Ředitel — řiditel

V. E. (= Václav Ertl)

[Drobnosti]

(pdf)

-

V článku »Ředitel — řiditel« v 9. seš. »Naší Řeči« byla vyslovena domněnka, že úprava starého druhotvaru říditel, dosvědčeného ve tvaru řieditel již u Hrubého z Jelení, na domněle správnější řiditel, provedena byla některým theoretikem, vědomým pravidla o kmenovém zkracování podst. jmen na -tel, snad Jungmannem samým. Ale jeho původ je patrně starší. Prof. V. Flajšhans upozornil redakci na to, že tvar řiditel byl znám již Dobrovskému, který ve své Bildsamkeit der slawischen Sprache (Prag 1799) str. XXVIII. uvádí »řiditel, alt ředitel… von… řjditi (řediti). Z rozdílu, který Dobrovský činí mezi řiditel — alt ředitel, zdá se však vysvítati, že i Dobrovský pokládal tvar řiditel za novotvar, vzniklý snad před nedávnem vedle starého, správnějšího a stále ještě běžného tvaru ředitel. Nasvědčuje tomu okolnost, že jeho Deutsch-böhmisches Wörterbuch (z r. 1821) užívá pouze tvaru ředitel (Befehlshaber, ředitel I, 93b, Spritzenmeister, chovatel a ředitel stříkaček II, 232b). Ze spisovatelů předjungmannovských, pokud mi bylo možno zjistiti, byl tvar řiditel znám také K. H. Thámovi, který ve svém Okusu česko-německého právnického a jednatelského slovníku (1808) klade tvary oba: ředitel, zprávce, vládce m. Direktor, Direkteur z. B. einer Anstalt, a řiditel m. der Gouverneur, str. 47 (vedle [188]toho řiditelství n. Gubernium, Regierung, tamt., a řiditel, zprávce, vládce, Direktor, Lenker, Walter m., řidicí (!) rada, řiditelská rada, Regierungsrath, str. 126). Nejstarší doklad tvaru řiditel, mně tou dobou známý, jest z pověstné mluvnice J. V. Pohla, který ve své Neuverbesserte böhmische Grammatik (1783) učí na str. 263 tvořiti jména na -tel od infinitivu sloves, se změnou koncového -i, v -el, na př. Vcitel Lehrer, porucitel Befehlshaber, Řecitel Redner, Riditel (podle Pohlova pravopisu = řiditel) Regierer von vciti, poruciti, riditi (t. j. řiditi), řeciti, Kázatel, Prediger oder Befehlsgeber, Bogowatel Krieger von kázati, bogowati. Vychází tedy Pohl, tvoře slovo řiditel, od chybného slovesa řiditi, které uvádí také na str. 467 »walten řidjm, wládnu«. Dobrovský v Bildsamkeit tvar řiditel tedy sice zaznamenal, ale v Slovníku se přidržel tvaru starého a správného.

Naše řeč, ročník 2 (1918), číslo 6, s. 187-188

Předchozí Hřiště či hříště?

Následující Společnost o omezeném ručení