Časopis Naše řeč
en cz

P. J. Šafařík a Jungmannův slovník

K. Paul

[Články]

(pdf)

-

V předmluvě k svému slovníku vzpomněl Jungmann vděčně všech svých ochotných spolupracovníků, zejména J. Sv. Presla, Fr. Palackého a P. J. Šafaříka, děkuje jim za veškeru pomoc poskytnutou mu při jeho obrovské a tak významné práci pro národ. O Šafaříkovi, kterého si mezi všemi vlastenci nejvíce vážil, napsal toto: „Třetí pak [47]ku prohlédnutí rukopisu a korektuře laskavě se podvolil; důležitější přídavky jsou jeho jménem Šaf. uvedeny“. Jest skutečně litovati, že Jungmann neoznačil více takových přídavků, jistě by ještě více vynikla účast Šafaříkova při tomto díle.

Pročetl jsem Jungmannův slovník list za listem a našel jsem asi padesát slov označených zkratkou jména Šafaříkova. Při slově světlooděnec, u něhož jest poznamenáno, že jest to výraz poetický, a při slově zplápolalá jest citován verš „vzhůru davem světů vroucně zplápolalá[1] písně letí peruť k stánkům světlooděnců, Šaf.“; tento verš je vzat z básně Mé zpěvy, otištěné v Počátcích českého básnictví, jejíž autorství se připisuje Šafaříkovi. Z ní je vzat i verš „klidný zoře svit, Šaf.“ při slově svit. Odkud však pochází rčení „do rozpuku se smáti“, označené zkratkou Šaf. při slově rozpuk, nepodařilo se mi zjistiti. Ostatní příklady čerpané z básní Šafaříkových, ať původních nebo přeložených, jsou označeny nejen zkratkou jména Šafaříkova, nýbrž je při nich také udáno, odkud jsou. Z Šafaříkovy Tatranské múzy není zde citován ani jediný příklad, je zde zaznamenáno jen z jejího titulu heslo tatranský. Více slov je vzato z těch básní Šafaříkových, které přinášely Hromádkovy Prvotiny, označené Jungmannem zkratkou Vídeň. list. Verše „nechť chřestná číše se vlní“ a „dlouho se, bratře, k sedlské vatře zblížiti zdráháš“, citované při slově chřestný a vatra, ukazují na Šafaříkovu báseň Pozvání. Veršem „lkát chodím s jitrem v ouboč ocloněnou“, zaznamenaným při slově ouboč, potvrzuje se Šafaříkovo autorství básně Syroba. Mnoho slov bylo čerpáno z básně Žarko a Hanka, na př.: zabřeskovati se, ráz, srdcekojný, žár, třeslavý, přistáti a upřetý. Bez uvedení Hromádkových Prvotin toliko zkratkou Šaf. Božen. jest označen při slově dlaha verš „s ním (švižní chlapci) v zápětí, kam dlaha, dráha, cesta“, Není pochyby, že tento verš pochází z Šafaříkovy romance Oldřich a Božena. Větší počet slov čerpal Jungmann z Šafaříkovy práce o Aristofanovi a z překladu jeho Oblaků, otištěného v ČČM. 1830. 1831; taková slova jsou: žertovitost, škaredník, tiplám, včile, učenice, zpitvám, zeji, courám, illuminátor, illuminista, grumble, gamba, velevelký, dříčný a všeckověd. Při slově konizna je poznámka Šaf. Aristof. Obl., kdežto u ostatních slov zde uvedených jest citován ročník a stránka musejního časopisu. Šafaříkův překlad Schillerovy Marie Stuartky zůstal Jungmannem nepovšimnut.

V Šafaříkových pracích se tu a tam objeví výraz slovenský, na př. v překladu Aristofanových Oblak slova grumble a gamba. Je známo, [48]že Šafařík zamýšlel některé scény v tomto překladu „převrátiti na sprosté naše slovenské nářečí a sice ku př. Ratkovanů Gemerských“.[2] Očekávalo by se, že Šafařík po této stránce doplňoval také slovník Jungmannův, a to hojnější měrou, než se dá dnes zjistiti. Byl k tomu jako Slovák dobře povolán. Co je slovenského od něho v tomto slovníku, nesnadno říci. Vliv jeho rodného nářečí gemerského se tu uplatnil mizivě, nacházíme tu jen tři doklady označené zkratkou Šaf. a gömör.: Hačúr, obkaličiti (okaličiti) a červilák. Ostatní slova slovenská: clivě, clivý, dojčář, drabina, hajduk, hajdukovati, kapra, kapravý, kol, kolkol, naozajsný, rev, skličkovati, ta, vystati, vázeti, obsahují při sobě potřebnou Šafaříkovou poznámku k vysvětlení významu. U některých výrazů pak Jungmann poznamenává, které jsou správnější a častější, na př. dochlastati se ochlastati se, oklepěcheti oklepěšeti (podobně v dodatcích v V. díle klepěcheti a zatevru). Při slově smad - smed vysvětluje střídání a, e (sněh - sňah) a při výraze volal připomíná: slc. proprie ruthen. et hung. faluves — ves, das Dorf. U všech těchto slov uvedena jest zkratka Šafaříkova jména, při slově věčina však dodává Jungmann: Šaf. mavult esse pro většina.

Šafařík redigoval r. 1834—1835 časopis Světozor, z jehož článků čerpal četné doklady také Jungmann. Dnes je však těžko říci, co tu pochází z pera Šafaříkova; Šafaříkův je snad článek o Huculech (I, 6), z něhož Jungmann vzal jméno tohoto rusínského kmene. Více lexikografického materiálu mu poskytly Šafaříkovy příspěvky v Preslově Kroku. Slova pramenitost, přimíchati, veleobsáhlý, nevyspělý, potáhnouti, plnoměrný, potahmo, neskladně, která mají při sobě označení Krok III, ukazují na Šafaříkovu rozpravu „Ohledy metrických veršování illyrských Slovanův“. Šafařík napsal do tohoto časopisu ještě dvě práce z oboru metriky. Z prvního příspěvku, „Výtahu z řečí při začetí čtení metrických“, jsou u Jungmanna slova divotvornost, rozsudný, okres, mnoholičný, zvrtnouti, z druhého, o hexametru, pak slova pořadí a ouleh. Toliko dva doklady jsou označeny zkratkou Šafaříkova jména: uměnitý (Šaf. Krok I. a 31, t. j. cit. Výtah) a tmavobrvný (o tmavobrvná nymfo, Šaf. Krok I. b 33, t. j. Šafaříkův překlad třetí idyly Theokritovy).

V svém příspěvku[3] o Šafaříkově přehledu novější literatury illyrských Slovanů z r. 1833 jsem upozornil, že Jungmann čerpal mnohá slova pro svůj slovník z této rozpravy Šafaříkovy, nevyčerpal však slov všech, nýbrž ponechal značný jich počet nepovšimnut. Některá taková slova jsem uvedl v svém článku. Slova (a) odtud vzatá [49]a Jungmannem uvedená jsou označena číslem ročníku (VII) a stránkou časopisu musejního, několik z nich je však uvedeno bez stránky. Jsou zde také slova (b) z tohoto ročníku musejního časopisu, která se čtou i v jiných pracích Šafaříkových (a) obnároditi, nevyhnutně, podnářečný, přesloveniti, cundra, neshrabnost, neskladnost, mnohopisák, odstávka, rozpis, neprostředně, přeběh, osvěta, pisácký svrbot, řečový, slovní, posobník, — b) zámezný, příměsky, rozhaluzený, hlediště, vyznačovati, pohrobní, podnešní, překlad. Z článku o rusálkách otištěného v ČČM. 1833 jsou vzata slova rusadelní, rusadla, rusalky.

Šafaříkovy příspěvky v tomto časopise byly Jungmannovi dobrým pramenem pro jeho lexikografický materiál, málo ho však použil; zdá se, jako by jen namátkou některá slova odtud byl vybíral. Z článků Šafaříkových otištěných v tomto časopise r. 1834/VIII (Myšlenky o starobylosti Slovanů v Evropě a Přehled pramenů staré historie slovanské) jsou čerpána tato slova: obhajný, podmanivý, váhati se, záhadka, strojidlo, závažný, Krkonoš (s Šafaříkovým výkladem), obr (rovněž s jeho výkladem), předsuvka, Lužice, povět (slovo polské), krajiště, nesklad, pradějiny, skryto (ve tmě a skrytu), pravlast, původiště, povlaka, pokračovatel, původčivost, výbytek. Z Šafaříkova referátu o vydání starého polského žaltáře (VIII) převzato slovo přesnota, z pojednání o Skythech (IX) slova kočevník, historictví, soutěsky, z referátu o časopise Helclově a Gajově Danici vzato slovo rozptylčivost, z přehledu jmen národních v jazyku slovanském (též IX) slova přísuvný, přísuvka, dále z práce o zemi Bojki (XI) slovo náměstnictvo, z posudku o mluvnici Babukićově slova prvozvuk, pazvuk (srov. V. díl Jungmannova slovníku), potom ze zprávy o Muchanově sborníku slovo klasobraní a konečně z referátu o Sacharovovi (tamtéž) slovo ubíhající. Již z toho se dá poznati, jak si Jungmann počínal při excerpování Šafaříkových prací, a poznáme to ještě lépe, když srovnáme po této stránce Šafaříkovy Slovanské starožitnosti s Jungmannovým slovníkem. Dříve než k tomu přikročíme, je třeba připomenouti, že Jungmann čerpal i ze Šafaříkových spisů psaných německy, na př. mar ha (Geschichte d. sl. Spr. u. Lit. 1826, 7) a výklad slova pleso (vzat z rozpravy „Über die Abkunft der Slave“, 1828, 112, 172). V poznámce při slově přáslo, neborák a j. „jako přívržku podobném ve vind.“ atd. dovolává se Jungmann Šafaříkova spisu Serbische Lesekörner 79, 63, 91-93. V Jungmannově slovníku je ještě několik slov s pouhou zkratkou Šafaříkova jména. V těchto případech jde více o vysvětlení původu a významu slova Jungmannem uvedeného, a proto zde Jungmann připojil Šafaříkovy poznámky; ty můžeme snad pokládati za Šafaříkův příspěvek, poněvadž jiné poznámky takového obsahu bývají [50]ještě blíže označeny některým Šafaříkovým spisem, zejména jeho Slovanskými starožitnostmi, srov. slova Francouz, Ostřehom, Čech, Slez, Prešporek, Vltava (vltořečný), hotový, hřebec, chléb, kněz, koště, koudel, muka, ov, pavéza, skála, stractvo, teprvé, králová, vykřikník, zakrlet, vyšinu, -bukvář, buřeň, izok, davor, náva, ruh, rychta, car, nebo výklad předpon ho-, ko-, koncovky -ava ve jménech řek jako Vltava, Morava, a příklonné částice -va v moravských předložkách dleva, vedleva a pod., kde jest připojena Šafaříkova poznámka, „pariter Bulgari“. Šafařík nesouhlasí s Dobrovského výkladem částice -si (cosi, jaksi) a poznamenává: „Dobrovský male pro reciproco pronomine habuit, G. boh. 106.“ Šafaříka také zajímalo slůvko ser, uvedené i mezi omyly IV. sv. tohoto slovníku a pak v dodatcích V. sv., kde se o něm píše toto: „Hanka legit žer et confert žertva-Opfern; forte legendum šer aut šeř, cf. šerý, certe inter ingredinem et luctum est nexus. Šaf.“ K slovům opatřeným zkratkou jména Šafaříkova možno ještě připomenouti jména Hron (vlastně Hranovnica), Bodrok a Jelgava.

Výrazy čerpané Jungmannem ze Šafaříkových Slovanských starožitností spolu s rozličnými poznámkami vyskytují se při písmenech p - ž, kdežto slova náležející k písmenům a - o jsou obsažena hlavně v dodatcích pátého dílu Slovníku[4]. První skupina těchto slov jsou výrazy s etymologickým neb jiným výkladem: bara, čuchonský, Charvát, kněžík, kob, koňodojec, Lubno, lukomoří, mandarin, nadodranský, náramný, Nebole, Němec, od, oř, oudělný, pastorek, Prus, Rana, Raroh, Sám, Samojedi, Sarmat, sirý, Srb, tovar, tur, ulice, valach, Vandal, velmož, velmuž, versta, víra (peněžní pokuta), vítěz, vrtohrad, žebrák, župa. Vedle těchto slov sem náležejí příklady vlastních jmen Pasovary, Vita, Vítek, Hostivít při částicích -vary, -vit, -vět. Bez jakéhokoli výkladu neb poznámky uvedena jsou z tohoto spisu Šafaříkova vlastní jména chorutanský, jihoevropejec, karpatský, Moravy, Multany, Skandinavie, Skandinávčík, Travna.

Jungmann převzal odtud také mnoho slov složených: cizokmenec, dějezpyt, dějezpytec, domorodec, jazykoslovní, klasobraní, krutisloví, lidovládný, mluvozpyt, mluvozpytec, mořeplav, napospol, národoslovný, polovýspa, prvobytelé, skotopasectví, spolukmenovec, světoborný, světohromce a vládobažný. Šafařík si liboval v složených slovech, Jungmann si při jejich výběru počínal opatrně a mnohých z nich nepřejal. Taková slova Jungrnannem nepřejatá jsou na př.: barvenotvárný, boholuh, bohomluvecký, cizojazyčník, cizoplemenný, [51]čaroobry, čistoslovanský, čtverohranotvárný, darmožerný, dávnověkost, dějepravný, dějeslovný, drakobijce, hmyzožerci, hornozemí, hromoblesk, jantarorodný, jazykoznatel, jedinoobrazný, jednokmenec, jinokmenný, jednoplemenec, kazislav, kořistichtivý, ledoobry, málolidnatý, mnohočetný, mnohočíselný, mořeplavba, mrazoobry, národoživotný, oběstranně, obojstranný, pastýřskotoulavý, podobohlasí, povahopis, prostředzemí, prvobydlitelé, prvostudnice, prvovlast, rovnomravný, rudokopně, rusoplemenný, různočasový, různopramenný, staropohanský, stejnočasně, stejnokořenný, stepožilci, středmolebý, středověkový, středozápadní, středozemě, svatohrad, šiškojedci, totožnoslovný, velikoprostranný, zimoobry, zlatooděný, zlatorodný, zvěřiplný. Vynechání takových slov svědčí o Jungmannově velmi jemném cítění jazykovém a jen několik Jungmannem neuvedených slov, jako mravopisný, ouzkolebý, všestranný, všenárodní, nabylo domácího práva v našem jazyce.

Jinak je tomu však u slov latinského a řeckého původu, kterých Jungmann v svém slovníku nezaznamenal, maje na mysli čistotu našeho jazyka a pokládaje za zbytečné zaváděti nové cizí výrazy, na př. axioma, encyklopaedie, epocha, ethnografický, etymologický, foliant, genetický, glosář, horizontální, hyperkritik, chronologický, kompilátor, kompilace, kompilující, mythický, ovální, palisády, resultát a j. Tato slova jsou v dnešní době u nás všechna zcela běžná, méně však slova jako divertigium, negrovitý, autochton a j.

Všimněme si ještě některých slov, která Jungmannův slovník přejal z Šafaříkových Slovanských starožitností a kterých se dnes zřídka užívá pro jejich nezvyklé tvoření. Jsou mezi nimi také slova mající dnes jiný význam nebo slova, která Šafařík přejal z jiných slovanských nářečí nebo jazyků: balamutný, balamuctví, bystřiti se, dědovina (srb.), dějiště, dohádka (slc.), krajiště, místiti, nadběžný, námět (stan), náplyv, napuklý, nepochopený, neprostředně, neskladně, odvět (rus.), okresový, oplodistviti, osuhlost, osuhlý, otečný (patronym.), ousuvka (epenthesis), podkřídlí, podkmení, podmetnutý (srb.), područenství, podruhovati, pohrda, povinnovactví, pradoba, předsuvka, přezvisko, přislouchati (slc.), přitlumený, původiště, rozpolení, sledující, stanovati (bydliti pod stanem, srov. srb. stanovati), stařina (rus.), starotina, stok, svobodství, tlum, točiti (války), tříslo (Strich, Land), urostlost, útvor, uzlovatost, vězenství, záhadčivost, zálet, zápisčík (rus.), nezáporný, závladivý, zběhlost (událost), zemek (pol.), zmohameděti, zruta (monstra), župiště. Šafařík si oblíbil slova tvořená příponou -iště. Vedle nich uvedl Jungmann z Šafaříka mnoho výrazů, kterých se dnes užívá skoro všeobecně: kočovní, kočovník, nářeční, náznak, odštěpiti, popelnice, povídkář, prakmen, přímoří, příznak, proslulý, rodák, rozhodný, rozřadění, roz[52]sídlení, roztřídění, rozvětvení, rozvržení, slovanskost, souhlasiti, soutěsky, souviseti, splavný, stěhovavý, těkavost, vnímavost, vstup, výboj, vyšní, vzájem, vzepříti se, zlomkový a j.

Vraťme se na konec ještě k jiným slovům, která se v slovníku Jungmannově nevyskytují. Jsou to především slova složená a) s předponou bez-, b) s negativní částicí ne, c) s touto částicí zdvojenou. V takových slovech si Šafařík zvláště liboval, a proto jich u něho nalézáme daleko více než u Jungmanna, který asi mnohá z nich proto vynechal, že je v své práci zařadil ve formě positivní. Taková slova Jungmannem nepřevzatá jsou: a) bezdůvodný; bezhláskový, bezmezdně; bezodporně, bezpředsudný; b) nebažící, neběžný, nečetlnost, nedovršený, nedůslednost, nedůvodnost, nehojnost, nehojný, nehrozný, nehrubě, nejistý, nejmenný, nekadeřavý, nelidnatý, nemilovný, nemohucí, nemylný, nenáchylný, nenáležitý, neněmeckost, neodcizený, neopanovaný, neroztrhaný, neopovržený, nepodezřelý, nepodhlídavý, nepodlehlý, nepodstatný, nepodvržený, nepohnutý, nepořídku, nepostačný, nepotřebí, nepovědomost, nepovědom, nepoznalý, nepřebrodný, nepředpojatý, nepředsudný, nepřelomný, nepřeplacený, nepřestálý, nepřístojně, neprobitná (hradba), neproskočný, neprůchodný, nepravě a nerozsudně, nesečtený, neshodný, neskoupý, neslovanskost, nesrovnalost, nevídaný, nesrozumný, nestvrzený, neubohý, necvičnost, neudobno, nevdání, nevědoucí, neviditelný, nevolně, nevyloučeje, nevýstižný, nevytřelý, nevyvážený, nevyjasněný, nevýzpytný, nezapřený, nezměnný, neznátný, nezouplna, nezviklaný (velmi časté je u Šafaříka rčení v míru i nemíru); c) nenepříhodně, nenepravě, neneslusně, nenestranně, nenesvětle, nebezdůvodně a j.

Z týchž důvodů a jiných vynechal asi Jungmann slova složená s rozličnými částicemi, jako pře- (předůležitý, předůmyslný, přeourodný, přepilný, přesnadně, přepamátný). Velmi častá jsou u Šafaříka také slova s předponou po-: podaleko, pojeviti se, polatiniti, poteutoniti, pomířiti se (srov. srb. pomiriti), pomýlení, poulehčiti, povždy, povšudy, dále s předponou z- a vy-: zhloubání, zmizelý, znejistiti, znejišťovati, znepravditi, zpruštiti, zřečtiti, zvalašení, výhova, vypařilý, vypěstřený, výpisec, vypisovač, vyrojenec, vytonulý, vyzvukovati (vyzvukují ćvit, śvit), vymizelý. Tato slova také nejsou v Jungmannově slovníku. Z jiných Šafaříkových slov složených neobsahuje Slovník na př. tato slova: velecenný, velepsavý, veleučený, spoluplemenník, spoluplemenec, sourodný, nadbřeží, nadřečený, naměřiti se (srov. srb. nameriti), násilující, násloví, náslovní, naslovovati, obřeží, oddílný, odemstíti, odlišovati se, odměška, odněmčiti, podjednání, podplemení, prabydlitelé, prachmálo, prasídla, prastarořecký, prastarodávný, rozbytovati se, rozmísiti, rozsedlý (o národech rozsedlých), zastihlý.

[53]Konečně možno si všimnouti ještě jiných slov Jungmannem nezaznamenaných, z nichž mnohá jsou dnes v našem jazyce obvyklá, jako blaboniti, německost, obmezenost, posluhovati, připutovati, zkoumavý, rovinatý, smíšenec, sploštěný, spustlý, vychloubavý, záludný, zezhora, zmíry a j. Některá z nich pozměnila svůj význam, na př.: čtvercový (m. čtvereční), rolnice (m. role, pole), splývající (do Dunaje, m. vtékající), nebo jsou to slova původu slovenského, anebo slova převzatá z jiných slovanských jazyků: caří, diváctví (od největšího diváctví a bláznovství), kladbiště (r.), naposledek, národový, cubočina, posestřice (podle srb. posestrima), poslušný, proběly (m. mezery), prošlakovati, srodník, tuleň, úsilný, vplývati a j. Zejména v mluvnické terminologii užívá Šafařík zvláštních výrazů, na př. okončení, předsouvání, předsouvati, retový, statný (jméno statné, t. j. substantivum), vkládavý, vstavka, začátkový; záslovní (na př. záslovní článek, t. j. postpositivní člen). K těmto všem slovům zde uvedeným možno připojiti na př. dějnost, dějný, chloubavý, příchodiště, stěhovalec, stěhovanec, troubec (m. trubec), vhostiti se, vpisek, vzdálí (subst.), zapoutaný (m. spoutaný).

Všechny příklady mnou zde uvedené týkají se jen prvního dílu Šafaříkových Slovanských starožitností. Pokládám za zbytečné uváděti je z druhého dílu, poněvadž by se jejich uvedením nic nezměnilo na poměru práce Šafaříkovy a Jungmannovy. Podle toho, co vyplývá z tohoto srovnání, je viděti, že si Jungmann počínal skutečně velmi opatrně a svědomitě při výběru slov ze Šafaříkových spisů, zvláště z jeho Slovanských starožitností, třebas přijal leccos, co se neudrželo. Většina slov Jungmannem odmítnutých zanikla, jen dosti málo se jich ujalo. Mělť Jungmann daleko jemnější jazykový cit než jeho přítel Šafařík, neboť u Šafaříka byla tato jemnost stírána jeho velikou jazykovou erudicí a sama povaha jeho prací nebyla přízniva jich jazykovému vytříbení. Šafařík pracoval většinou s prameny psanými v cizích jazycích, a ty měly na něho vliv i po stránce jazykové a stylistické. K rozmanitosti výrazů u Šafaříka přispívala i jeho snaha zpestřiti a obohatiti český jazyk novými slovy. Náš badatel měl také své libůstky. Na některé jsem již upozornil, ale vyskytují se i jiné. Na př. rád užívá adjektiv tvořených z příčestí minulého času r. činného, j. dostaly nadbytek, dospělé ovoce, ze lbi vyniklý, nevystihlé šero dávnověkosti, osedlý národ, poběhlé tlumy, podešlé stáří a j. Je u něho také viděti snahu rozmanitě vyjádřiti týž nebo jiný velmi blízký pojem, aby nemusil v takových případech užívati stále stejného výrazu. Pozorujeme to na př. tam, kde vyjadřuje slovesem pohyby národů za jejich stěhování, osidlování a j. Po této stránce by jazyk Šafaříkův zasluhoval, aby byl prozkoumán podrobně, a stejně by se doporučovalo srovnati vůbec řeč Šafaříkovu s řečí jeho sou[54]časníků. Jsem přesvědčen, že by v tomto případě Šafařík co do jazykové čistoty a přesnosti nebyl mezi prvními. Nedbal ani hlasů svých přátel, kteří si stěžovali na jeho způsob psaní, neboť i v pracích z let padesátých zvláštnosti a libůstky svého jazyka ještě rozmnožuje.


[1] V Bačkovského přetisku této básně, jakož i ve vydání Fr. Frýdeckého je tu místo slova zplápolalá, které je v Jungmannově Slovesnosti, slovo zplamenělá.

[2] Osvěta 1895, str. 396.

[3] Čas. Nár. musea 1933, str. 170, 171.

[4] Stalo se tak proto, že Šafaříkovy Slovanské starožitnosti počaly vycházeti teprve v červenci r. 1836, kdežto první svazek Slovníku vyšel již r. 1835.

Naše řeč, ročník 21 (1937), číslo 2-3, s. 46-54

Předchozí Jiří Haller: Dvacet let Naší řeči

Následující Karel Erban: Proč užíváme cizích slov

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1