Časopis Naše řeč
en cz

Poznámky k Příručnímu slovníku jazyka českého

Jiří Haller

[Články]

(pdf)

-

(NŘ. XXI, 1937, 250 n.)

Podáváme další poznámky ke změnám a zvyklostem dnešní jazykové normy, které jsou obsaženy v Příručním slovníku jazyka českého.

[44]Mezi hesly s počátečním písmenem e je mnoho slov, většinou cizího původu, která lze psáti dvojím způsobem. Na př. název policejního úředníka ve starém Římě se píše edil i aedil, stejně jako odvozené od něho jméno edilství, aedilství. Zatmění slunce nebo měsíce se jmenuje eklipsa (podle žena) n. eklipse (podle duše). Příd. jméno k astronomickému názvu ekvatoreál (dalekohled otáčivý kolem dvou os k sobě kolmých) zní ekvatoreální nebo ekvatoriální. Slovo ekvipáž (kočár se spřežením, obyč. přepychový a soukromý) píše PS. také ekypáž. Dvojí tvar má i lékařský termín pro znetvořující zbytnění některé části těla: buď elefantiasis (jméno rodu žen., ale nesklonné), nebo elefantiase (podle duše). Slovesa elektrisovati a elektrovati se od sebe poněkud liší významem: elektrisovati znamená „zaváděti, zavésti elektřinu k pohonu a osvětlování“, v lékařském názvosloví „léčiti elektřinou“ a v přeneseném významu „nadchnouti, uchvacovati“; elektrovati má význam „uváděti v elektrický stav“ a „léčiti elektrickým proudem“. Podst. jméno elektrokatalysa (podle žena) má vedle sebe tvar elektrokatalyse (podle duše); u jména elektroanalysa takového druhotvaru není. Emancipovaná žena se jmenuje emancipovanka nebo emancipovankyně, ale obě ta slova jsou označena za řídká. Jméno emblém (znak, znamení, odznak, symbol) má dvojí výslovnost: emblém nebo amblém. Právnický název dědičného pachtýře, zákupníka zní emfyteut (podle had) nebo emfyteuta (podle sluha). Bývalá nejlepší známka na vysvědčení se jmenuje eminence (podle duše), eminenc (podle meč), archaisticky též eminencí (podle paní). Také titul kardinálů římské církve Eminence má archaistický druhotvar Eminencí. Slova emisar a emisarský mají druhotvary emisař a emisařský, ale vedle těchto dvojic jsou samotné tvary emisařovati, emisařství. Latinské slovo emolumentum (prospěch, výhoda, užitek; gen. emolumenta, podle město) zní v počeštěné podobě emolument (gen. emolumentu, podle hrad).

Stejnoznačná adjektiva endothermický a endothermní znamenají „pohlcující teplo“, na př. v chemickém výraze „endothermická reakce.“ Vedle substantiva encheiridion (příručka, rukověť) je též znění enchiridion. Dvojí tvar má i filosofický termín enthymém (gen. enthymému, podle hrad), neboť se vyskytuje i v podobě enthymema (gen. enthymematu, podle město); příslušné příd. jméno zní enthymematický. Slovo enthusiast (podle had) má druhotvar enthusiasta (podle sluha, nom. pl. enthusiasté); obě ta slova, stejně jako odvozeniny enthusiastický, enthusiasmus, enthusiastka atd., vyslovují se [45]v češtině podle PS. enthuziast, enthuziasta atd. Představený okresu nebo provincie v Řecku a také biskup řeckovýchodní církve jmenuje se eparch (podle had) nebo eparcha (podle sluha). Adjektivum k matematickému termínu epicykloida (druh křivek opisovaných kružnicí) zní epicykloidní nebo epicykloidální. Stoupenec Epikurův se jmenuje epikurejec (značí též požitkáře, člověka milujícího pohodlí) nebo epikurovec, zřídka epikurej nebo epikurec; jméno epikurejčík má jen význam „požitkář, rozkošník“. Příd. jméno zní epikurejský (s významem „vyznávající učení Epikurovo“ i „požitkářský“) a epikurský (= hlásící se k učení Epikurovu). Významem se liší podst. jména epikureismus (= filosofický názor spatřující nejvyšší dobro v slasti) a epikurejství (= požitkářství).

Jméno epopeje má druhotvar epopej (obé podle vzoru duše), zřídka epopeja a archaisticky epopea; akus. sg. zní epopeju nebo epopeu. Podst. jméno epos je rodu mužského a má gen. sg. eposu, zřídka epu. Slovo epruveta (= zkumavka) se píše též eprouvetta. Geografický název, jímž se označuje ústí velké řeky, rozšířené přílivovými proudy, píše PS. estuar n. estuár. Vedle jména rodu mužského etažér a jeho zdrobněliny etažérek se v témž významu (polička, stojánek s několika vodorovnými přihrádkami) užívá jmen rodu ženského etažéra (zřídka) a etažérka. Příd. jméno ke jménům Etrusk, Etrurie zní etruský a etrurský. Francouzské jméno etui (rodu středního a nesklonné) se s týmž významem (pouzdro, schránka) vyskytuje i v počeštěném tvaru etuj (podle duše). Rodový šlechtic athénský se jmenuje eupatrida (podle sluha) nebo eupatrid (podle had). Termíny evaluace (určení hodnoty, odhad nějakého předmětu), evaluační lze psáti též evalvace, evalvační. Dvojí pravopis má také slovo exempce, exemce (vynětí z pravomoci církevní vrchnosti). V odborné terminologii školní se stanice docházková, kam učitel dochází jen občas, jmenuje exkurenční nebo exkurendní. Výraz exequatur (připuštění n. dovolení udělené konsulovi, aby vykonával svou funkci) se píše též exsequatur.

Slovo efemera a jeho odvozeniny (efemerický, efemerida, efemerka, efemerní a j.) píše PS. s krátkým e. Vlastní jméno Eldorádo i obecné jméno eldorádo (místo blaženosti, ráj, zaslíbená země, cíl a pod.) se píše s dlouhým á. Z francouzštiny přejaté slovo elože (chvalořeč, pochvala) je rodu ženského a skloňuje se podle vz. duše. Starý tisk vydaný hollandským knihtiskařem Elzevirem se metonymicky jmenuje elzevir (psáno malým počátečním písmenem). Jméno veselého šprýmaře z německých lidových vypravování Eulenspiegla píše PS. [46]Enšpigl; stejně se píší i odvozená jména enšpiglík, enšpiglovský, enšpiglovství. Složené příd. jméno epickolyrický (na př. epickolyrická báseň „báseň výpravná s lyrickým zabarvením“) se píše dohromady (bez ležaté čárky). Jméno etamin a příd. jméno etaminový se píše s krátkým i; zdrobnelina etamínek í dlouhé. Proti dřívějšímu psaní éter zavádí PS. nyní psaní ether, v slovech odvozených etherický, etheričnost, etherový atd. Také pravopis slova ethika a odvozenin ethický, ethik, ethisovati a pod., dále slov ethnografie, ethnograf, ethnologie, ethnolog, ethnografický, ethnologický, ethnický a pod. se mění; dosud se v nich psávalo t bez h (etika, etnografie atd.). S th se píše i chemický název ethyl a z něho odvozená slova ethylen, ethylnatý, ethylalkohol atd. U hesla eventuální uvádí PS. jen tento tvar s á, nikoli tvar s e (eventuelní); tak je tomu i u slov eventuálně, eventuálnost. Slovo extempore je rodu středního a nesklonné, v starší době se skloňovalo, ale i tu zřídka. Podst. jméno extrém a slova extrémní, extrémně, extrémnost píše PS. s dlouhým é; ostatní slova od toho základu se píší s e: extremismus, extremista, extremistický, extremita.

U jména fading, častého v názvosloví rozhlasovém, je uvedena výslovnost féjdynk. Slova fajans (hliněné pórovité zboží polévané glasurou) a fajansový lze psáti též fajence, fajencový, ovšem s výslovností touž (fajans). Příponu -ař i -ář má lidové jméno fajfkař, fajfkář (kuřák dýmky, výrobce dýmek, ve familiární mluvě kancelářské též = revident). Jména fakt a faktum, významem shodná (= událost, skutečnost, co se stalo, událo), rozlišuje PS. jako Pravidla čs. pravopisu podle tvaru: jméno fakt se skloňuje podle vzoru hrad (gen. sg. faktu, pl. nom. fakty, gen. faktů atd.), jméno faktum podle vz. město (gen. sg. fakta, pl. nom. fakta, gen. fakt atd.). U jména falanx (gen. falangy) se už neuvádí nom. falanga. Název falckrabě má pl. nom. falckrabata (nikoli falckrabové). Hesla familiární, familiárně, familiárnost mají jen tuto podobu; není v PS. tvarů s příponou -erní atd. Slovo fantasta (podle sluha) má vedlle sebe též tvar fantast (podle had); nom. pl. zní fantastové, fantasti i fantasté. Název krále v starém Egyptě farao se skloňuje podle vzoru had (gen. faraa atd., pl. faraové atd.), ale vedle něho je ještě nom. faraon, který má v gen. sg. tvar faraona, v nom. pl. faraoni nebo faraonové atd. Tento dvojí tvar, farao a faraon, má také název, jímž se označuje druh hazardní karetní hry; při tom mívá jméno farao v tomto významu také rod střední, podobně jako třetí útvar tohoto slova, faro (gen. fara). Literární termín farce (útvar středověké francouz[47]ské lidové veselohry, fraška, šprým) lze psáti též fars (gen. farse, podle vz. duše). Ke jménu fasona (vyslovovanému fazona) je expresivní zdrobnělina fasónka. U slov fazole, fazolka se uvádějí druhotvary fazule, fazulka. Jméno ferie (= prázdniny) označuje PS. za archaismus a píše je s krátkým e.

Nezvyklým způsobem je psáno citoslovce fijů, označující hvízdání; místo ů bychom tu čekali spíše ú. Složený výraz značící „filosofický a historický“ píše se jako jedno slovo: filosofickohistorický. Jméno floxista (milovník floxů), doložené z K.Čapka a označené za řídké, má nom. pl. floxisti. Slovo fokker (typ cestovního letadla) se vyslovuje fokr, ale gen. sg. se píše fokkeru. Fonologický termín fonéma má jen tvar středního rodu s gen. fonématu; mužský tvar foném není vůbec uveden. Jméno fontána má vedle sebe též tvar mužský fontán (podle vzoru hrad) v témž významu „kašna, nádrž s vodotryskem, vodotrysk.“ Sportovní výraz football se podle PS. vyslovuje futbol. Slovo fortissimo píše PS. se dvěma s, a to i ve významu adverbiálním (= velmi silně) i ve významu substantivním (= velmi silný, hřmotný zvuk); stejně se píše i příd. jméno fortissimový. Také slova fossil, fossilně, fossilie, fossilní se píší se dvěma ss; vedle toho však lze psáti též fosilie a fosilní. U hesel fotoaparát, fotoarchiv, fotocitlivý, fotočlánek PS. poznamenává, že lépe je užívat výrazů fotografický aparát, archiv fotografií, citlivý na světlo, fotoelektrický článek. Slova fotokomora (= fotografický přístroj, fotografická komora), fotoobchodník (= obchodník s fotografickými potřebami), fotopapír (= fotografický papír) a fotoreklama (= promítání fotografované reklamy v biografech) nejsou slova spisovná, nýbrž náleží do obchodního slangu. Slovo foyer (ve výslovnosti foajé) je buď rodu středního a nesklonné, nebo rodu mužského a skloňuje se podle vzoru hrad (gen. foyeru, vysl. foajéru, atd.).

Jazyk francouzský se jmenuje francouzština nebo franština; výrazy frančina a frančtina označuje PS. za zastaralé. Pomnožné jméno německého kraje kolem Norimberka, Bayreuthu a Würzburka Franky se skloňuje jako jméno Rakousy: gen. Frank, dat. Frankům, lok. ve Francích atd. Příslušné příd. jméno zní franský; méně správně se místo toho píše francký. Vedle jména ženského rodu freska (malba na čerstvé omítce) je ještě jméno středního rodu fresko s týmž významem; gen. pl. u obou těch jmen zní fresk i fresek. Slova frisér, frisérka, frisérský, frisérství, frisírovati, frisura atd. lze psáti též se z: frizér, frizérka atd. Jméno frontispice se v nom. sg. píše též frontispic [48]a v obou případech se vyslovuje frontyspis; gen. sg. se píše frontispicu a vyslovuje se frontyspisu. Lékařský termín fthise (tuberkulosa vnitřních orgánů, zejména plic) má vedle tohoto tvaru podle vzoru duše ještě tvar fthisa, který se skloňuje podle vzoru žena. Slovo fůra má skloňování dvojí: buď ve všech pádech zachovává ů (sg. instr. fůrou, pl. gen. fůr, dat. fůrám, lok. fůrách, instr. fůrami), anebo je mění v o s sg. instr. forou a v pl. gen. for. U slov fisharmonika, fisharmonium dává PS. přednost psaní fysharmonika, fysharmonium.

Naše řeč, ročník 22 (1938), číslo 2, s. 43-48

Předchozí Ing. Eduard Prandstetter: Čtení matematických značek a výrazů

Následující Vladimír Šmilauer: Výklady slov

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1