Kalamajka

Augustin Jar. Doležal

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Josef Lada: Kalamajka. Řikadla a drobné příběhy. Knihovny Do života (řídí B. M. Klika a Ladislav Koubek) sv. XIV. Nákladem Družstevní práce v Praze. 1936. Stran 50, cena 26 Kč.

Jako autor je na desce knihy i na titulním listě uveden sice Josef Lada, ale Lada — zdá se — je autorem jen výtvarné části. Autor části slovesné není v knize uveden — jen vzadu (v tiráži) je poznamenáno, že »na textu spolupracoval« (správně česky se mělo říci »o textu také pracoval« nebo »prací o textu se účastnil i«) Jaroslav Hašek. Je-li však ta kniha nazývána Ladova Kalamajka, není to nic nesprávného, poněvadž je to knížka především obrázková: v jejích 24 Ladových obrázcích je její těžiště, třebaže tyto obrázky nezabírají ani polovici stránek. Známý a šťastný náš karikaturista v ní zobrazil skoro dva tucty řemeslníků i jiných lidských povolání a k jeho veselým obrázkům dílem vybral, dílem udělal (upravil, hlavně z lidové poesie) autor (či snad autoři?) slovesné části několik veršů, vztahujících se k obrázkům. To je na 1. stránce každého listu. A na 2. stránce mají malí čtenáři (jimž je Ladova knížka určena) čtení: skoro vždy dvě vtipné, veselé povídky, žerty, anekdoty (i historicky [62]motivované), které rozesmějí děti právě tak jako veselé obrázky Ladovy. A poněvadž většina těch příběhů, odhalujících lidské slabosti, nectnosti nebo i jen hloupost, má zdravé mravní jádro, neváháme uznati, že Ladova Kalamajka je velmi dobrá knížka pro menší děti-čtenáře. (Nasvědčují tomu i větší typy, jichž bylo při sazbě užito.) Malíř i autor slovesné části udělali knížku, po které děti jistě rády sáhnou, kterou i s chutí přečtou a která je způsobilá vzbuditi u menších čtenářů lásku ke knize a chuť ke čtení. A to je konec konců úkol dětské knížky.

Kalamajka není vlastně novinka. Prvé její vydání vyšlo krátce před válkou (v Ústředním [soc. dem.] dělnickém nakladatelství), ale už léta bylo rozebráno. Družstevní práce tím, že vydává nyní tuto knížku znovu, koná dobrý čin.

Z tiráže se dovídáme, že toto nové vydání knížky bylo překresleno. Vidíme v tom péči nakladatelovu, aby byla výtvarná stránka knihy zlepšena. Litujeme proto, že touž péči nevěnoval nakladatel (nebo redakce knihovny, v níž tato kniha vychází) i její slovesné části, třebaže hrubších výtek v tom směru nemáme. Takto se nám práce vydavatelstva jeví jednostranná: obrázky jsou překresleny (tedy zlepšeny), ale text byl otištěn snad beze změny, protože jeho nedostatky nacházíme i v tomto novém vydání.

Řekli jsme, že nemáme hrubších výtek proti jazykové stránce této knihy. Že redakce jinak konala svoji práci v tom směru pečlivě, je vidět z toho, že jsme v celé knize našli jen čtyři tiskové omyly: Když přišly do města 6 (dráteníci!), — „Vidím 6 (m. „vidím — zbytek přímé řeči), — chceteli 25 (o řádek výše spr. smím-li), — a rád.“ Tak 34 (m. rád. „Tak). To je jistě minimum. Protože jsme však toho přesvědčení, že kniha pro mládež, má-li čtenáře i jazykově vzdělávat, má být pokud jen lze bez chyby, byli bychom si přáli, aby byl text před sázením přečetl a opravil někdo, kdo se vyzná v pravopise a v mluvnici.

Především máme výtky co do větného pořádku slov. Je pravda, že je český slovosled dosti volný, ale je také pravda, že nic snad nečiní náš spisovný jazyk tou měrou nečeským, jako nečeský pořádek slov. V Kalamajce jsme našli věty, v nichž je nesprávně položeno zvratné zájmeno v přísudku vyjádřeném zvratným slovesem po ruském způsobu nazad, za sloveso (Napoleon rozhněval se kdysi 6 m. N. se kdysi rozhněval, Jeden…. vydal se na cestu 10 m. Jeden… se vydal na cestu, Paní kantorová dala se do smíchu 14 m. P. k. se dala do smíchu, Čimický truhlář zaslíbil se čertovi 38 m. Č. t. se zaslíbil čertovi), dále věty, v nichž zvratné, nepřízvučné zájmeno je položeno daleko od počátku vedlejší věty a sloveso mnohdy stojí po německém způsobu na konci (spadl se tak, že už nemohl si lehat [63]do vantroků 12 m. že si už nemohl lehat, zavolal druhého, aby ten obrazu se obdivoval 26 m. aby se ten obdivoval, když vtom… ozvalo se:… 14 m. když v tom se ozvalo).

Větší množství chyb je v interpunkci. Řádná, správná interpunkce má zvláště v knize pro mládež veliký význam: napomáhá porozumění textu a učí dále také správnému čtení. Naše kniha chybuje tu hlavně v tom: 1. Nedělá čárku tam, kde spojka a nemá smysl slučovací, ale odporovací nebo výsledný: máte inštrumenty (,) a nehráte 13, Jeho soused chodil také na ryby (,) a (= ale) ten měl štěstí 22, Celé roky na tom pracoval (,) a (= ale) nepovedlo se mu to 42; Boháč měl velikou radost (,) a (smysl výsledný) dal chudákovi ještě dvanáct grošů 10, Já zapískám (,) a klobouk zase přiletí 24, Tatínek zapískal (,) a klobouk v tu chvíli seděl zase Karlíčkovi na hlavě 24, když se moucha nehýbala, chtěl ji chytit do ruky (,) a tu teprv zpozoroval 36, On se už nevrátil (,) a pikulík se někde ztratil 44, Uřízl jsem mu kus masa, dal mu napít piva (,) a teď to cítím tady 46. 2. Nedělá čárku, kde je nutná, aby v souvětí náležitě oddělila větu vedlejší od hlavní nebo vedlejší větu vloženou: aby viděli (,) jak kůň žere raky 12, velmi se rozzlobil, že moucha chce mu obraz znečistit (,) a chtěl ji zahnat kapesníkem 26, vítr přirazil dvířka u kočáru (,) než vyjel (,) a… 28, Nebyl tuze chytrý (,) jak ukazuje tato příhoda 28, a teprve (,) když boty roztrhal, podařilo se mu… 30, vzali mu vše (,) co měl (,)… 32, mlsat můžeš u mne (,) co chceš 34, aby ho očistil (,) hodil ho do rybníka 45, Hrabě dal donésti k Jakubovi (,) co si přál 48; Sedlák svolil (,) a když rozloupl kouzelník vajíčko 18, Šel smejčit komín do mlýna (,) a když šel kolem vozu 24, Druhý malíř obraz chválil (,) a když jeho přítel poodešel 26, Seděl na kozlíku (,) a když slyšel, že atd. 28, Obchodník se schoval do kajuty (,) a když už dlouho bouře trvala 30, truhlář zaslíbil se čertovi (,) a když pak vypršela lhůta 38, Toto obchodování se jim tuze líbilo (,) a než došli do města, atd. 44. 3. Dělá čárku tam, kde je nejen zbytečná, ale i nesprávná: Jeden švec dělal sedmimílové boty, a byl za to velmi pronásledován 16, truhlář dal (čertovi) ohon do svěráku, a ohon mu ohobloval 38 (spr.… do svěráku a ohobloval mu jej), rostou mi tu na záhonku, povidlové koláče 47. Ve větě: Věděl, že za týden bude mít mlsání dost, a že mu kus pečeně bude pak stokrát milejší, než nejkrásnější krém 34 jsou čárky za slovy dost a milejší nesprávné: prvá proto, že spojka a za ní spojuje dvě vedlejší věty souřadné, druhá pak proto, že za ní nenásleduje úplná věta, nýbrž jen větný člen. Čárku za slovem nehoda ve větě: Jednou se mu stala nehoda, spadl se stolu do kapsy hostova kožichu a host ho odnesl, nic nevěda 44 bylo by lépe nahraditi dvojtečkou, poněvadž to, co za ní následuje, obsahuje vysvětlení (jaká to byla nehoda).

[64]Za rozkazovací (přácí) větou píšeme vykřičník, ne tečku: Zahrejte mi na tu basu, rozveselte všecku chasu! 13, Buď, Honzíčku, jak ten cukrář, dělej samou dobrotu! 33. Rovněž za větou zvolací má být vykřičník — tečka nestačí: „Spaste duši,“ vykřikl kantor, „už nás strašidlo má!“ 14. Jaké však bylo jeho leknutí, když kočár byl prázdný! 28. „Ach, to byl perný kus práce, pane mistr, co jste mi uložil! 28. To jste měli tenkrát vidět Vaška! 34. „Ale to ti povídám,“ řekla maminka, „ať se rozdělíš s ní spravedlivě!“ 40. A po otázkách, i zvolacích, má být otazník: … a tu on jednoho dne vzdychl: „Jak jsem chtěl, já blázen, panovat tolika lidem, když ani těch pár hodin nemohu srovnat?“ 42. Po každé ráně vykřikl chalupník: „Kam jsem dal hlavu…?“ 46.

V slovesných výrazech natáh 41 a ulít 43 mělo být odsutí -l naznačeno apostrofem.

Nesprávný pořádek slov a vadná interpunkce jsou chyby, které se v Kalamajce vyskytují často, hromadně. Ostatní nedopatření, týkající se pravopisu, tvarosloví, skladby a slovníku, vyskytují se ojediněle. Podáváme snad úplný výčet jich: rožmberský rybník 10 (spr. R—), Šalamoun 22 (spr. Šalomoun), nakonec 16, 46, 50 (spr. na konec), zatěžko 46 (spr. za těžko); vynášeli z něj (z domu) ne- 12 (l. klapot mlýna n. když neslyšel mlýn klapat), vynášeli z něj božtíka 50 (spr. z něho), mně 20, 40 (l. mi, bez důrazu!); hrozinky 48 (dvakrát — spr. rozinky), celé roky, dva roky 42 (l. celá léta, dvě léta), příslovce více položeno zbytečně („Vidím, že už nejste více mým přítelem.“ 6), tu m. tam 43 (je tu [l. tam] vydán mnohé nehodě), subst. pomocí užito jako předložky s gen. 16 (pomocí těchto sedmimílových bot uteklo četníkům mnoho lidí), ač bylo snadno vyjádřit se jinak, správněji (na př. v těchto sedmimílových botách), napadlo mu jednou 22 (l. napadlo ho), co si přál 48 (l. čeho si přál), celé roky na tom pracoval 42 (spr. celá léta o tom pracoval).

Aby malému čtenáři text co nejvíce přiblížil, užívá autor slovesné části knihy místy tvarů nespisovných, hovorových. Čtli jsme v ní tyto nespisovné tvary: Pastejřovic 5, mlejnek 11, smejčit 24, dobrýtro 31, po tom mým mase 46, šnoblík 37. Nevytýkáme to, jen konstatujeme.

Napsali jsme na začátku, že nemáme hrubších výtek proti jazyku Kalamajky. Chyby, které jsme vytkli, naše prvotní tvrzení dosvědčují. A přece bychom si přáli, aby tak pěkná knížka, jako je Ladova Kalamajka, byla bez vady, jen proto, že je to kniha pro mládež. Dobrá česká kniha pro české děti má být dokonalá i po stránce jazykové.

Naše řeč, ročník 21 (1937), číslo 2-3, s. 61-64

Předchozí Jistebský či jistebnický?

Následující Jiří Haller, J. K., kvh. (= Kvido Hodura): Z našich časopisů