Bohatý čím, nač

[Drobnosti]

(pdf)

-

Pan univ. prof. dr. Bohumil Němec nám píše: „V článku Poznámky k Příručnímu slovníku jaz. českého jsem si všiml věty „Bohaté na poučení je heslo čas.“ Považoval jsem za správné rčení bohatý něčím, kdežto výraz bohatý na něco za germanismus (reich an etwas). Napsal jsem asi před pětadvacíti lety knížku a tam jsem přehlédnutím užil také vazby bohatý na… a velice jsem za to dostal v jednom učitelském časopise.“

[28]Vazba bohatý nač se opravdu vytýkávala za nesprávnou; z novějších brusů ji kářou na př. ještě P. Zenkl v Rádci správné češtiny (z r. 1911) a B. Klenot v Abecedním ukazateli (z r. 1923). Také v Naší řeči ji nebožtík F. Bílý jednou (I, 154) nahradil vazbou bohatý čím. Ale už Jungmann ukázal, že je to vazba stará a že se už odedávna vyskytovala vedle vazeb bohatý čím, v čem n. več. Uvádí ji z Veleslavína, z bible Kralické, z Letopisů Trojanských, z Řehoře Hrubého z Jelení a j. Ani není nutné pokládati tuto vazbu s předložkou na za germanismus, kterým se vytlačuje původní vazba instrumentální. Jeť v češtině častá všude tam, kde se u slovesa nebo příd. jména stýká pojetí předmětu s pojetím určení vztahového a důvodového. Tak ve vazbě hojný čím (na př. duben hojný vodou, říjen pivem) můžeme instrumentál čím pokládati buď za předmět (jako na př. ve spojeních plný čím; naplniti čím a pod.), nebo za příslovečné určení vztahu (hojný vzhledem k čemu, co do čeho) atd. Místo původní předmětné vazby pyšný, hrdý, domýšlivý a pod. čím říkáme dnes spíše pyšný, hrdý, domýšlivý nač, t. j. vyjadřujeme předložkou na obvyklejší pojetí určení vztahového (pyšný vzhledem k čemu) nebo důvodového (pyšný proč). Proto je také v Gebaurově-Ertlově Mluvnici české (v 2. dílu z r. 1926) spojení bohatý čím zařaděno do trojí různé kategorie podle toho, jaký má v příslušném spojení význam: věta „Čím jsem bohat, tím sloužím rád“ je uvedena za příklad instrumentálu předmětného (§ 749 B), výraz „blahoslavení chudí duchem“ je příkladem instrumentálu vztahového neboli omezovacího (§ 750, 6) a konečně Nerudova věta „Strýčku, copak nejsme vámi bohati?“ je zařaděna mezi příklady instrumentálu důvodu (§ 750, 8). Nebylo tedy u příd. jména bohatý ani třeba sahati pro vzor vazby s předložkou nač do němčiny, když je u něho význam vztahový tak nasnadě a když se právě tento význam v češtině tak přirozeně a tak často vyjadřuje předložkou na. Jako říkáme mladý na léta, starý na rozum, slabý na srdce, špatný na nohy (lidově „on je pryč na nohy,“ t. j. nemůže chodit), slepý na jedno oko, hluchý na obě uši, chromý na levou nohu, pěkný na pohled, kraj úrodný na brambory, chudý na chmel atd., tak se také říká bohatý na rozum, bohatý na vodu, na železo a pod. Takovéto vazby jsou od původu české a vyskytují se u rozličných příd. jmen už v staré češtině, na př. bieše velmi mdl na své údy (Životy sv. Otců), na své nohy byl velmi črstev (tamtéž), Praha byla silna na lid (Staří let. čeští), nebuď skúp na zbožie (Nová rada) atd. (viz Gebauer, Hist. ml. IV, 1929, 455). Ani nahrazování prostého pádu pádem předložkovým není v češtině nic nebývalého, neboť jeho doklady se najdou už v nejstarších památkách, a právě při vazbě instrumentálu vztahového uvádí takové případy Gebauer v Hist. ml. IV, 412. I příd. jméno bohatý mívalo už v staré době vazby předložkové, na př. země bohatá na ovoci (Mandevilla), bohati v střiebro a v zlato (bible Litoměřická), bohat v dobrém [29](Štítný) atd. (v. Gebauer, Slovník stč., s. v. bohatý, a Hist. ml. IV, 459 a 498). Dnes bychom ovšem nemohli už napodobit tyto vazby staročeské, neboť jazyk se jich časem vzdal, stejně jako bychom místo stč. vazby „tvrd v nohy“ řekli dnes spíše „tvrdý na nohy“ nebo místo „silný v ruce“ (t. j. co do rukou, akus. pl.) „silný na ruce“ a pod. Přír. slovník jaz. českého má jen dvojí vazbu, bohatý čím a bohatý nač. Někdy se nám dokonce zdá, že postihujeme stopu významového rozdílu mezi tou obojí vazbou. Vazba bohat čím vyslovuje spíše důvod (bohat statky = bohatý, zámožný proto, že má statky), kdežto vazba bohat na něco vztah (bohat na statky = bohat co do statků, mající hojnost statků; na př. je bohat na statky, a přece není bohatý, zámožný, má nouzi o peníze). Ale v praxi se tento dvojí význam zpravidla nerozlišuje; patrně proto, že v podstatě je smysl v obojím tom pojetí obyčejně týž: kdo je bohat na zlato, je bohat i zlatem. Jen tam, kde se má vyjádřiti příd. jménem bohatý zřejmě jen představa hojnosti, nikoli bohatství ve smyslu majetkovém, a kde tedy je význam vztahu určitý, dává se přednost vazbě s předložkou na, na př. Sv. Agata bývá na sníh bohata, býti bohat na sliby, kožišina bohatá na srst a pod.

Naše řeč, ročník 21 (1937), číslo 1, s. 27-29

Předchozí kvh. (= Kvido Hodura), jh. (= Jiří Haller), K. E.: Z našich časopisů

Následující Obchod se smíšeným zbožím