítě nebo souditi se s ním o dědictví, krásně se nenarodí v manželství“ (I, 230; cituji podle válečného vydání Vilímkova, nedatovaného jako většina knih Vilímkových do převratu). — „Vy dobře víte, že nejsem… z těch, kteří berou pohoršení ze věcí, které… jsou přirozené, krásně za to nemám, že je třeba je vynášeti na denní světlo…“ (II, 52/53) — „Vaše styky s Náhlovskou… týkaly se posud jen vás, a krásně bych je neschvaloval, nepříslušelo by mi plésti se do vašich soukromých choutek…“ (II, 106) — „Nejsi na hlavu padlý, krásně ses tu a tam přenáhlil nebo bez rozmyslu jednal… “ (II, 109) — „Nad Miloše nemá, na toho je jako posedlá, krásně se vedle něho tu a tam i jiný přiživí v její přízni.“ (II, 123/124) atd.

Je na první pohled vidět, že zde příslovce „krásně“ stojí místo připouštěcích spojek „i když, ač(koli), třebaže, kdyby i, i kdy[75]by“ a pod., které se do jednotlivých uvedených vět dají dosadit podle své povahy místo nezvyklé spojky „krásně“.

Vznik této druhotné spojky se dá pravdě nejpodobněji vyložit zkrácením delší spojkové vazby „i kdyby nakrásně, třebaže nakrásně“. Je to asi zvláštnost Klostermannova nebo snad i krajová. Nepamatuji se už, že bych byl jinde kromě u Klostermanna tuto zvláštní spojku našel. Klostermann užívá ve větách připouštěcích ovšem vedle spojky krásně i běžných spojek jiných.

*

Připouštěcí spojku krásně má Klostermann i v jiných svých spisech, na př.: „A přece se staly velký věci a dosud se dějou znamení, který těm věcem svědectví dávají a marný nejsou, krásně (= ačkoli) si je lidi neumějí vyložit,“ prohodila bába. 1909 Mlhy na Blatech 163 (a podob. i jinde v tomto románě). Povídám pořád, žes hodný člověk, krásně tu a tam koho připozabiješ. 1922 Žichovičtí půlpáni 233, a pod. Kott VI. zaznamenal ze Slovanských nár. písní od Čelakovského (II, 12) doklad: „Krásně jsem já dcerka z rodu chudobného, přece chtít nebudu ani si nevezmu mládence každého.“ V materiálu Slovníku jaz. českého (z něho jsou naše příklady čerpány i dále) pak nalézáme i starší doklady literární (pravopis poněkud upravujeme): Kdo by pak ty potažené pravdy pozorně rozvážil, snadno by se domyslil, že i tyto ostatním přiložené pravdy skutečně zaznamenané býti zasluhují, krásně že (v paralelním německém textu stojí wenn gleich) jich jiní katechismusů skládatelové nepřipomenuli. 1777 Kniha methodní 1, 95. Ovšemť nic není, co by více přináleželo k podstatě křesťanského náboženství, než pravost Kristového člověčenství; nic však předce méně, krásně že Lutriánci tomu učí, z čehož by se vyvrácení takového a tak potřebného článku vyvésti mohlo těmi důvody. 1778 Wolf-Bossuet, Vyložení o těch věcech, o kterých rozepře jsou, 13. Krásně, že někdo ne podlé pravidel ctnostným jest, proto však předce vážnosti hoden jest; byť by třebas jen z navyklosti, z žádosti následování jiných aneb jiných méně dokonalých příčin mravným a počestným byl. 1781 Kniha ke čtení 2, 20. Krásně že můj oumysl k psaní toliko příběhů protestantských mě váže, za dobré jsem předce uznal někdy dále se pustiti. 1804 Wolf-Bossuet, Příběhy o změnách církví protest. 1, XVIII (v tomto spisku se spojka krásně že vyskytuje častěji). Variantu krásně že vedle krásně lze snadno vyložiti analogií podle dvojice třeba (třebas) — třebaže.

[76]Původ této sekundární spojky je snad poněkud jiný, než si představuje dr. Šmahel. Máme totiž staré doklady (z 16. a 17. stol.) vět připouštěcích, v kterých je spojka kdyby, byť zesilována příslovcem krásně, na př.: Bych pak krásně od něho přemožen a zabit byl, malou z toho škodu míti budeš. Kron. Tur. I, 9. Byť se pak i krásně hříšníci v pekle skrejti mohli, ani tu ještě spasení není. 1611 Faust (vyd.Zíbrt) 57 (a podob. i jinde).[1] Hojně příkladů uvádí i Jungmann: Byť pak krásně na chvíli před světem nic neplatil (z Rešelia, 1557). By se byl pak krásně v Athenách narodil (ze Závěty, 1607). Byť krásně chtěli, nemohou (z Veleslavína), atd. Podle zápisků prof. Zubatého a podle Kotta můžeme dodati ještě i doklady z Pavla Skály ze Zhoře: Byť i to krásně v moci jich stálo, tedy…; byť krásně i chtěli. Na nepřátely stavů království českého že opravdově dotírati chce, byť je krásně v Jerusalemě najíti měl, atd. Podobné příklady pak najdeme také v dobách pozdějších: I však můžeme podle našeho způsobu blahoslaveni býti, byť se nám krásně něčehož nedostávalo, co jiní vyššího stavu mívají. 1775 Slabikář 59. Činějí-li to (obyvatelé domu), spokojen jest (hospodář) s nimi, třebas by i každý z nich rozličné náboženství měl; nečinějí-li to, nic mu neprospěje, byť by krásně všickni jednověrci byli. 1844 Kollár, Kázně 2, 254. Byť pak krásně díla jiných mistrův snad zdařilejší a stkvělejší byla: tak blízko mi žádné nestálo jako toto, toto bylo dílo národní. 1848 Kollár, Cestopis 1, 82. Což pak myslíš (praví Dobromilová své dceři), že by si tě ten Jagić byl vzal, kdyby taky krásně byl zůstal? 1895 Kosmák, Potkalo ji štěstí 113. Věřte mi, matko, kdyby Duchač po uplynutí smutku o mne se ucházel, že bych mu dala košem, i kdyby krásně prosil a žádných podmínek mi nekladl. 1896 Podlipská, Dvě nov. 39. Nepočítejte, že vážná nějaká strana proti vůli a přesvědčení celého národa půjde s vámi. Kdyby nejkrásněji chtěla, ví, že by se k blízkým volbám učinila nemožnou. 1932 Dyk, O nár. stát 219. Příklady z usu jsou u Kotta VI. s. v. krásně.

Týž smysl mívá ve větách připouštěcích také předložkový výraz na krásně, na př. A kdybych na krásně doma nebyl (= und wenn ich auch nicht zu Hause wäre, Jungmann s. v. krásně). Také ruce a nohy (zabitého Černohorce) neměly na sobě krvavého znamení, a byť i na krásně, poranění končetin nikdy nebývá Černohorci a Hercegovci smrtelno. 1880 Holeček, Za svob. 3, 133. Kdybych se i na krásně změnila, mému [77]muži to neprospěje. 1907 Maria, Joh. Radimská 30. Kdyby prý se (Gusta) na krásně dočkal plnoletosti, ani hodinu prý nebude déle při takovém umořujícím povolání. 1910 Šimáček, Max. strýc (Spisy 18, 9), atd.

Tato hojnost dokladů ukazuje, že je ten způsob vyjadřovací v našem jazyce běžný už odedávna. A v takových připouštěcích větách patrně nabylo příslovce krásně významu připouštěcího, takže se samo mohlo státi spojkou. Postup tohoto vývoje možno si představiti asi tak, že původně mívalo příslovce krásně svůj vlastní význam (= krásným způsobem)[2] i ve větách připouštěcích, t. j. že se říkalo na př. byť krásně (nejkrásněji, sebe krásněji) svítilo slunce, byť krásně mluvil a pod. Tento vlastní význam se však časem stíral, takže se mohlo příslovce krásně užívat i v takových větách, jaké jsme citovali výše. To stírání významu jistě podporovala okolnost, že příslovce krásně vůbec mívá rozličné významy jiné a že se ho v jazyce lidovém zpravidla užívá jinak než ve vlastním významu (podle záznamu v Bartošově Dialektickém slovníku moravském s. v. krásný je podle mínění lidu na Žďársku krásná prý jenom P. Maria; ženské jsou jenom pěkné, hezké). Nejčastěji mívá toto příslovce smysl ironický a může se ho tak užít o nejrozličnějších dějích, na př.: „Jakž je? — zmejlila si se, viď?“ „Krásně zmejlila!“ odpovídala tato (služka vdově) upocené tváře si utírajíc. „Já mám dobré oči.“ Tyl, S poctivostí nezahyneš (Praž. posel 1846, 230). Ty bys nám byl krásně posvítil s tvým nabídnutím. 1848 Němcová, Nár. bách. 7 (Sp. 6, 251). Vida, to jsem se krásně pochlubila (= nepochlubila)! Havlíček-Gogol, Mrtvé duše (Nár. nov. 1849, 769 d). Ten nádenník mi ten záhon svým kopáním krásně rozrejnil! 1859 Doucha - Shakespeare, Caesar 109. Vy jste krásně drželi slib, který jste mi dali (= nedrželi). 1872 Šmilovský, Kmotr Roz. 146. To bych si krásně posvítil! 1883 Šmilovský, Za ran. červ. 92. „Za tebe stále aby mluvila a jednala matka — a té se krásně odměňuješ!“ 1890 Herrmann, U sněd. krámu 3, 89.

Význam nepůvodní, otřelý, ale bez ironického zabarvení má příslovce krásně na př. v těchto větách: Krásně za mne u pánů mazal (otec za syna), ale jeho to nebolí, má čím. 1868 Světlá, Kříž u pot. 91. Jak by byla jiná žena zprávu sousedovu přijala? Ta by byla krásně spustila! 1868 Světlá, Kříž u pot. 236. Moje lože stůl se jmenovalo, s něhožto jsem při každém obrácení se nejkrásněji spadnouti mohl. 1843 Paleček 9, 34: To bych [78]pěkně krásně seděl u kamen. 1895 Rais, Lopota (Sp. 8, 7). Náběh k významu připouštěcímu je pak už v těchto případech: Krásně (k tomu poznámka autorova: „v obecné mluvě tolik co: arci, pravda atd.“) — pijou druzí také — ti dají ale aspoň pokoj, když přijdou domů nasmoleni: náš však dělá dycky melu, že nemáme dětí. 1895 Kosmák, Ženit. 263. Krásně di si — pro mne a za mne si jdi. F. Bartoš v Dial. slov. moravském s. v. krásně (z Třeště). V jižních Čechách se podle zprávy doc. dr. Oberpfalcra užívá příslovce krásně ve smyslu odmítavém: Krásně co je mi do toho (asi = a vůbec co je mi do toho)! Krásně co ti to tady vykládám! a pod.

O zeměpisném rozšíření příslovce krásně s významem spojky připouštěcí nemůžeme zatím říci nic určitého; podle některých známek se zdá, že žije tento usus hlavně anebo snad jen v jižních Čechách. Snad by nám o tom mohli podati naši čtenáři bližší zprávy.

r.

---

[1] Citováno podle excerpt Zubatého.

[2] Anebo snad „docela zřejmě, tak, že to každý může vidět“, jak vykládal J. Zubatý v NŘ. VI, 1922, 141 n.

Naše řeč, ročník 22 (1938), číslo 3, s. 74-78

Předchozí K. B. Jirák, Redakce: O vyslovování českých i cizích vlastních jmen

Následující Ing. Eduard Prandstetter: Čtení matematických značek a výrazů