[Drobnosti]
-
Najíti původ nebo dokonce původce takovýchto rčení bývá velmi nesnadné a často zcela nemožné; čtenář Naší řeči má názorný doklad toho v anketě, která se před lety rozvinula kolem rčení „jsem z toho jelen“. Proto s povděkem otiskujeme zajímavou zprávu, kterou nám o původu rčení „o sto šest“ podal pan řídící učitel v. v. Ladislav Malý z Příbramě, ovšem s nutnou výhradou stran její konečné platnosti: »R. 1880 jsem se přel s přítelem K., že děvče, do jehož očí se zadíval, nikdy nezíská. Kolega se se mnou vsadil, že do sv. Jana Nepomuckého bude ta dívka jeho. Měl na to času od 29. ledna do 15. května, tedy celých sto šest dní. To jsme si často připomínali rčením, že jde „o sto šest“, a některý z kolegů je brzo zanesl i do vtipů Humoristických listů. Odtud se pak rychle rozšířilo do obecného usu, třebas tehdy nikdo nechápal první a vlastní význam těchto slov. Dnes je to rčení všeobecně známé.« Ověří-li se tato zpráva pana říd. uč. Malého, poskytne velmi řídký a vzácný příklad, jak se rčení běžné toliko jednotlivci může rozšířiti po celém území jazyka.
Naše řeč, ročník 21 (1937), číslo 9-10, s. 282
Předchozí Cennina
Následující Jan Kubišta: Skloňování mužského příjmení „Maria“