Výklady slov
Vladimír Šmilauer
[Články]
-
(Ostatek)
10. Konečně musíme vytknouti několik omylů, z nichž zvláštního nějakého poučení čerpati nelze, leda zcela obecné, že pořízení takových etymologických údajů je věc hodně choulostivá, při níž se velmi lehko klopýtne.
Kamp, výřez v trámu, který se vkládá do dlabu, je prý slovo latinské. Ale už Jungmann, Matzenauer a Kott udávají správnou etymologii: německé slovo Kamm, které má starou (středohornoněmeckou) a dialektickou formu kamp. S latinským campus, na něž se [258]patrně myslilo, souvisí naše zákampí a Kampa, ať už přes italštinu nebo přímo.
Kanibal je ovšem slovo původu španělského, ale ve španělštině není z indičtiny, jak nás přesvědčuje tiskařský šotek, nýbrž z indiánštiny: Karaibové na Malých Antillách dali jméno všem lidojedům. Běžný tvar tohoto jména je caribal (hrdinové); vznikl-li tvar kanibal přikloněním k španělskému can, pes, nebo (Gran) can, Velký Chán (Kolumbus myslil, že se dostal do země Velkého Chána), nebo je-li základem dialektická forma indiánská s n, nevíme a pro nás to důležité není.
Další obměnou tohoto jména vzniklo snad jméno Kalibana v Shakespearově Bouři.
Kapriola nepochází z italského capriolo, srnec, nýbrž, jak již rod a zakončení ukazuje, z capriola, kozlí skok, potom skok vůbec.
Kartouza, kartuziánský klášter, není z italštiny. Základem je tu místní jméno. Zpravidla se toto jméno spojuje s názvem Grande Chartreuse u Grenoblu, kde až do r. 1903 byl hlavní klášter kartuziánský. Podle Littréa bylo však toto místo pojmenováno až podle kláštera a základ je v názvu osady Chatrousse (Catorissium, Caturissium) též v Dauphiné.
Kasino je prý z francouzského cassine, italského cassina. Ale není takového slova ani francouzského, ani italského. Slovo kasino se svým zakončením (-o) hlásí zřetelně k původu italskému: je to slovo casino ke casa, dům. Do jižního Německa pronikalo přímo z Italie od konce XVIII. stol.
11. Při mnohých heslech nenacházíme etymologické poznámky vůbec, třebaže jde o přejaté součásti naší slovní zásoby a jejich původ by měl býti vyložen.
Doplňujeme zde tyto scházející případy, podávajíce vedle výkladu o vzniku slova stručné zařadění v té formě, v jaké by podle našeho názoru měla býti v slovníku: kába, svatyně v Mekce; z arabského kabah, čtyřhranný dům: VI. arab.;
kabar, druh přežvýkavce; zavedeno Preslem podle ruského kabarga, vzatého z tatarštiny: IX. Presl z rušt. (tat.);
kadmium, prvek pojmenovaný r. 1817 podle nerostu kadmie (kalamínu); ten pak má jméno zakladatele Théb Kadma: I. chem. z řečt.;
kaholka, druh kachny; přejato Preslem z rus. kagolka; kaik, člun; nesouvisí s eskym. kajak, nýbrž je z tur. qajyg: VI. tur.;
kainit, draselná sůl; jméno utvořil 1865 C. F. Zincken z řeckého χαινός, kainós, nový (je i v slovech pliocén, neocén); I. min. z řečt.;
[259]kakadu je podle původu slovo malajské (kakatuwa); do Evropy se dostalo přes holandské kakketoe: VI. mal.;
kakao přinesli z Ameriky Španělé; základem je mexické slovo (nářečí nahuatl) cacauatl: VI. indián.;
kaktus není však slovo americké, jak by bylo možno se domnívati; je to řecké χάχτος, káktos, jež označovalo původně na Sicílii španělský artyčok (Cynara Cardunculus); Linné rozšířil původní význam na celou čeleď, vyskytující se hlavně v Mexiku a Jižní Americe: I. bot. z řečt.;
kalamajka, lidový tanec, z ruského kolomyjka podle města Kolomyje: IX. lid. z rušt.;
kalandr; jako význam se udává „hladicí válec na papír a tkaniny: válcový lis; lid. = zábradlí“. Je to změtení dvou slov zcela rozdílného původu, významu, ba i formy: a) jedno je odb. termín kalandr, hladicí válec, německy Kalander a Glander, z francouzského calandre, vzniklého z vulgární formy (calendra) řeckolatinského cylindrus, válec: II. fr. techn.;
b) druhé je lidové slovo klandr (ne kalandr), zábradlí, převzaté z německého Geländer; slovo toto je v němčině původní a souvisí se středohornoněmeckým lander, tyčkový plot: VIII. lid. z němč.,
kalandra, pták, patrně z italského calandra, ev. středolatinského calandra: I. střlat. zool.;
kalesa je z německého staršího Kalesse (dnes Kalesche), převzatého z polštiny (němečtí etymologové odvozují toto slovo z češtiny, ale přízvuk na druhé slabice svědčí pro původ polský, právě tak rozšíření slova); v češtině je ovšem slovo kolesa staré: VIII. české s něm. vlivem;
kalfatrovati, těsniti štěrbiny lodních boků, je slovo u všech námořních národů známé (v angličtině už zastaralo); původem je to slovo středomořské, obyčejně odvozované z arabského kalafa: III. arab.-it.;
kalium (k tomu kalinit) je latinisované arabské kali, potaš, jež se s členem objevuje v jménech alkalie, alkalický: I. chem. z arab.;
kalmuk, druh látky; z národního jména Kalmuk = Kalmyk: VIII. asi přes němč.;
kaloň, podřád letounů, pochází z malajského (javského) kalong: VI. mal.;
kambala, druh ryby, bylo přejato Preslem z ruštiny; IX. Presl z rušt.;
kamcha, hedvábná látka (u Jiráska, zastar.), přišla k nám přes polštinu z turkotatarštiny (Bruckner 215): VII. turtat.;
kamilky, heřmánkový odvar, je přejato z němčiny, kde Kamille vzniklo zkrácením z francouzského camomille, latinského camomilla; ne[260]souvisí tedy nijak s osobním jménem Kamil, jak by se zdálo podle zařadění: VIII. lid. z němč.;
kanárek pochází z Kanárských ostrovů, jejichž latinsko-španělské pojmenování (insula Canaria) má za základ slovo canis, pes (podle velkého druhu psů tam žijících): III. špan.;
kančil, rod přežvýkavců, z malajštiny: VI. mal.;
kančuch, častěji kančuk, karabáč, přes polské kańczug, kańczuk, ev. maďarské kancsuka, z turečtiny: VII. tur.;
kandík, rod rostlin; Presl převzal z ruského kandyk, kde je původu severotureckého: IX. Presl z rušt. (tur.).
kantár, druh udidel; přes maďarské kantár z turečtiny; VII. tur.-maď.;
kapce, houněná obuv s holínkami; Berneker I, 484 je pokládá za temné; K. Katona Lajos v Magyar nyelv 27, 1931, 126, soudí, že je to slovo turecké (kapsak), které se přes maďarské kapca dostalo do jazyků slovanských: VII. tur.-maď.;
kapkan, přístroj k lapání škodné; bylo v XIX. stol. — Jungmann ještě nemá — převzato z ruštiny, kde je původu tureckého: IX. rus. z tur.;
kaplan; z církevně latinského capellanus: I. círk.;
karb, karba, truhlík na hašení vápna; karbovati, míchati vápno; z německého gerben: VIII. technol. z němč.;
karbovati, vroubkovati chléb; z německého kerben: VIII. technol. z němč.;
karburace, nasycování plynů; francouzské carburer ke carbure, karbid: II. fr. techn.;
kardanový hřídel; ze jména italského matematika XVI. stol. Cardana: I. fys. podle osob. jména;
kariola, lehký dvoukolový kočár, z francouzského carriole (patří k základu carrus, z něhož i mnohá jiná pojmenování vozidel): I. fr. dopr.;
karmín pochází z vedlejší formy italského carmesino (z čehož karmazín), carminio: III. arab.-it.; možné je ovšem i zprostředkování francouzské;
kartoun nesouvisí nijak s karton, jak by se zdálo z odkazu; je to všeevropské slovo (angl. cotton, něm. Kattun, středohornoněm. cottun, hol. kattoen, fr. coton), které přes italské cotone vede k arabskému kutn, bavlna; r v českém slově vzniklo asi lidově etymologickým spojením s karton: III. arab.-it.
kartouzek, druh hvozdíku, z latinského Dianthus Carthusianorum: I. lat. bot.;
kastor, chlupatý klobouk; v XVII. a XVIII. stol.; původně zhotovován z bobří kožišiny (lat. castor): I. lat.;
[261]kasuár, rod ptáků pštrosovitých; z malajského kasuwari přes holandštinu (casuaris); VI. mal.;
kašulírovati, lichotiti; lidové převzetí stejně zlidovělého německého kascholieren, kaschelieren, vzniklého z francouzského cajoler: II. fr.-něm. společ.;
kaučuk, z jihoamerického (peruánského) cahuchu přes francouzské caout-chouc: VI. indián.;
kaviár z italského caviaro, caviale původu celkem nejistého (je v turečtině, ale není jisto, kde je původnější): III. it.;
kavyl, travina, je Preslovo převzetí z ruského kovyl: IX. Presl z rušt.;
kazak je nové převzetí francouzského casaque: II. fr. oděv.;
kazamír je, jak se zdá, z německého druhotvaru ke Kaschmir, t. j. Kasimir (angl. cassimere a kersey-mere, it.-špan. casimiro): VIII. lid. z němč.
12. Když jsme nyní opravili a doplnili výklady slovníku (nerozmnožujíce ovšem počet hesel v něm uváděných), můžeme roztříděním všech přejatých slov do kulturních okruhů vypočtených pod č. 3 demonstrovati, jak je asi složen náš slovník a jak se jeví čtenáři slovníka po etymologické stránce úplného a přesného.
Okolnost, že je zpracován jen malý výsek slovníka, způsobuje sice, že se všechny detaily nemohou náležitě uplatniti, dá však zato možnost, aby se mnohem výrazněji uplatnily rysy hlavní.
I. OKRUH ŘECKOLATINSKÝ
Uvnitř jednotlivých významových skupin třeba tu aspoň přibližně tříditi slova podle stáří a oddělovati i slova latinská od slov řeckých (jichž užívání charakterisuje některé významové skupiny zvláště novější, na př. novověkou terminologii lékařskou, chemickou atp.).
1. Církev:
a) kalich; kaple; kardinál, kanovník, kapitula, kaplan, kantor;
b) kamillián, kapucín, karmelitán, kartuzián (kartouza); kalkant;
c) katedrála;
d) katolík, katech- (-ese, -eta, -umen, -ismus), kánon, kanonisace;
e) původně liturgické termíny: kapuce, karkule, kapsa.
2. Správa, právo, kancelář:
a) kastelán, kamera, katastr, karence;
b) kaluminie, kastigaoe, kasace; kapitulace, kauce, kavent, kavírovati, kautela;
c) kancelář, kancléř (přes němč.), kalendárium > kalendář, kapitola, kasírovati (přes němč.), kaligrafie, katalog.
3. Škola:
kandidát, karcer, kalamář; katedra; kakabus (ze studentské řeči?).
[262]4. Stavitelství, obchod, výroba:
a) kastel, kaštel; kanelace, karyatida; kanalisace; b) kalkul (-ovati), kapitál; c) kastor.
5. Přírodopis:
a) kalandra; b) kapary (ital.?); kartouzek, karafiát (ital.?), kaštan; kaktus; c) karbunkul, karneol, kalamín.
6. Vědy duchovní:
a) kasualismus, kasuista; kalamita, kapacita; kaptace; b) kanonika, kategorie, kat’exochen; kalokagathia, kalobiotika, karakter.
7. Literatura, umění:
a) katastrofa (v dramatě), katharse, katalektický, katachréza, kallilogie; b) kaustika; c) kakofonie.
8. Lékařství a lékárnictví:
a) kalva, kanál, kastrace; kapsule; b) karcinom, karditis, katar, katalepsie, kataplexie; katheter, kardiograf.
9. Novověké vědy přírodní:
a) zool. kalliope; b) bot. kambium, karpologie; kamelie (z osobn. jména); c) min., chem. kadmium, kalium (z arabsk. základu); kainit, kalcit, kasein; karb- (-id, -ol), kalomel; kalcifikace, kalcinace; kapilára; d) fys. kardanový (z osobn. jména); katoptrika, kaleidoskop; kalorie, kalorescence, katoda; e) geol., geogr. karbon, kataklysma, kambrium (z místn. jména); katarakt, kartograf.
10. Novověká technika a průmysl:
karborundum; kalodont.
II. OKRUH FRANCOUZSKÝ
A) Starofrancouzský
kapalín, kabřinec (?).
B) Novofrancouzský
1. Správa: kanton, karanténa.
2. Vojenství: kavalerie, kádr, karé I.; kadet, kanonýr, kaprál, kamarád, kasárna, kantina, kanon (it.?), karabina, kalibr, kampaň, kantonovati.
Jezdectví: kalup, karé II., kariéra.
3. Společnost: kavalír; kašulírovati, kaprice; kanálie.
4. Stavitelství, bytové zařízení, ozdobné zahradnictví: karnýs (přes němč.), kandelábr, kabinet; kanape, kaseta; kaskáda.
[263]5. Oděv: kaput, kamizola, kapižon, kašket; kazak (XX. stol.); kanafas (přes němč.), kanava, káro; karnýr, kaloun.
6. Kuchyně: kandis, kandovati, karamel; karotka, karé III.; kastrol.
7. Zábavy a umění: kavalkáda, karusel, kadrila, kankán (XIX.), kastaněty (z špan.); karambol (špan.?); káro, kaput; karton, karikatura, kartuš; kamej, kašírovati; kalambur, kabaret (XIX.).
8. Doprava: kariolka; kabotáž, kabina.
9. Technika XIX. a XX. stol.: kamion, kapota, karoserie; karburace, kalandr.
10. Jiné: kamelot, kalk (linguist.), kap (geogr.).
OKRUH STŘEDOMOŘSKÝ
A) Vlivy italské
1. Politika: karbonářství.
2. Vojenství: kasematy, kanon (fr.?), kartáč, kavalec.
3. Společnost: kasino.
4. Stavitelství atp.: katakomba, kampanila, kanál, katafalk.
5. Oděv: kabanice, kazajka, kalhoty; kalabréský.
6. Kuchyně: kapusta, karfiol, kaviár; karbanátky.
7. Zábavy a umění: a) hudba: kapela, kápo, kastrát; kantáta, kantilena, kasace; kadence; kalafuna; b) zábavy: Kalupinka, karneval, karty; kapriola.
8. Doprava: kareta; kapitán.
9. Obchod a peněžnictví: kasa.
B) Vlivy španělské
1. karlista, kamarila; 4. kanárek; 7. kancion, karambol (fr.?), kastaněty (fr.?).
C) Vlivy arabské, prostředkované hlavně italštinou
4. karafa; 5. kartoun, karmín, karmazín; 6. kapary (i lat.), káva; kandity; 8. kalfatrovati; 9. karát; 10. materie: kali, kafr.
IV. OKRUH ANGLOSASKÝ
Anglickou formu má indiánské kanoe, anglický význam kartel a kabel (podmořský); z angličtiny asi u nás i kaperství.
V. VLIVY OSTATNÍCH ZÁPADNÍCH NÁRODŮ
Německé: kaiserismus; holandské (?): kajuta.
A) Místně vázaná slova blízkého Východu
Arabské: kába, kalif, kantar; turecké: kadi, kaik, kavas (národně vázané hebrejské: kabbala).
B) Ostatní Asie
Perské: karavana; indické: kaliko, kašmír, kasta (význam; slovo vlastně portugalské); malajské: kaloň, kančil, kasuár, kakadu; katechu; čínské: kaolin.
C) Amerika
Severní (eskymácká): kajak; střední (karaibská): kakao, kampeškové dřevo, kanoe; jižní: kajman, kaučuk.
VII. OKRUH VÝCHODNÍ (turkotatarský a maďarský)
2. karabela; kantár; kaučuk, karabáč; 5. kaftan, kalpak, kamcha, kanduš, kapce; dále: kalika.
VIII. SLOVA NĚMECKÉHO PŮVODU
A. Stará (zdomácnělá): kacíř; kamzík, kapoun; kaldoun; kašna, kára, kantnýř, kachel, kartáč (?); kabela.
B. Mladší řemeslná: kalfas, kamp, kapsle, karba, karbovati, kartovati, kalesa (formou).
C. Lidová: kamrlík, katr, (klandr), kastlík; kajzrrok; kamilky, kalmus; kapírovati.
D. Židovská: karban, kapóres.
IX. SLOVA JINOSLOVANSKÁ
A. Ruská: lidové kalamajka; umělá přejetí v XIX. stol. zool. kabar, kaholka, kambala; bot. kandík, kavyl; kapkan (tuto kategorii třeba udržeti, třebas slova zde uvedená jsou většinou původu turkotatarského a mohla by býti zařaděna do skupiny VII.); slova místně vázaná: karaul, katorga.
B. Polské: karle (?).
Nezařaděna zůstala etymologicky ne dost jasná slova kacabajka, kacafírek, kahan, kajka (= kahajka).
13. Nedostatky, které jsme zjistili v etymologických výkladech Slovníku jazyka českého, jsou způsobeny tím, že nemáme dosud úplného a důkladného slovníku etymologického, z něhož jinde podobná slovníková díla mohou podávati jen výtah. Jen jako na ukázku máme zpracována prof. Jankem v ČMF. hesla „a-argyna“ a „fába-fajks“ tak, jak bychom chtěli mít slovník celý. Co jinak v naší literatuře je, je velmi kusé, hodnoty hodně různé a většinou zastaralé (to platí zvláště [265]i o Matzenaurových Cizích slovech z r. 1870, knize na svou dobu znamenité). Je tedy nezbytně nutno obraceti se při podobných pracích k literatuře cizí. Tak se nedalo a litujeme zvláště živě, že nebyl vzat v potaz ani velmi přístupný slovník Bernekrův, jehož použitím by se bylo zabránilo mnohému omylu a neúplnosti (na př. při slovech kafr, káva, kalhoty, kantár, kantnéř, kapoun, kapusta, kára, karas). Berneker ovšem neprobírá slova cizí úplně a musíme jej doplňovati etymologickými slovníky cizími (německým Klugovým a Weigandovým, francouzským Hatzfeldovým-Darmesteterovým, Gamillschegovým a Blochovým, anglickým Murrayovým, polským Brücknerovým atp.), jakož i literaturou speciální.
Trvalou potíží při tom ovšem zůstává nedostatek českých historických slovníků, které by umožnily slovo přesně datovati. Časové pole slovníku Gebaurova — ostatně nehotového a v části dosud vydané ne zcela úplného — končí se právě v době, kdy k nám mocně začínají pronikati slova novověkého evropského slovníku; Jungmannův slovník pro cizí slova nedostačuje; novodobý český slovník (od r. 1780) je dosud zaklet do tisíců abeced v kanceláři Slovníku jazyka českého a slovník 1580—1780 je vůbec už jen nesmělou naší touhou. Nejvíce vlastně ještě poučí slovník Kottův.
Přes tyto potíže by se však neměl žádný slovník všímající si etymologie vzdáti toho, aby aspoň zhruba dané slovo neurčil časově. Jen tím se nám podaří naznačiti, že je velmi podstatný rozdíl mezi dvěma slovy německého původu: kára a kajzrrok, mezi slovy z řečtiny: kabát a kalodont, mezi latinskými: kalich a kalcifikace.
A neváhal bych takové časové rozvrstvení provésti i u domácí zásoby slovní. Souhlasím plně s tím, že se u těchto slov neetymologisuje: udati indoevropský kořen našeho slova, vypočítati jeho příbuzenstvo, pro laika většinou málo srozumitelné, nemá pro ty, pro něž je slovník určen, velkého významu. Ale co by se doporučovalo, bylo by určiti, jde-li o slovo indoevropské, nebo o slovo jen slovanské (přejetí do praslovanštiny), jen západoslovanské, jen české, a tu, zda je takové slovo staré nebo nové.
14. „Slovníku jazyka českého“ patří zásluha, že se první pustil do obtížného úkolu, osvětlit etymologicky cizí složky našeho slovníku. Vytýkajíce nedostatky tohoto pokusu — jistě ne malé —, jsme vedeni snahou ulehčiti práci těm, kdož budou následovati na cestě „Slovníkem“ ražené.
Naše řeč, ročník 21 (1937), číslo 9-10, s. 257-265
Předchozí Jiří Haller: Poznámky k Příručnímu slovníku jazyka českého
Následující Jiří Haller: Rabíndranáth Thákur
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1